Tenkrát na Asgardu..|| Loki ff

Kapitola 24. Zelená

Byla jsem v jedné z místností těsně po tom, co jsem si promluvila s jedním agentem Hydry ohledně našeho plánu. Natasha stála celou dobu vedle mě. Jakmile nás agent opustil začala jsem si mumlat pro sebe.
,,A zatímco já tady musim zařizovat takový věci, Loki si někde lelkuje," stěžovala jsem si a posadila se. ,,Co s ním mám dělat," povzdechla jsem si.

Podívala jsem se nahoru na Natashu, která stále stála.
,,Co si myslíš ty? To samý co Stark?" zeptala jsem se.
Ona neodpověděla. Nedala jsem jí pokyn. S těmihle se nedá moc mluvit. Dala jsem si hlavu zoufale do dlaní a dlouze si povzdechla. Dokonce i já jsem zapochybovala o správnosti našeho plánu. Cokoliv se mohlo pokazit. Podívala jsem se na Nat s otázkou: ,,Jaké mám oči?"
,,Modré," odpověděla.
*****

Seděla jsem na základně Hydry a dovnitř přišel Loki. Podívala jsem se na něj a jakmile jsem si všimla, že mi není schopný ani věnovat pohled zase jsem posmutněla. Posadil se na gauč daleko ode mě a hleděl do nějakých plánů. Zvedla jsem se abych se posadila vedle něj.
,,Co s tebou je?" zeptala jsem se.
,,Co by se mnou mělo být?" vyjel na mě.
,,Něco," řekla jsem zoufale.
,,Už zase to děláš," povzdechl si.
,,Co dělám?" nerozuměla jsem.
Vůbec jsem nevěděla co bych měla dělat. Jen jsem si vedle něj sedla.

,,Zase máš jinou barvu očí," vysvětlil a konečně se mi podíval zpříma do očí.
,,Ty taky," odpověděla jsem.
,,Jak to myslíš?" nechápal.
Vykulila jsem na něj oči.
,,Myslíš, že jsem úplně blbá? Občas to nejsi ty, všimla jsem si toho už dřív," řekla jsem a až teď mi došlo, že mi něco bránilo to zmínit dříve. ,,Občas jsi prostě úplně jiný, vypadáš jako ti, které ovládáme," vysvětlila jsem.

On mlčel, došla mu slova, protože jsem se nejspíš trefila do černého.
,,Potřebujeme si promluvit, teď, dokud jsme oba normální," přerušila jsem ticho.
On mlčel. Podívala jsem se na zem. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Proč nemluvil? Po chvilce ticha vzal mou bradu mezi ukazováček a palec a posunul mou hlavu tak abych se na něj musela podívat. Zrovna otevíral pusu aby začal mluvit, ale do místnosti vrazili agenti a hned za nimi nějaká část toho jejich super hrdinského týmu. Oba dva jsme od sebe odletěli a pohotově vstali.

Vyčarovali jsme si v ruce zbraně, já meče, Loki dýky. Už se mi na tváři vytvořil úšklebek a chtěla jsem na ně chtěla zaútočit, když v tom do mě někdo zezadu bodnul injekci. Zatočila se mi hlava, celý svět se rozostřil a já upadla do temnoty.
****

Probudila jsem se přivázaná k židli. Už zase. Byla jsem v nějaké výslechové místnosti, nejspíš na nějaké ze základen Shieldu. Zvědavě jsem se rozhlížela až jsem zahlédla agenta přede mnou, který měl asi za úkol mě hlídat. Sotva zpozoroval, že jsem se probrala a už přišel ke mně. Neurvale mě vzal za obličej aby se na mě podíval.
,,Zelená!" zařval někomu dozadu a vrátil se na svou pozici.

Ušklíbla jsem se. Chtěla jsem si v ruce vyčarovat zbraň, ale zase mi něco bránilo v kouzlení. Uchechtla jsem se, samozřejmě, že mě zase nadrogovali.
,,Chytrý tah," poznamenala jsem agentovi.
,,Ten váš nebyl," odpověděl trpce.
Olízla jsem si suché rty a vážně se na něj podívala. On ze mě nespouštěl zrak.
,,Myslíte?" zeptala jsem se.
On neodpověděl a jen mě dál sledoval.

,,Také vás překvapilo kolik agentů Hydry je vlastně v Shieldu, že?" pokračovala jsem v provokaci.
,,Vy tady nejste ta, co bude klást otázky," odpověděl mi.
,,Ach, agente Coulsone," trpce jsem se usmála. ,,Vůbec netušíte s kým si zahráváte," dodala jsem.
Náš souboj slovíček přerušil až příchod nečekaného Rogerse. Sotva otevřel dveře propálil mě pohledem. Usmála jsem se na něj.
,,Tak tu máme dalšího suchara," řekla jsem místo pozdravu se stálým úsměvem.
Rogers to nijak nekomentoval a něco zašeptal Coulsonovi.

