4. Kapitola

289 16 4
                                    

Lili
Se zapraskáním se rozvlnil vzduch a vedle té milé ženy se objevila Poppy s Brumbálem. Poppy se ke mně hned nahrnula a ten blonďatý upír se napřímil. Poppy se na něj zprvu nedůvěřivě podívala, než mu podala ruku.
,,Madam Pomfreyová."
,,Carlisle Cullen," zajímalo by mě, zda jí to Brumbál řekl, kdo doopravdy jsou. 
,,Jaká má zranění?"
,,Zlomená žebra, silně naražená ruka a mám podezření na otřes mozku," jak to dořekl, tak jsem si náhle uvědomila, jak mě silně bolí hlava a hned potom se mi začal zvedat žaludek. ,,Budete potřebovat mou pomoc?" 
,,Myslím, že ne," ten upír s bronzovými vlasy někam zmizel, ,,a ani obvazy." Bála jsem se cokoli říct, protože se mi žaludek zvedal čím dál tím víc.
,,Můžu vás poprosit o něco k pití, paní Cullenová?" zeptal se Brumbál té milé ženy, která se na něj mile a velkoryse usmála.
,,Jistě. Říkejte mi prosím Esme," jen kývl a já byla ráda, že konečně znám její jméno. Odešel s ní dolů a všichni je následovali. V místnosti jsme zůstali jen my tři.
,,Carlisle," nevydržela jsem to a jen tak tak mi ten s bronzovými dal pod ústa misku. Poppy mi podržela vlasy. Bylo mi celkem dost trapně zvracet před všemi, ale nic jsem nezmohla. Poté mě položily na lehátko a Poppy vytáhla hůlku. Ten Carlisle si Poppy prohlížel, jak mi začala léčit zranění. Také mi dala postupně vypít lektvar. Moc jsem teda nevěděla jaký, protože jsem ji ani moc neposlouchala.
,,Myslím, že naši pomoc potřebovat nebudete, budeme dole," ozval se Carlisle a Poppy jen přikývla. Oba dva se měli na odchod, když se na mě Poppy podívala a hlavou hodila k nim. Už z pohledu jsem věděla, co chtěla, abych udělala. Moc se mi do toho nechtělo, ale i přes mou nechuť měla pravdu. Pomohli mi.
,,Uhm... Děkuju," oba dva se na mě otočili a oba dva zvedli koutek na znamení úsměvu.
,,Není zač."

Carlisle
Potom co jsme sešli schody do obyváku, všiml jsem si jen, jak Brumbál poděkoval za vodu a usedl do jednoho volného křesla. Edward šel za Rose k oknu a začal se s ní bavit právě o Lili, co se jí stalo a snažil se ji vysvětlit, proč je tak k nám nedůvěřivá. Taky jsem si všimnul, že se Rose na ni moc mile nedívá.
Posadil jsem se na pohovku a Esme vedle mě. Brumbál se usmíval a popíjel vodu. Ten chlap snad nedělá nic jiného, než se jen usmívá.
,,Co s ní vlastně teď bude?" všichni jsme věděli, o čem Jasper mluví. Brumbál si povzdechl a se smutným výrazem položil sklenku na stůl. Pořád ale byla z poloviny plná.
,,Budeme muset spolu najít řešení. Plnoletosti nabyde v sedmnácti letech. Jak jsem si mohl všimnout, ve vašem světě to je až od osmnácti. Stejnak ale do té doby budeme muset zkontaktovat její příbuzné, o kterých vůbec nemám tušení. Ani Lili se o nich nezmiňovala."
,,Je prý adoptovaná," ozval se od okna Edward a Brumbál se na něj otočil.
,,To je pro mě novinka. O tom se mi ani jeden z rodičů nezmínil," zamyslel se Brumbál a pak se zamyšleně na nás dva s Esme podíval. Alice se chtěla zvednout, ale strnula v pohybu a zamlžil se jí pohled, tak jak to je vždy, když má vizi. Brumbál se na ni zvědavě díval. Jasper ji urychleně chytil a posadil si ji do klína. Držel ji pevně, protože jako my ostatní se bál o její zdraví. Některé vize byly vážně živé.
,,Jsi v pořádku, Al?" zeptal se Jasper starostlivě, co zatřásla hlavou a podívala se první na Edwarda, až pak na Brumbála.
,,Co se Vám stalo, slečno?"
,,Mám takový dar. On čte myšlenky, já dostávám vize do budoucna. A ano, já s Vámi souhlasím," usmála se na něj Alice, jako kdyby mu za chvíli mohla svěřit celý svůj život. Pořád se uculovala a Brumbál ji vesele úsměv opětoval.
,,Úžasné! Pořád si uvědomuju, co o vašem upířím životě nevím," usmál se vesele a Al kývla. Podíval jsem se na Edwarda, jestli je všechno v pořádku a jestli to Rose pochopila, což jsem i slyšel, že ano. Sice nechápala, proč ten čaroděj nám nevěřil. ,,Myslíte si, že byste se mi mohly s vaším upířím životem svěřit?"¨
,,Ano," kývl jsem s Edwardem nastejno. ,,Nás upíry byste poznal, kdybyste nás viděl na slunci, protože se na něm třpytíme jako diamant. Máme bledou kůži a pak podle očí poznáte "vegetariána" nebo upíra, který se živí lidskou krví. My jsme ti "vegetariáni", živíme se totiž zvířecí krví, proto abychom nemuseli zabíjet lidské životy. Je samozřejmé, že zvyknout si na zvířecí krev a vysadit úplně lidskou krev, je velmi obtížné, ale pokud chceme s lidmi vycházet a dokonce jim i pomáhat, musíme se to naučit. Čím déle se živíme lidskou krví, tím hůř si zvykáme na zvířecí. I někteří z nás mají pořád někdy malé problémy se udržet."
,,Máme takzvané novorozenecké období," ozval se pro změnu Jasper, který o tomhle tématu ví snad nejlíp. Novorozence jednu dobu vycvičoval, než nás poznal, ,,jsou to počáteční roky hned po přeměně na upíra. Těmto upírům se říká novorozenci. Jsou hladovější, agresivnější než obvyklí upíři, o trochu víc silnější a rychlejší, což se jim postupně snižuje na normální upíří úroveň. Často je pohání nezvladatelná chuť po lidské krvi a společně s agresivitou se z nich stávají lehké cíly."
,,Jsme tedy rychlejší, silnější než obyčejný člověk. Slyšíme, cítíme a vidíme líp a každý z nás vlastní nějaký dar. Já mám, jak jste to mohl zjistit, čtení myšlenek. Přečtu myšlenky snad každému tedy krom Vás a mé přítelkyně Belly. Její dar je štít. Nějaké dary, do kterých patří tedy i můj, na ni nemusí působit. Alice vidí vize do budoucna, které se mění podle rozhodnutí. Její přítel Jasper má vliv na emoce a pocity, dokáže s nimi manipulovat. Emmet je neobyčejně silný, proto jeho dar je síla a jeho přítelkyně Rose má krásu. Pak tu je naposled Carlisle a Esme. Carlislův dar spočívá v sebeovládání, díky kterému dokáže pracovat mezi lidmi v nemocnici, kde se udržet je pro jiné upíry snad nezvladatelné, a Esme má starostlivost a vášnivě milovat."

Harryho sestraKde žijí příběhy. Začni objevovat