Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 27

Nora vstala z postele za brzkého rána. Z okna mohla vidět, že slunce se teprve chystá k východu. Přistoupila k oknu a podívala se do zimní zahrady, která byla zahalená do rudo oranžové barvy. Dívala se na onu květinu uprostřed a altánek, ve kterém stála.
„Azazel je už určitě pryč," pomyslela si. Odešla po chvíli od okna. Oblékla se a vydala se na snídani do jídelny. Viděla tam Delii, jak stále stojí u plotny a něco vaří k snídani. Nora k ní přistoupila a nahlédla jí přes ramena. Pousmála se. „Dobré ráno. Pomůžu ti," usmála se na Delii. Její úsměv však značil, že jí něco chybí. Delia na ní pohlédla a kývla jen s úsměvem na souhlas. Jakmile však spatřila Nořin úsměv, Deliin úsměv opadl. Přistoupila k Noře blíž. Vzala její obličej do svých rukou a donutila ji, aby se jí podívala do očí. V tom přišel do jídelny i Balmon. Nahlas si zívl a protřel ospale jeho oči. Podíval se směrem do kuchyně a spatřil dvě ženy, jak jedna druhé hledí do očí. Přistoupil k nim.
„Copak se děje?" podíval se na ně nechápavě.
„Netuším, co mi tím Delia chtěla naznačit," odpověděla mu Nora pohotově.
„Delie?" podíval se na ní Balmon. Delia mu jen ukázala Nořin úsměv.
„Noro, proč máš takový úsměv? Je na něm vidět, že tě něco trápí."
„Cože?" podívala se na oba dva zmateně.
„Je to něco ohledně Azazela?" trefil se do černého Balmon.
„Ne-e," zakroutila hlavou Nora a objevil se jí lehký ruměnec na tváři.
„Nebo snad Lucifer?" nadzvedl jedno obočí Balmon. Nora se jen zarazila.
„Toho jsem dlouho neviděla," sklopila zrak. Ruměnec jí však stále zůstával na tváři. Delia si toho všimla. Zamávala na Balmona, aby šel s ní bokem na moment. Kývnutím ruky Noře naznačila, aby dodělala snídani. Jen zmateně kývla na souhlas. Delia vzala malý notes a tužku z kuchyňské linky. Zatáhla Balmona za rukáv a šli kousek za roh. Začala rychle něco psát a ukázala mu to.
„Je zmatená?" nadzvedl jedno obočí. Delia jen protočila oči v sloup. Znovu něco začala psát „Citově?" poškrábal se na hlavě. Delii naběhla žilka na čele z rozčílení, že nechápe. Znovu něco začala psát. Otočila to zpět na Balmona. „Cože?" stále nechápal. Delia se už naštvala a uhodila Balmona do hlavy. Znovu něco začala psát. „Azazel a Lucifer?" podíval se na kus papíru. Delia již byla naštvaná a uhodila Balmona notýskem po hlavě. V tom mu to došlo. „Asi vím kam tím míříš," zamračil se. Delia se ironicky pokřižovala. Zase něco napsala. „Jak jí chceš pomoct? Myslím, že tohle si musí vyřešit ona sama. Je to její rozhodnutí."
Delia si jen povzdechla. Tentokrát napsala na kus papíru něco delšího než jen jedno slovo.
Chci být její oporou a chci pro ní to nejlepší. Chci aby si to taky pochopil. Chceš jí být oporou taky? Chtěla bych, aby si vybrala správně. Její srdce a mysl jsou teď zmatené. Potřebuje rozptýlení. Balmon četl řádky, které Delia v rychlosti napsala. Podíval se na její výraz. Mohl v nich vyčíst, že ho prosí o pomoc.
„Dobře," kývl na souhlas. „Ale jak říkám. Musí si vybrat sama. Konec konců, Azazel k ní ze začátku nebyl nejmilejší," zamračil se. Delia si jen povzdechla na náznak, že má pravdu. Znovu něco napsala na kus papíru. „Máš pravdu. Nevzdala to s ním. Koneckonců, bylo celkem zajímavé to, co se dělo naposled," dal jí za pravdu. Delia zavřela notes a schovala do něj tužku. Zatáhla Balmona zpátky do jídelny. Když vešli dovnitř, zůstali němě stát. Nora nachystala pestrou snídani pro všechny. Mlčky se posadili ke stolu a v tichosti jedli. Nora byla zvědavá, co tam probírali, ale nechtěla být dotěrná. Dneska ráno konverzace vázla. Nora se rozhodla to ticho utnout.
„Nevíte, kdy se Azazel vrátí?" zkusila to. Balmon a Delia se jen na sebe podívali.
„Ne. Když jde tam nahoru, tak nikdy neřekne kdy se vrátí. Hlavně o něj v tu dobu nemáme strach. Nic mu tam nehrozí," pokrčil rameny Balmon. V tom ho něco rychle napadlo. „Pokud zase nenarazí na někoho, jako narazil na tebe a pak si se tu objevila," začal si z ní utahovat. Delia se jen na něj vražedně podívala a kopla ho pod stolem do nohy. Balmon jen nadskočil. Nora se jen zarazila nad jeho slovy. Delia si toho všimla. Balmon však dál pokračoval v popichování. „Pokud by byla jak ty, tak by určitě narazila taky na Lucifera."
Delia se už na Balmona dívala vražedně. Noře pod jeho slovy bodlo u srdce, ale všimla si, jak na něj Delia kouká a kope ho pod stolem.
„Pociťuji snad žárlivost?" ptala se sama sebe. „Balmone," položila Nora příbor na stůl: „myslím, že by mi to bylo asi jedno," snažila se znít vyrovnaně a klidně. „Aspoň bych mohla v klidu odejít," odtušila z Deliiného chování, že si z ní jen utahuje. Chtěla mu to vrátit stejnou mincí. Balmon se jen zarazil.
„Počkej, tak jsem to nemyslel. Jen jsem si z tebe utahoval," snažil se bránit Balmon. V jeho tváři byl vidět zděšený výraz a začal máchat kolem sebe rukama. Nora se pak najednou začala nahlas smát. „Co je tu k smíchu?" nechápal najednou.
„Tvůj výraz."
„Cože?" nechápal a podíval se na ní a pak na Delii. Taky se smála.
„Jaký to je, ti to vracet?" uklidnila se už a vyplázla na něj svůj jazyk. „Bylo mi jasné, že si ze mě utahuješ. Co si tím chtěl zjistit?" nadzvedla jedno obočí.
„Nic důležitého," zalhal mírně Balmon.
„Opravdu?" naklonila se přes stůl k němu.
„Opravdu," potvrdil jí.
„Dobrá, nebudu to řešit. Koukám, že jsme už všichni dojedli. Odnesu nádobí," chtěla se zvednout od stolu, ale Deliina ruka jí zarazila, aby se posadila zpátky. „Děkuji," poděkovala jí Nora.