Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 64

,,Tati?" vykulil překvapeně oči Lucifer. ,,Jak to myslíš tati? Já nemám žádný děti," zamračil se a začal se vztekat.
,,No, tak teď máš jednu dceru," zazubila se na něj Liviana.
,,Jak to myslíš?" naklonil se nad ní, aby si ji pořádně prohlédl a dal ruce v bok. ,,Je pravda, že mik jsi hodně podobná," zamyslel se nad ní. ,,Ale nemáš rohy, které jsem měl i já původně."
,,Je to dost možné, protože moje máma rohy nemá," pozvedla ramena na vysvětlenou.
,,A kdo je tvoje matka?" nadzvedl jedno obočí.
,,Myslím, že tu osobu moc dobře znáš," pravou rukou se ho dotkla na hrudi.
,,Nora?" odtáhl od ní svůj obličej, aby se na ní mohl podívat z dálky. Byl v šoku.
,,Ano, to je moje máma," zkřížila ruce na prsou. ,,Je tu s námi," informovala ho.
,,Kde?" chytil ji za ramena a zatřásl s ní.
,,U tety Astaroth," usmála se na něj a pro něj nečekaně ho objala.
,,Co to?" chtěl ji od sebe odstrčit, ale něco mu v tom bránilo. Nemohl to udělat. ,,Jaké je tvé jméno?"
,,Livianna. Půjdeme za mámou, chtějí vás všichni vidět," mluvila do jeho hrudi.
,,Kdo všichni?" zajímal se.
,,To uvidíš."

,,Kdo jsi?" podíval se na bílo vlasou dívenku před jeho prahem. Spatřil v ní sebe samého, jen v ženském vydání.
,,Tvoje dcera," odpověděla mu potichu.
,,Jak je to možné?" byl zmatený.
,,Tak snad víš, jak se dělají děti," podívala se na něj jak na idiota. Ten výraz odněkud Azazel už znal. I ten tón hlasu a ironii. Párkrát zamrkal očima. Před sebou najednou viděl onu dívku a vedle ní se objevila Nora. Chytil se za hlavu.
,,To není možný," překryl si dlaní tvář a jedno oko. ,,Nora," zašeptal.
,,No vidíš, jak sis vzpomněl, jak se dělají děti," zkřížila ruce na prsou.
,,Ona se vrátila?" zaznělo nadějně v jeho hlase.
,,Ano, je tu s námi," usmála se na něj tentokrát Avianna.
,,Kde?" byl zvědavý a zároveň si všiml, že nezná její jméno. ,,Jak se jmenuješ?"
,,Avianna, a jsme u tety Astaroth," odpověděla a chytila ho za ruku, že o tam zavede. To však ani nemusela dělat, protože Azazel byl rychlejší. Roztáhl svá křídla, vzal svoji dceru do náruče a letěl směrem k sídlu Astartoh.

,,No tak co s tebou?" podívala se na Noru od hlavy až k patě Astaroth. ,,Takhle je přivítat nemůžeš. Za chvíli by tu měli být všichni. Pochybuju, že jim to bude trvat dlouho, je přesvědčit, že jsi tady. Přece jen mají tvoji povahu," dokončila svůj výklad Astaroth mezitím, když byla dvojčata pryč.
,,Jak to myslíš?" naklonila hlavu na stranu Nora a to stejné udělal i Quelis.
,,Pojď za mnou," podala jí ruku a vedla ji do své ložnice. Dotáhla ji před svoji skříň. Astaroth v ní začala hraba dlouhé róby. V tom si na něco Nora vzpomněla.
,,Počkej chvilinku," vytáhla obálku, ze svých šatů, kterou jí poslala Delia. Vzpomněla si na onen vzkaz z dopisu. ,,Jsem rozhodnuta," kývla hlavou a pomalu začala otevírat onu obálku.
,,Co to je?" přistoupila k ní zvědavě Astaroth.
,,Nemám tušení. Je to od Delie," obálka se v jejích rukou proměnila v cosi černého.
,,To jsou," zalapala po dechu Astaroth a vzala jí z ruky černou látku, kterou rozložila na své posteli: ,,svatební šaty."
,,Cože?" prohlížela si je Nora. Vrh šatů byl zdoben ručně vyšívanými černými květinami, které zdobily i ramínka šatů. Střed mezi poprsím byl volný. Květiny lehce zasahovaly i do sukně, která se skládala ze spodní jemné saténové vrstvy na které bylo několik vrstev síťoviny. ,,Jsou nádherné," povzdechla si Nora.
,,Chceš si je obléct už teď?"
,,Myslíš, že je to vhodné?"
,,Proč ne," usmála se na ní Astaroth. ,,Mám nápad," luskla prsty, když v tom do sídla vstoupila dvojčata s jejich otci. ,,Ah, právě včas."

Před vchodem do sídla stála už Livianna s Luciferem, když tam dorazili i Avinna a Azazel. Oba dva se na sebe podívali a pak na děvčata. Luciferovi zůstaly oči stát na Avianně. Prohlížel si ji od hlavy až k patě. Viděl v ní Azazela, ale rysy obličeje měla po Noře. Začala se mu podlamovat kolena. Podíval se jí následně do očí. Jejich oči se střetly. Luciferovi se začala třást kolena. Před očima jakoby se mu objevila jeho budoucnost s Aviannou. Avinna nebyla na tom o nic líp. Její rty se chvěly a kolena měla jako z želé. Oba dva najednou padly k sobě na kolena, ale jejich zrak stále zůstával na sobě upoutaný.
,,Avianno!" vykřikl Azazel.
,,Tati!" vykřikla Livianna.