Čarodějka ze Severu

Kapitola 8

 Možná to ze začátku byla sranda, ale teď už to prostě dlouhé. Kluci honí Bakenoko jako splašení, ale možná se honí jen za stínem. Třeba Bakenoko sedí někde na kleci a jen se jim směje.

Hosté, včetně mě, už začínají být netrpěliví. Jestli jim Bakenoko nespadne brzo do náruče, budeme tu sedět a hledět na prázdnou klec až do rána.

Ale najednou se Damien přestane hnát za bytostí a pokojně se usadí na trávu. Nohy si poskládá do tureckého sedu a odněkud vytáhne jakousi rostlinu, kterou si položí na klín. Bratři Květokrasové si ho nevšímají a dál se honí okolo klece.

Napjatě poposednu na křesle a zmateně Damiena pozoruji. Co to vyvádí? Jak ji teď chce chytit?

A po chvíli se to ukáže. Rostlina na jeho nohou se lehce pohne a začne nám mizet před očima. Damien ale zatím jen dál klidně sedí, pouze obezřetně sleduje mizející rostlinu. Asi nechce Bakenoko vystrašit.

Gregory s Brettem se zastaví a jen zvědavě pozorují Damiena. Už teď ví, že první úkol prohráli.

Čím víc rostliny mizí, tím víc se objevuje bytost Bakenoko. Nejprve ocas, pak tlapky a když už je vidět polovina jejího těla, Damien se po ní vrhne.

Ta si ho ani nevšímá a dál si chroupe tajemnou bylinku.

Diváci zajásají a všichni začnou tleskat. Já se přidám pouze k potlesku, protože vlastně ani nevím, komu fandím. Měla bych vůbec někomu fandit?

Rytíř přiběhne ke kleci a pustí kluky ven. Nahnu se lehce dopředu, abych si víc prohlédla Bakenoko. Nikdy jsem ji takhle zblízka neviděla, jenom na obrázcích v knížkách. Opravdu je celá pokrytá šupinami, jejichž barva je nejsvětlejší na hlavě a směrem k ocasu tmavnou. Její celé tělo tak hraje krásnými modrými odstíny – od skoro bílé až po skoro úplnou černou. Její oči jsou ale na rozdíl od modrého těla ostře červené a připomínají mi tak její ohnivé schopnosti.

Damien odevzdá pokornou Bakenoko zpět do přepravky sluhovi, než se vrátí na své místo.

Otec povstane, jakmile se diváci uklidní a vyhlásí krátkou přestávku. Hosté se rozejdou ke stolkům, kde jsou připravené různé pokrmy od dezertů až hlavním chodům.

Já se ale rovnou vydám za Damienem, připravena zjistit, čím Bakenoko k sobě nalákal.

Nejsem ale jediná, kdo měl takový nápad, protože rovněž Gregory a Brett se k němu nahrnou.

„Kdo ti to poradil?" vyjede na něj Gregory a chytne ho hrubě za límec. Damienův pohled se od Gregorovy tváře stočí ke mně a když si Gregory všimne, na koho se dívá, pustí ho.

Snažím se nevšímat bratrů Květokrasů a usměju se na Damiena.

„To bylo úžasné! Co to bylo za rostlinu, která ti pomohla?" zeptám se ho.

Damien se naposledy podívá na Gregoryho, než se zaměří na mě. Brett jen nejistě postává opodál.

„Použil jsem Šantu kočičí. Můj Hřívoroh ji miluje, tak jsem to zkusil i na Bakenoko. Vsadím se, že by to zbožňoval i tvůj Dravotlap, Gregory. Přece jenom to jsou všechno kočičí šelmy," odpoví nenuceně.

Gregory se zamračí ještě víc na poznámku o jeho zvířeti. Vsadím se, že kdybych tu nebyla, tak by to nezůstalo už jen u límečku. Asi mi trochu lichotí, že Gregorovi na výhře tolik záleží. Zatímco u Damiena, natož Bretta mám spíš takový pocit, že je jim to jedno.

Neměl by se o mě můj budoucí manžel bít? Tak jako to málem udělal Gregory?

Nechám kluky být a vydám se ke stolu plnému dobrot. Jdu si konkrétně pro jednu svou milovanou sladkůstku, která je v nabídce u nás na dvoře jen málokrát. Ale dnes je tu prostě všechno.

Popadnu jeden z talířů a poslušně se zařadím do fronty mezi ostatní. Všichni se na mě usmívají a dostanu i pár komplimentů od dam, jak moc mi to sluší. Pánové mě naopak zahrnou řečmi, jak můj nastávající bude ten nejšťastnější muž, když si vezme mě.

Je to všechno milé, ale zároveň moc dobře vím, jak jsou všechny tyhle řeči falešné. Ženy mi nejspíše závidějí moje postavení i šaty a nejraději by mi vyškrábaly oči. Muži by mě určitě nechtěli za ženu, spíš tak na jednu noc pro potěšení, že.

A tak se snažím soustředit na vrchovatý kopec čokoládových koulí, které jsou už skoro v mém dosahu. Nejlepší na nich je, že nejsou jenom čokoládové, ale uvnitř se skrývá karamel a ten nejlepší oříšek Rara. Ani nedokážu popsat jeho chuť, ale je naprosto lahodný. Bohužel ale roste na stromech, které plodí jen jednou za 10 let, a tak jsou oříšky velmi vzácné.

Naberu se asi víc, než by se na urozenou dámu slušelo, ale je mi to jedno. Čeká mě náročný večer a pár kuliček navíc snad nezabrání tomu, abych se do šatů na ples vešla.

Cestou zpět ke svému křeslu ujídám a rozhlížím se okolo sebe. Damien se baví se svým otcem, poměrně náruživě a Brett sedí tiše u své rodiny.

Gregory míří směrem ke mně, ale vypadá to, že jen míří ke stolu plného jídla. Pousměju se na něj a Gregory mi úsměv vrátí.

„Scarlet, počkej," zastaví mě, když jsem úplně u něj. Nakloní se ke mně tak blízko, až mám pocit, že mě chce snad políbit! Ale nakonec jen zvedne svoji pravou ruku, položí mi ji na tvář a palcem něco setře u mého koutku.

„Mělas tam čokoládu," pousměje se. Jeho ruka ale dál zůstává na mé tváři a moje tělo zaplaví pocit tepla. Do tváře se mi nahrne krev, ale tentokrát se podivný pocit nepatřičnosti nedostaví. Je mi pouze hezky a cítím se...chtěně?

Je mi ale jasné, že na nás všichni koukají, a tak rychle poodstoupím, takže Gregorova ruka klesne zpět k jeho boku.

„Díky," pousměju se, než se otočím a zamířím si to zpět ke svému místu. Otcův pohled mě sleduje celou cestu a když se podívám na Evelynn, zjistím, že se usmívá.

Když se posadím, otec se ke mně nakloní.

„Že by sis už vybrala?" pousměje se.

Já ale jen pokrčím rameny a vrátím svou pozornost k čokoládovým kuličkám.

Další kapitolka je tu! 

Jaké sladkosti máte nejraději vy? Já si teď až moc oblíbila Toffifee - hrozný zlo, mělo by se to zakázat :D