Tenkrát na Asgardu..|| Loki ff

Kapitola 25. Boj v New Yorku

,,Delší dobu vám to trvat nemohlo?" ptala jsem se nevrle agenta Hydry.
,,To vy jste se nechali takhle hloupě unést," protočil očima. ,,Buďte rádi, že jsme pro vás vůbec dorazili," dodal.
,,Dohoda stále platí?" zeptal se jiný agent.
Protočila jsem oči a uchechtla se. Protáhla jsem se v mojí sedačce a podívala se na Lokiho.

,,Dohoda platí," řekl.
Něco bych namítla, něco jako, že já o tom nevím, ale nechtěla jsem riskovat, že nás z jejich letadla vyhodí. Nechala jsem to tedy bez mého komentáře a jen líně svůj zrak přesunula na agenta, který ze mě nespouštěl zrak.
,,Nemůžeš se vynadívat, kocoure?" pozvedla jsem obočí.
,,Nevěřím vám ani nos mezi očima," řekl znechuceně. Nedivila bych se kdyby na mě flusnul.

,,Nevěříš, ale nos mezi očima je," ironicky jsem se usmála a zamrkala.
On protočil oči nad mým jednáním, ale pokynul jinému agentovi, aby nám dal hůlku. Vzala jsem si ji do ruky a usmála se pro sebe. Oba dva agenti na mě koukali jako na zjevení.
,,Čekáte ode mě díky?" nechápala jsem, ale nespouštěla z hůlky zrak až dokud jsem to nedořekla.

Oba najednou začali koukat jiným směrem.
,,Snad to ten tvůj doktor zvládnul, nerada bych čekala ještě dýl," zašeptala jsem směrem k Lokimu.
,,Pochybuješ?" řekl jako by se ho to dotklo.
,,Ne, jen se těším," zasmála jsem se.
,,Ještě jednou, proč jim pomáháme?" zeptal se pilot, co se chystal k přistání.
,,Protože jsme od přírody okouzlující?" zeptala jsem se s náznakem ironie v hlase.
,,Aby s vámi nebylo zacházeno jako s ostatními," Loki odpověděl.
,,Škoda. Zrovna tohohle," ukázala jsem na agenta sedícího přede mnou. ,,Bych ráda poslala někam třeba jako gladiátora," pronesla jsem vážně a prohlížela si ho jako kořist.

Konečně jsem v tom neoblomném, svalnatém, světlovlasém muži mohla zahlédnout náznak strachu. To jsem už nevydržela a rozesmála.
,,Sranda," uklidnila jsem ho, ale on se jen nervózně zasmál a vyslal nejistý pohled k Lokimu, který jen pokrčil rameny. Pilot přistál, dveře se otevřely a chladný vzduch zvenčí nás obklopil. Přecházeli jsme do New Yorkské základny Hydry. Z ní k nám přišli agenti a hlavně rozrušený doktor Selvig, který vypadal, že přišel na co měl.
****

Portál se otevřel, zatímco ho všechny zraky sledovali. Midgarďané začali utíkat, protože v nebi jako by byla díra. Já zrovna běžela nahoru na jeden mrakodrap, ale po cestě se kochala tím pohledem. Midgarďané do mě vráželi a koukali na mě jako na blázna, protože jsem nikam neutíkala. Z úplného vrchu mrakodrapu vypadali všichni ti pozemšťané jako mravenci co nesmyslně pobíhali. Jediní, kdo vystupovali z davu byli naši slavní ochránci země. Ti vypadali kompletní, akorát jsem nikde neviděla... Starka. Zamračila jsem se a zmateně se rozhlížela. V tom mě něco, nebo spíše někdo, srazil k zemi.

,,Jak to zastavíme?" zeptal se.
,,Kocoure, taky jsi mi chyběl," zasmála jsem se, otírala si kapku krve ze rtu a vstávala ze země.
Naproti mně stál Stark ve své zbroji, rukou na mě mířil a myslím, že bych opravdu nechtěla poznat, co se mnou ten paprsek udělá.
,,Já s tebou nebudu jednat v rukavičkách jako Rogers," upozornil mě.

