"Au!!"
"Je hezký tě vidět takhle na zemi."
Co to mele?! A kdo to říká?!
Otočila jsem se, jasný bratr So-Ri.
Chtěla jsem se zvednout ale hned jsem zase padla na zem. Teďka jsem sykla trochu víc nahlas."
Nečekala jsem ani chvíli a Jungkook u mě byl.
Neříkám že ho beru jako samozdrejmost nebo tak.
Pomohl se mi zvednout.
"Děkuju."
"Dokážeš už po svých?"
Zkusila jsem jeden krok, malém jsem spadla kdyby mě Jungkook nepodržel.
.
.
Pomalu jsme šli na ošetřovnu, tedy on šel a táhl mě sebou.
Celou dobu co jsme tam šli jsem se cítila strašně divně.
Ošetřovatelka nebo jak ji mám nazývat, pouze řekla že je to v pohodě jen nemám tu nohu namáhat.
Toho jsem se dozvěděla teda hodně.
Do třídy jsem musela z berlemi protože mi je ta ženská vnutila.
Vlezla jsem do třídy kde jsem si následně sedla do lavice.
.
.
"Můžeš už zavřít hubu?!" Vyjela jsem po So-Ri co měla na mě pořád nějaký narážky.
"Nebo co?"
"Jestli nebudeš držet hubu, tak tě tou tyčí přetáhnu."
"To bys neudělala."
"Myslíš? Chceš to zkusit?" Vstala jsem a pomalu šla k její lavici, akorát mi něco zabránilo.
Někoho ruka.
Na chvíli jsem se zastavila. Akorát to byla chyba, ten dotyčný si mě přitáhl k sobě.
Jungkook.
"Chceš mít problém?"
"Chci!" Chci ho mít.
"V tom případě ho budem mít oba." Řekl
Vzal si mikinu a táhl mě, já opravdu nevím.
Ze školy?! On chce za školu? O můj bože.
"Můžeš chodit?"
"Do teď jsem chodila takže, jo."
.
.
"Proč jsme v lese?! Ty mě chceš zabít?"
"Čekej."
O můj bože! To je nádhera.
"Tady jsme šli takovou dálku? Jako nestěžuju si je to fakt hezký!"
"Od té doby co jsem se tu nastěhoval tak tady chodím."
Jde tu krásně vidět na celý Soul.
"Počkej chvíli."
Teďka jsem běžela pro klacek, chci ho z té výšky hodit.
Je to sice blbý nápad ale to nevadí.
.
.
O můj bože!
"Máš opravdu krásný hlas." Vypadlo ze mě ani
Nevím jak ale prostě se to stalo.
"Uh, první hezká věc co jsi mi kdy řekla."
"Cože?! To není pravda."
"Jasně." Myslíš že jsem to neslyšela?
"Hej!"
.
.
Ah jo.
Místo toho aby jsme byli ve škole, tak jsme za školou. Bože prosím ochraň mě před mámou.
Nic neříkám, ten výhled byl opravdu krásný.
.
.
Teďka sedím na gauči a neposlouchám svoji mámu.
Jasně, jasně.
Nech mě žít.
To se nestane, moc vysoké požadavky.
"Dobre už, já jdu spát."
Pořad nemůžu pochopit co se dneska stalo.
No nic jdu spát.
.
.
Cskoo dalsi kapitola tadyy!!!
ČTEŠ
𝐘𝗼𝐮 𝐌𝐚𝐤𝐞 𝐌𝐞 𝐇𝐚𝐩𝐩𝐲. ||J.Jk CZ||Dokončeno
Fanfiction"Pořád Mě Miluješ?" "Co tě to napadlo?!" "Takže jo." Setkání po 4 letech co Ji-Yong odjela, jaký to bude? Najdou k sobě cestu zpět nebo Ji-Yong odjede zpátky do Číny? Zdrží ji tu něco? Toť je už otázka... ♡︎ᶜᵒᵛᵉʳ ᵇʸ ᵐᵉ♡︎ || dokončeno ||
