Tenkrát na Asgardu..|| Loki ff

Kapitola 16. LOKI!

,,Gideon stále mluvil o tom jak jsi skvělá, konečně jsme poznali pravou tvář Karry," ozvalo se ze žaláře.
,,Sotva jsi dorazila a rýpe, odeženeš posledního," zasmál se temně Arrak.
,,Chtěla jsem to urovnat," řekla jsem.
,,Fulvusi tohle, Fulvusi tamto. To co si provedla Gideonovi se nedá odpustit," pohrdavě si mě prohlížel.

,,Snad ses do něj nezamiloval?" zeptala jsem se posměšně.
Během vteřiny šokem vstal a dlouhými kroky přišel až na kraj svého žaláře. Mezi námi byly pouhé centimetry a žlutá mříž.
,,Tohle přesně je ta pravá tvář," zašklebil se.
,,Někdo se nám tu zamiloval!" zasmála jsem se posměšně. (Pozn. autora: Loking_for_trouble  to je název tvojí knihy! ❤️)

,,To říká někdo, kdo je zamilovaný do svého bratra," zasmál se jedovatě a poté sledoval pobaveně moje zděšení ve tváři.
Odstoupila jsem od mříže.
,,Nemiluji Lokiho," namítla jsem.
,,Já neřekl, že tohoto bratra," zasmál se tajemně.

,,A už to ví," ozval se Arrak.
,,Naposledy jsi říkal, že nejsem schopna citů," nechápala jsem a odhodlaně zase přišla k němu.
,,Než mi to došlo. Všechny ty pohledy, ten čas co jste spolu strávili, nemohla jsi milovat Gideona, protože jsi už od mala zamilovaná do Lokiho," řekl svou teorii.
,,Nemiluji nikoho," odvětila jsem těsně před tím než jsem opustila žalář.
Zalitovala jsem, že jsem neposlechla Arraka a šla tam. Nechápala jsem proč jsem vůbec chtěla za takovým... slizounem!
,,Nalhávej si co chceš!" ozvalo se ještě za mnou.

Všichni vězni upírali svůj pohled na mě, tak jsem zrychlila svůj krok. Kousala jsem se jemně do vnitřní strany tváře a ani nepotřebovala Arraka aby mi furt namlouval otázky.
,,Kdy si to přiznáš?" ozval se i tak.
****
,,Karro!" zavolal po mně Loki.
Poplašeně jsem se otočila a než jsem stačila doběhnout do pokoje, zastavil mě.
,,Co chceš?" zeptala jsem se, protože jsem už neměla na všechny ty rozhovory, při kterých se pohádám, náladu.
,,Nerozešli jsme se v nejlepším," začal zlehka.

Protočila jsem oči.
,,Loki já na tohle teď nemám náladu," odbyla jsem ho a chtěla odejít, jenže on mě chytil za zápěstí ještě pevněji.
,,Loki," zaúpěla jsem.
,,Potřebuju tě po mém boku," naléhal.
,,Vždy jsem tam stála!" okřikla jsem ho. ,,Ani nevíš jak to teď mám těžký a taky se mnou nestojíš! Jediný co tě zajímá je vláda," obvinila jsem ho.

,,To není pravda," povolil překvapeně stisk mého zápěstí. ,,Kdybys se mnou alespoň mluvila o svých problémech," navrhl.
,,Já jsem ten problém," zavrčela jsem naštvaně.
,,Karro," pozoroval mě vyděšeně. ,,Tvoje oči-" zadrhl se, ,,tvoje oči zezelenaly."
Nahlas polknul. Vyděsila mě představa, že už nemám každé jiné oko a těkala mezi jeho očima.
,,Nedovol tomu vyhrát," snažil se mě uklidnit.

,,A nebo dovol," ozval se mi v hlavě hlas Arraka.
,,Hlavně se mnou mluv," řekl Loki opatrně.
,,Starej se o svoje problémy," řekla jsem mu ošklivým tónem.
,,Karr-" nestihl doříct.
Vešla jsem do dveří mého pokoje a práskla mu dveřmi před nosem. Začal zběsile bušit na dveře a marně se snažil otevřít.
,,Karro, hlavně to nenech vyhrát," slyšela jsem jeho naléhavý hlas.

Za dveřmi šel slyšet dupot stráží.
,,Musím jít, vrátím se pro tebe," slíbil a pak už jsem ho už neslyšela.
Seděla jsem na své posteli a marně se snažila uklidnit. Už takhle se mi špatně dýchalo.
,,Tvoje pravá podstata, kočko," osvětlil mi to zpěvným tónem Arrak.

Je možné, že se to děje znovu? Ne, jen mě šechno za těch posledních pár dnů nechtělo nechat a chovám se kvůli tomu jinak. Zvláště mě to nechtělo nechat, když tam byl Arrak, co mi vše akorát ztěžuje a co hůř, dokonce i připomíná.
,,Proč si akorát nepřiznáš, že budeš konečně sama sebou?" zeptal se na další věc. ,,Je to přesně jako naposledy," temně se zasmál.