Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 34

Už je to pár dní, co je Nora pryč z Azazelova sídla. Azazel seděl potichu v obývací místnosti svého sídla.
„Je tu zima a zvláštní ticho najednou," pomyslel si. Zpětně si spočítal, že už to je přesně pět dní, co je pryč. Delia jen v tichosti stála za ním a čekala na jeho rozkazy. Dívala se na něj a na jeho výraz. Tušila, že se mu po Noře stýská. I ona pocítila ten náhlí chlad všude kolem. Roztopený krb tomu stejně nepomohl. Když tu byla Nora, bylo tu tepleji a rozzářila to tady světlem, když tu panovala temnota. Balmon leže, v podobě kocoura, u Azazelových nohou. Po tom, co Nora odešla, nikdo ještě nepromluvil. Ani Balmon a Delia mezi sebou nekomunikovali.
„Noro, doufám, že jsi v pořádku a myslíš na nás. Je tu bez tebe zase jen temnota a ticho. S tvým příchodem se všechno změnilo. Přinesla jsi sem světlo a zvuk do tohoto tichého a temného podsvětí," mluvil k ní zasněně Balmon. Všichni tam jen tak byli v obývací místnosti a nikdo z nich nepromluvil, nevydal ze sebe ani hlásku a ani se nehnul. Všichni jen hleděli do rozpálené krbu, ve kterém zatopili. Balmona však po chvíli přestalo bavit sedět u Azazelových nohou. Potřeboval si s někým promluvit. Jedinou možností byla teď Delia. Vstal a šel potichu směrem k ní. Hlavou jí naznačil, že se setkají v jeho pokoji. Delia mu jen kývla na souhlas. Nechali tam tak Azazela samotného.

Balmon seděl na posteli už v lidské podobě a čekal na Delii. Netrvalo to dlouho a už klepala na jeho dveře. Vešla dovnitř, aniž by čekala na jeho vyzvání. Sedla si vedle něj na postel. Chvíli bylo ticho. Ani jeden nevěděl, jak mají začít. Jen si oba dva zároveň vzpomněli na tu scénu, co se tu odehrála. Jak se společně s Norou smáli a slíbili si přátelství, které si stvrdili malíčky. Oba dva se pousmáli. Všimli si toho.
„Asi vzpomínáme na to stejné, co?" pronesl najednou do ticha Balmon. Na to mu jen Delia kývla a vytáhla svůj notes, aby něco napsala. Chvíli na ten papír jen tužkou ťukala. Hledala ty správná slova, jak vyjádřit její pocit. Balmon z ní její nejistotu vycítil. „Asi vím jak se cítíš. Mám to stejné, když tu není," položil se na postel a dal si ruce za hlavu. Delia si jen povzdechla a lehla si vedle něj. „Jak myslíš, že tohle celé dopadne?" podíval se na ní. Delia jen zvedla notýsek ke svému obličeji, když ležela a snažila se na něj napsat svojí odpověď. Psala však dlouho. Na jejím výrazu si mohl všimnout, že to, co píše, jde přímo od jejího srdce. Následně na něj otočila notýsek. Pro jistotu mu ho dala do rukou. Balmon se do její odpovědi začetl.
Netuším. Je mi to jedno. I kdyby to neměl být ani jeden z nich. Chci aby byla konečně šťastná. Po tom všem čím si prošla, by si to konečně zasloužila.
Balmon se jen pousmál. „Ty jí máš hodně ráda, že?"
Na to mu jen vytrhla notýsek z rukou a znovu na něj něco napsala. Jako jediná se ke mně od začátku chovala jinak. Jako bych nebyla vzduch. Chtěla mi pomáhat, i když jsem se o to neprosila. Ukázala mi něco, co už dlouho nikdo ne.
Balmon znovu četl její odpověď. „A já si tě snad nevšímal?" protáhl obličej, podíval se na ní dotčeně, ale koutkem úst se usmíval. Delia pochopila kam tím míří. Jen se na něj ušklíbla a vyplázla na něj jazyk. Vytáhla polštář z pod jeho hlavy a uhodila ho s ním do tváře. „Hej," začal se Balmon smát.

Azazel stále seděl v obývací místnosti. Užírala ho ona samota ještě víc, když Balmon a Delia odešli. Před jeho obličejem se objevila tvář Nory. Vzpomínal na její bledou pleť a černé vlasy jako uhel. Její rty, které byly lehce narůžovělé. Vzpomínal na to, jak spolu tancovali v knihovně. Začala mu fungovat jeho fantazie. Představoval si, kam by tohle mohlo zajít, kdyby tam byli jen oni dva. Z jeho snění ho vyrušilo zaklepání na vchodové dveře.

Lucifer byl ve svém sídle a nebyl na tom o nic líp než Azazel. Měl úplně ty stejné myšlenky jako on. Také si představoval, jaké by to bylo, kdyby tam jen tak tancovali oni dva a nikdo je nevyrušil. Pokoušel si představit, jaké má Nora asi jemné rty. Podíval se poté na své ruce. Promnul si je, aby si vzpomněl na pocit doteku její pokožky na jeho dlaních. Její pokožky byla jemná jako samet. Přál si jí držet znovu. Vzpomněl si přesně při tomto na jeden z provokativních pohybů při jejich tanci. Otřásl se lehkým vzrušením. Ze snění ho vyrušilo stejné zaklepání na vchodové dveře, jako u Azazela.

Oba dva šli pomalu plíživým krokem ke dveřím. Měli nasazené otrávené výrazy. Když otevřeli dveře, stálo před jeho prahem jedno z identických dvojčat démonek. Obě dvě měli bílé vlasy, které se k jejich konečkům zbarvovali do růžové. Jejich oči byly bílé stejně jako jejich vlasy u temene hlavy a rty růžové jako konečky jejich vlasů. Od krku k jejich bokům se neslo tetování, které působilo provokativně. Obě dvě se jim dívaly do očí.
„Dlouho jsme se neviděli, Azazeli."
„Dlouho jsme se neviděli, Lucifere," provokativně se obě dvě na svůj protějšek usmály.