Čarodějka ze Severu

Kapitola 6

Dnes je opravdu teplo. Cítím každý spalující paprsek slunce, a tak si užívám vítr, který si pohrává s mými vlasy za jízdy. Lina se dnes předvádí, očividně vycítila konkurenci dalších zvířat. Přestože jsou Dravotlap i Hřívoroh rychlí, v našem kraji vládnou Fenci. Horko a suchý vzduch je pro oba náročný a kdybychom s Linou chtěly, dokázaly bychom jim utéct ještě víc. Písek je navíc pro Aidena velmi nepříjemný, jeho tlapy nejsou zvyklé na tak horkou pevninu. Haider má zase problémy s horkem, a tak se nese nízko nad námi, snažíc se co nejvíce vzdálit sálajícímu slunci.

Jakmile dojedeme do Suchého Údolí, obklopí nás další vlna horka a sucha. Gregory s Haiderem se snesou k nám, očividně let už naprosto vzdávají. Damien se snaží povzbudit svého Dravotlapa, který vyplazuje jazyk a hlasitě vydechuje. Moje Lina je ale na horko zvyklá, a tak ji nezastraší ani Suché Údolí.

Je mi jasné, že pauzu budou potřebovat nejenom zvířata, ale i kluci, kteří vypadají znaveně. A tak se vydám směrem k jednomu místu, kde často jezdím s Linou, když chci být sama.

Přeběhneme přes pár dun, než se konečně ukáže mé tajné místo. V Suchém Údolí je spoustu oáz, ale tahle je jedna z těch menších, takže sem tolik lidí nechodí. Často ji máme s Linou pro sebe.

„Vidíte tu malou oázu?" Ukážu na malé jezírko s pár keři, než pokračuji: „Schválně, kdo tam bude první!" Vykřiknu a než se kluci vzpamatují, vyrazíme s Linou tryskem k oáze.

Přestože se kluci snaží, nemají šanci. Lině vratký písek nevadí, a tak k oáze dorazíme jako prví. Jako druhý přilítne Gregory a poslední doběhne Damien.

Když seskočím ze svého zvířete, vrhne se Lina k oáze a začne pít. Gregorův Haider napodobí Linu a Damienův Aiden dokonce skočí do malého jezírka. Nejspíš si chce zchladit tlapy.

Začnu si oplachovat obličej studenou vodou a pár kapek si dám i za krk.

„V takovém vedru to není vůbec fér závod," postěžuje si Gregory, který se k mému překvapení začne svlékat.

„Co to děláš?" vyjeknu a poodstoupím od něho. Narazím zády do Liny, která na chvíli zvedne hlavu a zmateně se na mě podívá.

Gregory se zasměje, než odpoví: „Vyválel jsem se v hnoji a vzalas nás do nejteplejšího místa v celém kraji. Co myslíš, že dělám," mrkne na mě, než ze sebe shodí kalhoty a pouze ve spodkách skočí do jezírka. Vody tam moc není, je mu sotva po ramena, ale přesto vypadá Gregory spokojeně.

Podívám se na Damiena, který jen pokrčí rameny a začne ze sebe rovněž shazovat další oblečky. No to si ze mě dělají srandu.

Než se naděju, je ve vodě i Damien. Já se rozhodně svlékat nehodlám, kdyby to viděla Evelynn, nejspíš by z toho omdlela. A tak si sednu na okraj, vyhrnu nohavice a strčím do vody alespoň nohy.

„Ale no tak, Scarlet, přece nás v tom nenecháš," ušklíbne se Gregory a přijde nebezpečně blízko. Damien se jen pohodlně opře o břeh a pobaveně nás sleduje spolu s Aidnem, který z vody rovněž nevylezl. Lina si lehne za má záda a začne lehce podřimovat. Dravotlap se schoulí pod nízký keř, který mu poskytuje alespoň malý stín – toho do vody nedostane ani sálající písek.

