YTB Adventní kalendář 2020+BONUS

Mejmr-Vánoční návštěva

Pohled Gejmra:

Jen tak si sedím v baru u pultu, za kterým se nachází barman, který mi právě podává už asi desátého panáka rumu.

,,Děkuji" Řeknu pouze a panáka ihned lupnu do sebe. Jsou vánoce a já jsem zase zcela sám. Rodiče mě odkopli, když se dozvěděli o mojí orientaci a nikoho jiného nemám. Tak proč strávit vánoce doma koukáním na filmy, když můžu sedět tady v přítomnosti lidí? Objednávám si dalšího a dalšího panáka...

,,Už by jste měl přestat pane." Řekne barman, když se předemnou objeví už několikátá sklenička s tou lahodnou šťávou.

,,Měl, ale nechci." Syknu pouze. Sám nevím, proč jsem takhle zareagoval. Nejsem nějak naštvaný... Nebo jsem? Nedokážu to sám odhadnout.
Díval jsem se na páry, kteří tančí na parketu a rozplýval se nad představou, že tam tančím já a on.
Najednou, jako kdyby do mě uhodil blesk se mi zamotala hlava. Ale ne tak ledajak... Ona se mi musela celá roztříštit z toho, jaká to byla bolest. Vstal jsem ze židle s úmyslem odejít, ale zakopl jsem o stoličku vedle a padl jsem na zem. Normální člověk by se začal ihned stydět a doufat, že ho nikdo neviděl....
Ale pak jsem tady já, ten největší inteligent, co se místo strachování začal hlasitě smát. Všichni vždy říkají, že alkohol dělá své, ale že až takhle? To jsem nečekal...
Samozřejmě, i kdyby si nikdo nevšiml mého pádu, tak po mém hlasitém smání, které v podnapilém stavu znělo spíše jako rychlovarná konvice, si mě všichni ihned všimli. Chvíli nastalo všude ticho, jenom já jsem se hlasitě a podnapile smál. Když už si mě nikdo nevšímal a všichni si zase hleděli svého, jsem se postavil a objednal si ještě jednoho panáka na cestu. Toho mi barman podal a já mu následně zaplatil všechny peníze, co jsem zde za dnešek prochlastal. S úsměvem od ucha k uchu a velice nestabilní chůzí jsem se vydal ven z baru a zamířil přímo k sobě domů...
Nevím, jak se mi to povedlo, ale i s menšíma potížema a občasným zvracením do křoví jsem se dostal před svůj dům. Vytáhl jsem klíčky z kapsy a snažil se trefit do klíčové dírky, aby jsem si odemknul dveře. Nešlo to. Snažil jsem se tam trefit asi pět minut, ale nepodařilo se. Nakonec jsem si vzpoměl, že zadní dveře jsem nechal odemčené. Jsem blbej no...
Když jsem se dostal dovnitř, ihned jsem se posadil na sedačku do obýváku. Hned co jsem se posadil mi začal vibrovat telefon v kapse. Vytáhl jsem ho a hovor přijal.

,,Čau Gejmre. Nechceš jít pokecat a zahrát minecraft?" Vychrlil na mě otázku Honza.

,,Hele, (škyt) to by (škyt) šlo." Řekl jsem opilecky a Honza to hnedka poznal.

,,Ty jsi pil? A to i dneska na Vánoce?" Zeptal se poněkud sklesle.

,,J-jo ale dal jsem si (škyt) jenom trošičku." Řekl jsem.

,,To určitě. Měl by jsi se jít prospat. Zavolej ráno, ahoj."

,,Počkej..." Vůbec nevím, kde se ve mě vzalo tolik odvahy, ale bude to tím alkoholem. Jako střízlivý by jsem se k tomu nikdy neodhodlal už jenom z toho důvodu, že ho nechci ztratit...

,,Ano Gejmre?" Zeptal se Honza.

,,Miluju tě Honzo." Řekl jsem a čekal na jeho reakci...

Pohled MenTa:

V momentě, co mi tohle řekl mi srdce vynechalo pár úderů...
Já chápu, že je opilý, ale tohle je moc. Chvíli panovalo ticho a já přemýšlel co říct... Nakonec mě nenapadlo nic lepšího než...

,,Zopakuj to Gejmre..." Řekl jsem a zapnul nahrávaní zvuku.

,,Miluju tě Honzo... Už dlouho..." Řekl a já pocítil z jeho strany smutek. Z čeho je smutný?