Vzpomínky Lásky

Prolog

Pohladí mě po tváři. Má chladnou kůži, převážně na konečcích prstů. Pevně stisknu jeho dlaň. Usmívá se na mě kouzelným úsměvem, který na něm tak miluji. Upřeně se dívá smaragdovýma jasnýma očima, ze kterých vidím zřetelně svůj odraz, který narušuje jen odlesk světla. Přiblíží hlavu k mojí. Pootevře rty, jako by mě chtěl políbit. To se ale nestalo.
,,Jsi hodný, Rynku?" šeptne před mým obličejem, že cítím každé písmeno slov, při jeho vydechování.
Jako odpověď mezeru mezi mě a ním zaplním a políbím ho. Usměje se a do polibku se zapojí. Rukou mě chytí za bok a přitlačí víc k sobě.
Po těle se mi rozlila horkost jako bych byl v sauně. Tenhle pocit jsem už dlouho nezažil.
Vyhrnul mi tričko až ke krku.
,,C-co to...-" než jsem zmatkově vydal větu, strčil mi lem trička do pusy. Poslušně ho skousnu. Přikrčí se a začal sát mou bradavku. Více skousnu tričko, které se pomalu nacucává mými sliny. Pousměje se a hlavou pomalu jede dolů. Přitom mi dává malé pusinky na břicho.

Otevřu pomalu oči. Místo jeho tváře vidím našedlý popraskaný strop, který kdysi byl natřený bílou barvou. Pročešu si prsty ofinu a pomalu si sednu. Vlasy mám zpocené a slepené do hustých pramenů. Spal jsem opravdu tvrdě.
Proč se mi teď o něm teď zdálo? Sakra... Chci už konečně zapomenout!
Sklopím hlavu a pohlédnu na svůj klín. Eh-! Můj úd je prokrvený. Potichu si povzdechnu a natočím hlavu do strany, kde je postavený tmavě hnědý dřevěný noční stolek. Je potažený umělohmotnou kůží nebo materiálem podobného způsobu. Na něm leží digitální hodiny veliké jako dlaň vzrostlého muže. Ukazují půl páté ráno.
Pohled vrátím spět na své tělo. Položím si dlaň pod pupík a zajedu dolů do volných tepláků světle zelené barvy. Chytnu si svoje přirození a začnu pomalu hýbat rukou. Při pohybu rukou se mi kalhoty trochu stáhly a já měl volnější přístup. V hlavě se mi přehrával ten sen. Slastný pocit mě nutil si představovat, jak by ten sen mohl pokračovat. Nebylo to těžké, stačilo si vzpomenout.
Vždy vedl každý můj pohyb. Vystoupnou mi chlupy. Jako kdybych to viděl. Pohladil by mě teď po ruce, políbil po krku a....
Zhluboka oddechnu. Vystříkne mi na prsty bílá mírně lepkavá kapalina.

Srovnám si čistou rukou kalhoty a vstanu z postele. Mám štěstí, že se to tentokrát nedostalo i na peřinu. Setřu si dlaň kapesníkem z poličky.
,,Doufal jsem, že už jsem zapomněl..."