Protože ho miluju!

25

Škola proběhla v pohodě. Nemůžu říct, že by mě to tam nějak bavilo jo, ale nestalo se také nic, co by mi mohlo zkazit moji skvělou náladu. Když jsem byla v šatně, někdo mě ze zadu objal a dal mi pramínek vlasů za ucho. Otočila jsem se. Byl to Marek.
T: co děláš?!
M: řekl jsem si, že bychom spolu mohli někam zajít co?💗
T: Máro promiň, ale já nemůžu
M: proč, to jsem tak strašnej, že se nemůžeš přemoct

T: ne, to ne. Marku, ty jsi skvělej kluk jo, ale já jsem zadaná, chci s ním být, celý svůj život a myslím si, že by se mýmu klukovi nelíbilo, že se tahám s jinými, promiň.
M: jo, chápu, já promiň, Nevěděl jsem to
T: nebudem to řešit jo, my dva jsme kamarádi jo?
M: jasně 😌
T: tak ahoj
Odešla jsem. Šla jsem rovnou do školy, kam jsem dřív chodila. Vyučování jim končí za dvacet minut, takže mám spousty času tam dojít. Po patnácti minutách jsem došla na místo, posadila jsem se na lavičku před školu a čekala než vyjde Janek. Za chvíli bylo slyšet, že v budově zazvonil zvonek.

Začalo vycházet pár lidí, ale Janek stále nikde. Najednou ze dveří vyšel Roman a šel rovnou za mnou.
R: čau
T: asi ahoj?
R: co ty tady?
T: Jdu za Jankem?
R: Vždyť jste se rozešli ne? Nebo aspoň on to tvrdí? Ty to nevíš? Vždyť chodí s Denisou..
T: cože?
R: no.. copak sis myslela?
T: nic, to je jedno, tak já půjdu , ehm čau
R: nazdar kočko, a kdyby sis někdy chtěla užít tak napiš
Na to jsem mu už nic neřekla a se slzami v očích jsem se vydala domů, kde jsem zapadla do svého pokoje, flákla sebou na postel a brečela.

Z pohledu Janka
Vycházel jsem ze školy s domněnkou, že na mne Týna čeká. Vyšel jsem před školu ale nikde nebyla. Za to, tu byl Roman, usmíval se na mne tak zvláštně. Došel jsem k němu.
J: čau
R: zdar, co je?
J: neviděl jsi Týnu?
R: viděl no, kecali jsme spolu
J: a kde je?
R: netuším, proč se ptáš?
J: měla tu na mne čekat
R: na jejím místě bych taky nečekal, když jí podvádíš s Denisou
J: Romane to není pravda
R: nejsem blbej

J: tohle jsi Týně řekl?
R: jasný, narozdíl od tebe jí nebudu lhát
J: jseš fakt debil Romane
Byl jsem naštvanej hodně. Proč jí něco takového vůbec řekl. Na nic jsem nečekal a rozběhl se k Týně domů, musím jí to vysvětlit, já o ní nechci přijít. Doběhl jsem k ní domů. Zazvonil na zvonek a čekal co bude.
Po chvíli vyšla Týna, pootevřela dveře, ale jakmile mě viděla, chtěla je zavřít, ale já tam strčil nohu.
T: jdi pryč prosím, nemusíme se už nikdy vidět

Řekla strašně potichu a dál brečela
J: půjdu pryč, ale až po tom, co ty mne pustíš dovnitř a necháš mě mluvit.
Ona otevřela, rukou mi naznačila ať jdu dál. Šel jsem tedy. Ona zavřela dveře, opřela se o ně a dál brečela. Začal jsem tedy mluvit.
J: Týnko, já vím, co ti řekl Roman, ale musíš mi věřit, že nic z toho, co říkal není pravda. On ví, že jsme s Denisou dřív spolu byli, ale že už nejsme neví..  proto ti to řekl, chápeš? Já tě miluju, mám jen tebe a chci jen tebe🥺💗