,,Ta zelená měla znamenat co?" zeptala jsem se, když nás Coulson opustil.
Rogers nekomentoval a jen si přede mě dal židli, na kterou se posadil.
,,Klouby neslouží tak, jako za mlada?" provokovala jsem.
On se až teď pořádně usadil a věnoval mi pohled.
,,Vy tu nejste ta, co bude klást otázky," řekl vážně.
Zasmála jsem se, z plna hrdla, zatímco Rogers protočil oči. Dohánět lidi k šílenství to já umim.
,,Nejsem ani ta, co na ně bude odpovídat," podívala jsem se na něj. ,,Heleďte, přivážete mě k židli, to se dělá návštěvě?" nechápala jsem.

,,Myslíte, že nám něco jiného zbývalo?" zeptal se.
,,Uděláme to takhle-" nestihla jsem doříct svůj návrh.
,,Vy nebudete rozhodovat," skočil mi do toho Rogers.
Byl tak strašně otravný.
,,Tak nebudu mluvit," pokrčila jsem rameny.
To se zase uchechtnul on.
,,To nedokážete," řekl.
Zamyslela jsem se, měl pravdu.
,,Mluvit budu, ale ne o tom co chcete," rozhodla jsem se.
,,Co máte v plánu s Tesseractem?" zeptal se.
Zasmála jsem se, úplně upřímně a nemohla přestat. Oni na to nepřišli?
,,Co znamená ta zelená?" stála jsem si na svým.
,,Takhle to nefunguje," namítl.
Nechápavě jsem zakývala hlavou.
,,Něco za něco," pokrčila jsem rameny.
,,Vy mi to řeknete a já vás na oplátku nezabiju," zasyčel.

Zase smích. Výhrůžka od suchara? Nečekané.
,,Snad se nezlobíte za to ovládnutí?" zeptala jsem se.
On mě jen propálil pohledem. Byl jako by se sotva držel aby mě nezabil.
,,Co znamená ta zelená?" zopakovala jsem a naklonila hlavu k němu.
,,Možná mi bude odpovídat někdo jiný," zamyslel se.

Zase jsem se narovnala a nechápavě se po něm podívala. Najednou mi to došlo. Mám zelené oči, to znamená ta zelená.
,,Ach, vy myslíte, že s modrou bude lepší pokec?" zeptala jsem se a posměšně zdůraznila slovo modrou.
,,Nezajímá vás kde je Loki?" zeptal se Rogers.
Zakývala jsem posměšně hlavou a podívala se pryč.
,,Už to začíná být únavné," poznamenala jsem tiše.

Jenže něco ve mně si začalo, právě v tuhle chvíli, dělat starosti o Lokiho.
,,Nemáte strach, že ho zase ztratíte?" zdůraznil slovo zase, až mě z toho zamrazilo.
Sledovala jsem ho a překvapeně zamrkala. Koukla jsem do země. Nevím jak dlouho jsme takhle seděli, ale najednou jsem se na něj opět podívala s jedinou otázkou, která mě trápila.
,,Kde je Loki?" zajímalo mě.
,,Ve vedlejší výslechové místnosti," řekl s úsměvem.
Oddechla jsem si, protože se mi ulevilo a Rogersovi zřejmě taky.

,,Vy mluvit budete?" zeptal se.
,,Já- Já-" zakoktala jsem se.
,,Zemřelo hodně lidí, nedovolte aby umřeli ještě další," naléhal na mě.
Než jsem ze sebe stihla něco vykoktat spustil se poplach. Vyplašeně jsem se rozhlížela. Rogers se na mě podíval s podezřívavým pohledem. Zase jsem zamrkala a podívala se k zemi. Po zádech mi přejel nepříjemný pocit. Prokřupla jsem si krk a s úšklebkem podívala na Rogerse.
,,Myslíte, že vyhrajete bez války?" pozvedla jsem obočí.

V ruce jsem si vyčarovala meče a vysvobodila se ze spoutání. Zaútočila jsem na Rogerse, ale on se stihl ubránit. Byla jsem ve výhodě, protože jsem měla zbraň a tak se nezvládl ubránit. Nečekaně jsem ho bodla do břicha, on se skácel se k zemi. Upřeně se na mě díval a snažil se zhluboka dýchat.
,,Příště to bude chtít větší dávku toho vašeho elixíru," pošeptala jsem mu radu do ucha a vytáhla z něj můj meč.
Pyšně jsem odtamtud vyšla a setkala se tam s Lokim, který měl zase oči jako by ho někdo ovládal.
,,Můžeme jít," ušklíbla jsem se a my šli. Přesto, že jsme to nebyli úplně my, byli jsme spolu a to bylo vždy jediné na čem mi záleželo.

Další kapitola na světěěěě! Snad se líbila a já budu muset zase pryč. Spouusta věcí na práci😄. Tak se mějte, zanechte hvězdičku a komentář a já se poroučím.
Čus bambus!😁
Kajolínka🥰
Ps: Taky vám připomíná ta modrá / zelená jako Modrej a Zelenej z té pohádky? Mně až při téhle kapitole a nemůžu se toho zbavit😂.