Nic nás nerozdělí [D.M] ✔️ ⚠PROBÍHÁ KOREKCE⚠

33. - střípky minulosti

👉přečíst👈
Mám to vymyšlené tak, že vy (Jessica) u toho příběhu, který uvidíte v mylánce bude celou dobu Jessica hrát na piano a zpívat píseň z obrázku nahoře👆
Snad chápete🦋

•••••🦋•••••

*v myslánce (pusťte si hudbu a představte si, že to zpívá u vzpomínek na příběh který si přečtete)*

11 letá holčička je uvězněna od teď ve svém novém domově. Každý den podstupuje testem a je připravována na boj

••••••

"Opět si mne sklamala dcero." Řekl a obrátil se na 14-ti letou dívku ležící s četnými zranění na mokré trávě. "Víš co tě teď čeká. Crucio." Ona se opět svíjela v bolestech. Už ani nekřičela, byla zviklá každý den podstupovat tuto bolest. "Jestli sklameš i příště, nebudu tak milosrdný." Pošeptal jí do ucha.

"Tome!! Vždyť je to jen dívka." Zařvala na něj jeho manželka a zároveň matka Jessici.

"Ty mi nebudeš nic nakazovat. Crucio." Zvolal a teď se ovšem válela na zemi v bolestech i jeho manželka.

"Ne!! Nech ji být." Zařvala na něj a přitom posílala kouzlo za kouzlem až nakonec otec odlétl na druhý konec sálu. Jessica ihned vyběhla k její matce. "Je mi to líto mami." Zašeptala, přitom jí pořádně objala.

"Ještě jednou se jí dotkneš. Zabiju tě. A je mi jedno jestli si můj otec nebo ne." Zakřičela Jessica po chvíli na svého otce, který vstal ze země. Mávl rukou na signál, že mě mají odnést do pokoje. Nebyl to pokoj spíš sklepení s oknem a malou postelí. Hodili jí dovnitř a zabouchly. Jessica si zase s uplakanýma očimasedla na postel, přitáhla kolena k tělu a zabořila do nich hlavu. Takhle trávila svoje dětství.

•••••••

"Mám pro tebe dobrou zprávu dcero." Oslovil jí otec. "Úděluji ti tvůj první úkol. Jestli opět sklameš, víš co tě čeká... tvůj úkol je zabít jednu mudlovskou rodinu včetně jejich dcery, která právě studuje v Bradavicích. Zabiješ rodinu Grangerových." Řekl. V tu chvíli Jessica nevěďela kdo to je, ale věďěla, že tohle nikdy dělat nebude.

"Muč si mě jak chceš, ale já tě nikdy nebudu poslouchat. Nikdy neudělám to co budeš chtít. Nikdy se nepoddám tvé vládě." Vykřikla na něj.

"Nuže dobrá." Zasmál se a opět kývla na jednoho ze smrtijedů. Ten po chvíli přinesl její matku, bratry, sestru a prarodiče. Odnesl je ven na zahradu kam jsme se poté všichni přemístili také. Přivázal je ke stožáru, který před chvílí vykouzlil. "Zabít." Řekl Lord Voldemort a mávl hůlkou z které šlehali plameny ohně. Koukala se bez mrknutí jak její rodina řve bolestí a hoří před jejíma očima. Mohla něco udělat, ale nebyla schopná slova

"Ne ne ne ne! Jak můžeš být tak zlí. Proč?" Křikla se slzami v očích a vyběhla zpět do domu.

Druhý med ráno se vzbudila a prohlédla z okna, kde na dřevěných tyčích vyseli useknuté hlavy jejích nejbližších.

••••••

Dospívala píseň, přičemž jí stélali slzy po tvářích, které rychle utřela. Zvedla se a pohlédla z velkého okna. Byla na jejím tajném místě, kde na policích leželi fotky její rodiny i například její první den školy, kdy se seznámila se již známím blonďatým klukem, který byl přiřazen do stejné koleje jako ona.

••••••••

"Je mi to líto." Řekl Brumbál potom co ukončil vylhled na její vzpomínky. Najednou se stalo něco co ještě nikdo nezažil. Jakoby celý svět utichnul. Panovala děsivá atmosféra, která všem přinášela husí kůži. "Je konec." Dodal a sklopil zrak na podlahu.

•••••🦋•••••

Já vím, není to nějak zvlášť dobré, ale v tuhle chvíli mě nic nenapadalo.