Sakra, jde sem!
Zakryl jsem si obličej, aby se naše oči nestřetly. Nikdy se naše oči nestřetly. Chtěl bych, ale kdykoliv ho vidím, nejradši bych se propadl. Přál bych si, aby se jeho zelené oči podívaly do těch mích, ale on o mně skoro neví.
Procházel třídou až dozadu, kde sedí.
Je populární a nejhezčí z celé třídy a já... Nejsem nic moc. Obyčejný průměrný žák.
Povzdechl jsem si a sedl si doprostřed třídy. Vytáhl jsem si věci na stůl a čekal na učitele. Ostatní lítali po celé třídě, ale mě to moc nebralo.
Učitel přišel a po nevím kolik minut poučování o slušném chování a morálce hodina začala.
Mé myšlenky jsou ale celé vyučování ne u tabule učitele, ale zcela na druhé strany třídy.
Ani nevím, jestli je gay nebo bisexuál jako já. Pravděpodobně ne... Nikdy jsem ho neviděl, aby se k mužům choval jinak, než buď zdvořile nebo kamarádsky. Chodí ve velkých skupinách. Z té dálky prostě nedokážu zjistit, jestli vůbec má vztah.
Jakmile skončilo vyučování, začala odpoledka. Všichni jako vždy vyběhli ze školy, mladší studenti do nedaleké školní jídelny a většina mého věku do bufetů nebo tmavých ulic města. Já nemám proč spěchat. Stejně je skoro prosinec a venku je počasí na houby.
Jdu pomalu po chodníku. Dívám se na nohy a myslím nad vším možným.
Najednou do mě ale někdo vrazí. Nejspíš běžel, protože mě srazil k zemi.
,,Sakra, to nemůžeš dávat pozor? Přijde ti chodník jako hřiště nebo co?!" Zavrčím hned na osobu a chytím se za zápěstí.
Sakra, asi s ním něco mám. Spadl jsem fakt blbě.
,,He... Tak promiň." Hrklo mi. Ten hlas znám... To snad ne.
Rychle zvednu hlavu a podívám se překvapeně na hnědovlasého chlapce s nádhernými smaragdovými očima. Tohle je náš první oční kontakt.
,,Nevěděl jsem, že umíš i nadávat." Usmál se a podal mi ruku.
,,Mimochodem. To jsi normálně takhle červenej?" uchechtl se.
Cože?
Pevně jsem stiskl jeho zpocenou ruku a s pomocí vstal.
,,To-to...." Co mám říct? Nemůžu říct 'líbíš se mi, proto'.
,,To je z toho, že jsi mě tak přepadl!" Zvýším hlas. On se pořád usmíval. Přišlo mi to až divný. Sklopil jsem opět hlavu a rozešel se k jídelně.
Najednou semnou škubl na plot.
,,Hej, co-"
Ani jsem to nedořekl a zatarasil mi rukama cestu. Je hrozně blízko! Červeň mám div né až na prdeli a on se tomu ještě směje. Sice né přímo, ale je to na něm vidět. Přestaň mě trápit!
,,Jestli chceš, tak já tě můžu přepadnout doopravdy." Chytl mi bradu a zvedl mi hlavu. Jeho oči se zaleskly. Pane bože, že se mi tohle nezdá!
,,Jak, že ti říkají?" zeptal se mě a já jsem sebou škubl. Má chladný dech, ale to se dalo čekat, venku jsou tak tři stupně.
,,Ryn... Hybrio Ryn."
..................................................................
Zvedl se vítr. Bouchá do větví a mlátí pravidelnými intervaly do okna. Je mi zima... Obejmu své tělo, hlavu položím na kolena. Proč se teď cítím tak osaměle? Nechám své oči zavřené.
Někdo potichu zaklepe na dveře a vstoupí. Nereaguju na postavu. Nemám na nikoho náladu. Tichými kroky si stoupne až ke mně.
,,Ryne? Jsi v pořádku?" Hlas dotyčné osoby mě donutí se na ni otočit. U mé postele stojí má přítelkyně.
,,Chary..." Bez jakéhokoliv slova ji obejmu kolem pasu a hlavu ji opřu o břicho.
,,Co se to s tebou, zlatí?" poví sladkým hláskem.
,,Jsem v pořádku, jen jsem vyčerpaný ze školy." zalžu. Ona se usměje a začne mě vískat ve vlasech.
,,Odpočívej."
ČTEŠ
Vzpomínky Lásky
Romance,,Já se snažil zapomenout!" Opřu se zády o zeď a s přivřenými víčky se dívám na něj. Na jeho sakra klidný výraz. Chtěl mi položit ruku na tvář, ale ruku jsem mu odstrčil. Na jeho krásné tváři je mírný úsměv. ,,Ale nezapomněl. Na nic jsi nezapomněl...