„Do vody mě nedostanete ani za mák," zakroutím hlavou a chci raději vstát, ale na to už je pozdě. Než stihnu utéct z Gregoryho dosahu, stáhne mě do vody.

Zaječím, když se moje tělo ponoří do vody. Lina si nejspíš myslí, že mě chce Gregory utopit, protože skočí za mnou a prudce ho odstrčí. Ten se zabubláním skončí pod vodou a já musím Linu chytit za ohlávku, aby toho nechala. Ujistím ji krátkým pohledem, že jsem v pořádku, a tak vyleze z vody ven a znovu ulehne na břeh.

Když se Gregory vynoří, potřese hlavou a ocákne mě tak další vrstvou vody. Ale už je to jedno, už jsem stejně mokrá. To bude mít Evelynn radost, že budu potřebovat další koupel.

„Ty jsi pitomec!" Vykřiknu a cáknu na něj vodu. Gregory se toho samozřejmě chytí a spustí se vodní bitva. Za chvilku mám úplně mokré vlasy, ale musím uznat, že je to sranda. Přesto se Damien nepřipojí, jen se sluní a odpočívá ve vodě.

Když se konečně zklidníme, směju se, až mě bolí břicho. Občas je fajn zapomenout na slušné chování, nemyslet na správný postoj těla a slušnou mluvu.

„Jsem ráda, že už nejsi tak nafrněný, jak jsem si tě pamatovala," řeknu po chvilce, co jen v tichosti koukáme do jasné oblohy.

„Tak dík," odfrkne si Gregory, ale na tváři mu hraje lehký úsměv. Má zavřené oči a obličejem je natočený směrem ke sluníčku. Paprsky slunce se odráží od kapek na jeho obličeji a přestože má mokré vlasy, vypadá úchvatně.

Najednou pootevře jedno oko a nachytá mě, jak ho sleduju. Rychle odvrátím zrak, ale stejně zrudnu. Ups.

Nic neřekne, ale posune se blíž ke mně. Jeho tělo se najednou dotýká mého levého boku a já jsem sice plně oblečená, ale Gregory má odhalenou hruď.

Chci se odsunout, protože mě jeho blízkost znervózňuje, ale Gregory mě chytí pod vodou za ruku. Zmrazí mě tak na místě.

Zalétnu pohledem na Damiena, který ale skoro pospává. Zvířata nejspíš nejsou jediná, koho horko unavilo.

Gregory mi začne kreslit kroužky palcem na hřbetu ruky. Zvednu k němu hlavu, ale on se stále zavřenýma očima sluní a natahuje krk ke slunci. Je to sice příjemné a mám pocit, že se pod jeho dotykem roztaju, ale něco ve mně hlodá, že to není správné. Známe se teprve pár hodin, tohle bych mu přece neměla dovolit.

„Měli bychom jet," dostanu ze sebe nakonec, vytrhnu se mu a rychle vylezu ven z vody.

Gregory se na mě tázavě podívá, ale potom poslušně vyleze z vody. Houknu na Damiena, který spolu se sebou vytahuje z vody i Aidena, kterému se rozhodně nechce. Tahá Damiena do vody, který tam se zahučením tak třikrát spadne, než ho Aiden konečně poslechne.

Kluci se oblečou, zatímco se snažím co nejvíc uschnout na sluníčku. Naštěstí je takové teplo, že za jízdy na mě určitě většina oblečení uschne.

Jakmile jsme všichni připravení, vydáme se zpět našemu sídlu. Po cestě se mi honí hlavou spoustu myšlenek. Dnes si mám vybrat jednoho z nich. A vlastně je tu ještě Brett, ale ten se dnešní vyjížďce vyhnul.

Jak si mám ale vybrat, když se o mě pořádně zajímá jen Gregory? 

Další kapitola je tu :) Přinesla jsem nám do toho zasněženého víkendu trochu tepla.

Snad se líbí!