Nic nás nerozdělí [D.M] ✔️ ⚠PROBÍHÁ KOREKCE⚠

22. - trest?

Z pohledu Jessici

Vstoupila jsem do Brumbálova kabinetu. Nevěděla jsem co mu mám říct. Dnes jsem na něj po tom zápase pěkně vyjela, alo co?? Měla jsem pravdu, no ne? Nepotřebuji aby mě chránil, dokážu se chránit sama.

"Posaď se prosím." Pokynul mi a já poslechla.

"Omlouvám se za to, že jsem se tam zachovala tak nezodpovědně." Trochu jsem posmutněla.

"Vlastně bych v tvém případě a v tvém věku udělal to samé, jen jsem tě potřeboval okřiknout kvůli panu ministrovi." Usmál se na mě a mě spadl Kalmán ze srdce.

"Takže se nezlobíš?" Zeptala jsem se trochu váhavě.

"Ovšem že ne, zítra máš narozeniny, nechci ti je zkazit, ale dobře víš, že se musíš naučit ovládat svou moc. Kdyby si se naštvala tak by si mohla klidně všechny zabít." Podal mi malou krabičku zabalenou a převázanou mašlí.

"Děkuji, ale víš že já narozeniny neslávím." Převzala jsem ji a usmála se.

"Jess je ti brzy 18. Tohle je důležitý věk." Teď se prozměnu usmál on.

"Ale kvůli tomu si mě sem nepozval, že ne?" Schovali jsem si krabičku do kapsy a zeptala jsem se.

"Samozdřejmě že ne. Dobře víš, že brzy pán Zla povolá Draca, aby mne zabil." Přikývla jsem.

"A proto to musím nějak zastavit." Odpověďela jsem mu.

"Miluješ ho a pro to-" zaskočilo mě to. Jak to sakra ví?!

"Počkat cože? Jak si na tohle přišel?" S trochu vystrašeným hlasem jsem se mu to snažila vymluvit.

"Nedělej ze mě hlupáka. Ale neboj, je mi jasné, že se o tom nikdo nesmí dozvěďět. Ale teď zpět k věci. Sama dobře víš že on tohle neudělá a proto potřebuji, aby si to udělala ty nebo profesor Snape." Ztuhla mi krev v těle a do toho se otevřeli dveře kde stál profesor Snape osobně.

"Dobrý den Severusi." On jen přikývl hlavou, jak mu bylo zvykem. Já byla stále v šoku.

"Už jste jí to řekl, že?" Podíval se na mě tím jeho tipyckým výrazem.

"Ano"

"Musí to jít přece jinak, než zabitím." Namlouvala jsem si Skoro se slzami v očích.

"Je to jediná možnost slečno, musíte se s tím smířit." Tak to už bylo moc. Jako vážně?!

"Smířit se s tím, myslíte to vážně? Já nenechám jen tak umřít posledního člověka kterého mám. Přišla jsem o všechno co jsem kdy měla. Ty si mi zbil jako jediný Albusi a já nehodlám nečinně přihlížet na to jak i poslední koho jsem kdy měla ráda umírá." Poslední větu jsem odkřičela se slzami v očích. Otevřela jsem dveře a rychle a hlasitě jsem je následně zabouchla. Rychle jsem vyšla ven, kde na mě čekali mí kamarádi.

"Jess co se stalo?" Zeptala se mě Ginny když mě jako první uviděla. Ostatní se hned na to otočili také. Rychle jsem si utřela slzy a vydala se k nim.

"Nic." Řekla jsem svým ledovým hlasem a obešla jsem je.

"No tak... řekni nám to" řekl s úsměvem Blaise.

"Omlouvám se, jsem v pořádku. Taky vás rozčiluje jak se o vás furt rodiče ztrachujou? Starala jsem se o sebe skoro 4 roky, tak to snad zvládnu i teď." Ostatní se začali smát "co je na tom sakra vtipnýho?" Dodala jsem zamračeně.

"Víš o tom, že když jseš naštvaná, tak chodíš tam a zpátky a všude mácháš rukama?" Řekl Draco a chytl mě za pas a přiblížil se více ke mě

"Tak to by jste měli být rádi, že jsem jen naštvaná." Rozhrábla jsem mu vlasy a dala pusu na tvář. Chtěla jsem rychle odběhnout jelikož vím jak moc tohle nesnáší. Ostatní chytili ještě větší záchvat smíchu. V tom mě někdo objal ze zadu a nadzdvihl mě do vzuchu a u toho nás otočil. Smáli jsme se, u toho jsem také zapomněla na to co budu muset udělat.

"Draco pusť mě dolů a hned." Rozkázala jsem mu mezi smíchem

"Takhle se o něco žádá?" Zeptal se s úšklebkem.

"No dobře. Draco, lásko, pustíš mě prosím na zem."

"To už je lepší." Položil mě na zem, otočil a dlouze mě políbil. Ostatní se na nás zamilovaně koukali.

"Jste tak roztomilý." Odfrkla si Hermiona. My se na ní usmáli a společně šli k Nebelvírské koleji.

••••••••

"Jděte, já vás pak doženu." Okřikla jsem je a oni se rozešli do svých ložnic. S Dracem jsme tam zůstali spolu.

"Co to máš v kapse?" Zeptal se mě.

"Ale nic to je jen... jen dárek." Odpověďela jsem mu.

"Počkat? Ty máš narozeniny?" Já jen trochu přikývla hlavou.
"A to si mi to neřekla, vždyť já pro tebe nic nemám." Ztěžoval si Draco.

"Já neslavím narozeniny." Chytla jsem ho za tvář a naposledy jsem ho políbila.
"Já už půjdu spát. Tak dobrou, miluju tě." Popřála jsem mu dobrou noc a odtáhla se od něj.

"Tobě taky krásko. Miluju tě." Poslal mi vzdušnou pusu a já se konečně vydala do postele.

•••••🦋•••••

Ahoj je tu další kapitola. Snažím se psát pokaždé, když mám volnou chvíli, takže se omlouvám jestli jste museli dlouho čekat.