7. prosince

16 4 0
                                    


Zima v pokoji, mráz na oknech, venku padající sněhové vločky a ty vedle mě pěkně zachumlaná v peřince. Další ráno, kdy z nebe padalo tisíce hvězd a jakmile přestalo, tak nás čekala menší společná výprava, na kterou jsme se rozhodly vyrazit, někam po okolí, kde já ještě nebyla. Cestou jsi teda vedla ty mě. Ukazovala jsi mi, kde byla tvoje základní škola, vysvětlovala si, co jak se všude změnilo. A já tě poslouchala a na oplátku jsem zase já tobě pár míst tam od nás popisovala. Chůzí si nás nasměrovala k menšímu jezeru, jak bych to já nazvala. Zastavily jsme se na břehu hned vedle sebe a debatovaly o lyžích, kdy se naše ruce sami k sobě přiblížily, než se prstama do sebe zapojily. Nevím jak bych to nazvala, ale už jen držení s tebou za ruku mi dává pocit spokojenosti. Možná proto se cestou zpátky naše ruce už nerozpojily. Ani jedna ten kontakt spojení nechtěla ukončit. Naše ruce se rozpojily zase až na náměstí, než jsme do obchodu s rouškami vešly. Zase jsi mi koupila kyselé bonbonky, které tak ráda mám. Poté jsme se vydaly na cestu domů k tobě a naší společnou procházku čajem zakončily a já byla ráda za další krásný den a spokojený večer strávený s tebou.



,,Víš Lili, miluji procházky v přírodě a vaše krajina je krásná. Ještě radši se však procházím s někým jako jsi ty."

Vánoční Princezna (24. dní)Where stories live. Discover now