Vedle mrakodrapu, na kterém jsem musíš být asi tak za dvacet vteřin. Poslala jsem myšlenku k Lokimu. Stark udělal náhlý, zastrašující pohyb ke mně a já ucouvla. Dala jsem před sebe ruce v sebeobraně.
,,Dobře," povzdechla jsem si. ,,Ale já nevim jak," vysvětlila jsem zoufale.
,,Tak mi k ničemu nejsi," řekl a připravil se vystřelit.
,,Dík za pokec," řekla jsem v rychlosti a skočila.

Vystřelil a mně to zasáhlo do ruky. Bolest jsem cítila pouze chvilkovou, protože pak jsem padala a bolest nahradil adrenalin. Padala jsem vstříc nečekanému a vážně doufala, že mě Loki chytí. Zavřela jsem strachem oči, ale najednou jsem cítila prudký náraz. Málem jsem se překulila, ale Loki mě jednou rukou přidržel. Hned jakmile jsem se narovnala se zase vrátil k řízení. Letěli jsme přesně na tom, na čem Chitauri.

,,Co kdybych to nestihl?" řekl ustaraně a ohlídl se na mě.
Viděla jsem, že tentokrát ho nikdo neovládá a skoro jistě jsem věděla, že já mám modré oči.
,,Věděla jsem, že stihneš," ujistila jsem ho a posadila se za něj, objímala jsem ho ze zadu, abych neztratila rovnováhu.
,,Co to máš na ruce?" zeptal se a nespouštěl pohled z cesty.

,,Dárek od Starka," vysvětlila jsem jako by to nic nebylo.
,,Myslíš, že to zvládneme?" zeptal se Loki nejistě.
,,Loki, pochybuju o našem plánu každou vteřinu, ale nějak vím, že to zvládneme, ty a já. Vždycky jsme to zvládli, tohle nebude jiné," ujistila jsem ho s úsměvem.
Loki se pousmál a možná mi to na chvilku připadalo romantické. Město se pod námi rozpadalo a já viděla jak se do boje dal i Alejandro s podobným oblekem jako má Stark. Pousmála jsem se, protože jsem si dokázala živě představit Starkovu reakci. Možná jsem na chvilku zalitovala naší touhy tohle udělat.

Ti super hrdinové nebyli nakonec přece tak špatní, je zbytek Midgarďanů takhle milý? Jestli ano, zaslouží si takovou vládu? Možná bych nad tím stihla přemýšlet víc, možná bych to dokázala zastavit, ale vyrušil mě v tom zvuk šípu. Jako bych cítila, že se všechny mé názory změnili a já neměla nejmenší zájem o Midgarďany. Jediné co mě zajímalo byl ten šíp, který jsem chytila a pozvedla obočí na Bartona, který se, ale tvářil samolibě. Než mi to došlo, tak to vybuchlo a já letěla opačným směrem než Loki. Loki to vychytal, spadl na Stark Tower, ale já padala dolů. Pamatuju si jen ten pocit, ten strach, ta náhlá provinilost, ale nepamatuju si dopad, protože jsem v průběhu nejspíš omdlela.

Ahojdááá, tady Kája s dnešní dávkou mého díla😂.
Bylo dost těžké psát, když mám povětšinou hlavu plnou školy a taky čerstvě dokoukaného seriálu Lovci stínů (kdo neviděl, doporučujuu!), ale je to tu😄❤️! A na konec mě to docela i bavilo, hlavně ta část, kde je Loki i s Karrou na chvíli jako dřív. Snad se kapitola líbila hlavně vám❤️! Pokud ano, dejte vědět v komentech, nebo zanechte hvězdičku⭐️. Nebo obojí..😂
Karolínka🧸