Nic nás nerozdělí [D.M] ✔️ ⚠PROBÍHÁ KOREKCE⚠

43. - šťastný nový rok

(Opět se bude zpívat - pusťte si to až vám řeknu)

Ples, který Narcissa uspořádala byl hoden královskému bálu. Pokud byla Narycissa v něčem nejlepší, bylo to v zdobení a desing plesů a svateb. Podél cestičky k branám toho honostného sídla se táhla řada rudých růží. Ve velkém sále se to už hemžilo hosty. Ta taktéž byla nádherně vyzdobená. Obří stůl s občerstvením se rozpínal u jedné velké stěny. Při pohledu na strop se každý musel pozastavit nad velkým zlatým lustrem plný pravých krásných diamantů. Naproti vstupu do sálu bylo rozložené pódium s připravenými hudební nástroji. Celý sál byl vyzdobený do zlato-rudých barev. Byli zde stoly se zlatými ubrusy a plno rudých růží.

"Zdravím všechny přítomné." Začala s proslovem Narcissa. "Děkuji, že jste přišli. Je to přesně pět let od kouzelnické války. Od války, kdy jsme přišli o jednu z nejlepších osob, kterou jsem kdy poznala. Ano, takto mluvím při každém novoročním plesu, ale myslím, že si naše vzpomínky na ni zaslouží. V den jejího pohřbu jsme slíbili, že nezapomeneme. A proto každý rok opakuji ta stejná slova. Takže, tento ples věnuji naší hrdince, která zachránila naše životy. Na Jessicu." Pozvedla svou sklenici vína a přitom se podívala na místo, kde společně s Dracem a ostatními přáteli stáli. Dojalo jí to, hlavně když všichni v místnosti zdvihli svou sklenici na její počest.

"Smím prosit?" Usmál se na ní její společník. Přikývla a společně se svým vyvoleným vkročili na parket. U tohoto okamžiku si Jessica vzpoměla na vánoční ples v Bradavicích. Kašně proplouvali parketem a nevšímali si nikoho jiného než jeden druhého. Hleděli si hluboko do očí. Většina ostatních pohledů spadla právě na tyhle dva. Všichni si kladli otázku, kdo se skrývá pod tou maskou tak krásného páru. Dokonale k sobě pasovali. Byli úplně rozdílní a přitom tak podobní. Ona, válečná hrdinka, která se nikdy nevzdá. On, bývalí smrtijed, který se stal tím, kterým teď je jen díky ní. Navzájem si ukázali světlo života v té nejtemnější době. Byli jako oheň a voda, jing a jank. Patřili k sobě a nedovolí, aby je někdo opět rozdělil.

"Jessico, drahá, dnes ti to náramě sluší." Usmála se na ni Narcissa, když se společně vydali zpět ke svým pařátelům.

"Tobě též Cissi. Ten ples je naprosto úžasný." Opět se porozhlédla po sále.

"Mám špatné správy. Naše zpěvačka nedorazí a nemáme náhradu." Zhrozila se a sedla k jednomu stolu.

"Jessica umí zpívat." Ozvala se Hermiona.

"Ne neumím." Ironicky se zasmála.

"My víme, že umíš." Šibalsky se na ní Ginny usmála.

"Jak to, že to víte?" Zamračila se.
Na to ji nic neodpověděli, jen kývli hlavou směrem k Albusovi. "Já ho zabiju." Zakoulela očima. "Dobře, budu zpívat, ale jen proto, že tě mám ráda a miluju tvého syna." Napila se sklenky svého vína.

"Doufám, že se bavíte. Teď bych k nám ráda přivítala jednu moc talentovanou osobu." Strhl se potlesk a Jessica se škraboškou na očích vyšla na pódium. Sedla si na židli k piánu a začala sladce hrát.

(Pusťte si tu píseň. P.S. poku jste alespoň dobří v angličtině, dokážete si text přeložit.)

Zpěv byl jeden z mnoha Jessičiných talentů. Měla andělský hlas, který by vykouzlil úsměv na tváři i lordu Voldemortovi.

"Jak trefné." Okomentoval smysl písně Blaise. Je známo, že do písně musíš dát svou duši. Do této dala Jessica víc než jen duši. Dala do toho celé své srdce, zahrnuté ve vzpomínkách na pětileté utrpení, kdy byla 'mrtvá'. Po tváři jí stékala slza jenže tu naštěstí nikdo neviděl.

Píseň skončila a začal zuřivý potlesk. Jessica vstala a pohlédla do davu. Uklonila se, jenže si najednou všimla černé postavy opírající se o jeden ze sloupů u vchodu do sálu. Změřila si ho pohledem a došlo jí, kdo se pod maskou schovává. Seběhla schody a vydala se za ní. Vyběhla ven ze sálu, rovnou do jejich zahrad.

"Zdravím sestřičko." Ozval se ten hlas, který tak dlouho neslyšela.
Rychle sebou trhla a otočila se.

"Fillipe, neměl bys tady být." Pohlédla na svého bratra.

"Potřeboval jsem vědět osobu, která zradila svůj vlastní rod." Vyštěkl.
"Nejdřív si zabila svou matku a potom svého otce." Odfrkl si a sundal svou masku.

"Já naši matku nezabila, to tvůj otec a ty teď jdeš v jeho stopách. Zabila jsem ho, protože to bylo správné. Pomstila jsem se mu za všechnu tu bolest, kterou nám způsobil. Nevím co ti dělají, ale vím, že tohle nejsi ty. Ještě není pozdě." Řekla a udělala jeden krok blíž k němu.

"Už to nejde zastavit. Už byl problém zastavit je, aby nezničili vše co jim příjde pod nos."

"Řekni mi kde jsou a my je pochytáme a zavřeme. Slibuji, že tobě se nic nestane." Opět se k mění přiblížila a chytila jeho tvář do jedné dlaně.

"Jak ti mohu věřit. Za ty roky sis ani nevspoměla, že existuji." Zamračil se a trochu se oddálil. "Už jen to, že jsem tady a varuji tě by pro tebe mělo znamenat hodně."

"Kdybych věděla, že si naživu, nikdy bych tě neopustila." Teď už jen zadržovala slzy. Věděla, že bude naštvaný, ale ne že tak moc.
"Kde je ten kluk, který miloval hudbu a kresbu."

"Já se tě tady snažím zachránit." Zařval. S Jessicou to však ani nehlo.

"Chtěla jsem být přesně jako ty, jak je možné, že ses dal na tu špatnou stranu." Zakroutila hlavou, obešla ho a chtěla odejít. V tom jí, ale zabránila ruka, která jí svírala zápěstí.

"Nechci aby sis ublížila." Řekl a změnil se v černý kouř.

"JESS!" Volali na ní její přátelé. "Jess, jsi v pořádku?" Zeptal se Draco, když k ní doběhl.

"S kým si to mluvila." Pronesl podezíravě pan ministr.

"Byl tu. A je nevinný. Ubližují mu. Příjde to. Bude druhá válka." S naprosto vážným a upřímným výrazem se na všechny přítomné podívala. Už není cesty zpět.

•••••🦋•••••

Moc se omlouvám, že už dlouho nevyšla kapitola, ale furt jsem jí přepisovala, protože jsem s tím nikdy nebyla spokojená. Tak snad se vám to líbí