𝐘𝗼𝐮 𝐌𝐚𝐤𝐞 𝐌𝐞 𝐇𝐚𝐩𝐩𝐲. ||J.Jk CZ||Dokončeno

21

Tyhle dva týdny uběhli jak voda. Neskutečně rychle. Tolik hezkých zážitku, cítím jako bych měla někde odjet, a už se nevrátit. Dle mého 3 roky je taky dost. Zabaleno mám, letenky mám. Pas taky mám. Mohu vyrazit. Máma, ona jede semnou na letiště. Už teď mi hrozně chybí. Nebo Jungkook, první člověk ke kterému chovám hlubší city. Pomalu jedu na letiště. Všechny ty zážitky, na ně nezapomenu.
Táta, když jsme byli poprvé v kině, i přesto co udělal mi nehorázně chybí.
Máma, moje šestnácté narozeniny. Byli nádherné, jen díky mamince.
Da-Hae, krásný výlety do jiných měst, třeba jako Pusan. Dokázala mě dostat z nejhoršího když můj otec umřel. Tolik věci co jsme zažili, bohužel nevím jak to všechno říct. Tak moc bych ji chtěla poslat zprávu, ale nevím co do ní napsat. Pamatuju si první den kdy jsme se poznali, byl to první den na střední. Nechtěla jsem se do ničeho téměř zapojovat, ale ona mi pomohla.
A ano bohužel mám i krásné vzpomínky na So-Ri, dřív jsme se bavili. Akorát potom přestali, nevím z jakého důvodu ale nehorázně mi chyběla. Teďka jsem s tím v pohodě. Tolikrát mě dokázala rozesmát.
Jungkook, Jungkook se stal za tu krátkou dobu důležitou částí mého života. Zní to možná divně, ale je to tak. Hezkých vzpomínek máme několik, i za tu dobu. Bral mě na takové krásné místa, které bych zrovna já úplně nevyhledávala. První den kdy jsme se poznali, no nebylo to nejlepší. Postupem se z nás stali dobří přátele. Potom jsem zjistila že on ke mně chová hlubší city. Ale on to bohužel asi neví o mých. Vystoupili jsme, máma mi pomohla s kufrem. A šli jsme pomalu dovnitř, bylo tu neskutečně moc lidí. Všude fronty. No to jsem zvědavá kdy se na řadu dostaneme my.
.
.
Už tu jsem docela dlouho, Máma už odešla. Bude mi to tady chybět. "Yah! Tong Ji-Yong." Jungkook? Co tady on dělá? Otočila jsem se a viděla jak se blíží ke mně. "Jungkooku, co tu děláš?" "Mám tu stejnou otázku." "J-Já tu mám let." "To mi zcela došlo, ale proč jsi mi o tom neřekla? A proč tak zbaběle utíkáš před svými city." "Jungkooku? Co to říkáš za blbosti?" "Myslíš že váš rozhovor nešel slyšet? Když jsi mluvila s Min-Joo? Slyšeli to všichni, i já. Tak proč se snažíš zapírat?"  "Jungkooku Já- Já."  "Co ty?" Najednou ohlásili můj let, "Promiň." Řekla jsem  a objala ho, odtáhla jsem se "Měj se." Řekla jsem a odešla pryč. Co jsem to provedla? Ach! "Letenku?" "Ach! Tady."
"Hezký let."  "Děkuji." No uvidím. Třeba to v Číně bude super. Jediné co musím udělat, zapomenout na Jungkooka. Půjde to těžko, ale věřím že i on na mně časem zapomene. Stejně by jsme spolu nemohli být. Všechno tohle by se všude řešilo, a to já nechci. Má na lepší než já, určitě se někdo pro něho najde. Já se teď hlavně chci věnovat studování, abych potom mohla znovu přiletět a říct mamince že jsem to zvládla. Věřím že se Jungkook bude mít lépe, když tam nebudu já. Letadlem jsem dlouho neletěla, je to nádherné.
.
.
Let byl zcela v pořádku, akorát teď nevím kam mám jít. Ach ano! Tam, tedy myslím. Nikdy jsem v Číně nebyla takže je to pro mne nové.
Už jsem stála před tou Budovou, co když nenapadnu? Ale ne! To si nemysli. Pomalu jsem vešla dovnitř, budou rozumět anglicky? Já totiž v čínštině nejsem nejlepší. "Yah, Dobrý den." Ne! Neříkej že nerozumíš. Ach ne! "Mluvíte anglicky?"  Jasně to jsem si mohla myslet. V okamžiku tam přišla další paní,
"Přejete si?" Umí anglicky!  "Dneska jsem přijela, měla bych tu chodit na vysokou. Přijali jste mě. Tong Ji-Yong."  "Ach ano! Budete na Intru s Shi Chen, budete tam dvě. Pojďte semnou."
.
.
Ahoj! Omlouvám se! Tuhle kapitolu jsem chtěla vydat včera, ale tak trochu jsem zapoměla. Omlouvám se💜🌸