Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

39. Rozcuchané neštěstí

Letěli vysoko nad mraky, do nosu je štípal ledový vzduch. Vítr, jenž jim čechral vlasy, jim barvil tváře do ruda a očima, jež měli mírně přivřené, často bloudili dolů pod sebe, na krajinu, kterou měli jako na dlani.

,,Je to ještě daleko?" houkla Eileen Jupiterovi do ucha. Pevně se jej držela kolem krku, ale začínala cítit, jak jí křehnou ruce. Šťastný drak ji ujistil, že už jsou od Mrtvého místa opravdu jenom kousek a dívka úlevně přikývla. ,,Stejně je to zvláštní, nemyslíš? Zničehonic... prostě se to stane. Jen tak, najednou. Zajímalo by mě, zda se to děje kvůli něčemu určitému, nebo jen... nebo jen tak," poznamenala zamyšleně. Harry, jenž ji držel kolem pasu, jí hned neodpověděl.

,,To bych také rád věděl," zamumlal nakonec. ,,Naposledy jsme jedno Mrtvé místo zaznamenali při mé a Severusově poslední návštěvě na Ministerstvu. A pak - pak už to bylo... no. Kingsley mě o novém místě informoval den poté, co byl Severus zatčen. A nebylo zdaleka jediné, jež se za ten den objevilo..." svěřil se Eileen váhavě a znenadání se mu nepříjemně zkroutil žaludek. Když to totiž řekl takhle nahlas, znělo to - všechny souvislosti k tomu směřovaly a naznačovaly to, co tvrdili bystrozoři a nejspíš i několik dalších kouzelníků; že za výskyt Mrtvých míst skutečně může Severus. Harry svraštil obočí a rty sevřel do úzké linky. Eileen se na něj ohlédla, dlouhé vlasy jí šlehaly do tváře, v očích se zablýskla panika.

,,Tati, Severus s tím přece nemá nic společného, že ne?"

,,Ale samozřejmě že ne, zlato. Já věřím v jeho nevinnu. Proč by to dělal? Nedává to žádný smysl a já nemůžu uvěřit tomu, že Anthony..." Větu nedokončil a zaskřípal zuby. Při pomyšlení na Jonese se jej začal zmocňovat vztek. ,,Je to prostě hloupost. Jen... když jsi ležela na ošetřovně a Severus byl čerstvě zavřený v Azkabanu, bylo tvoření Mrtvých míst častější a rychlejší než v předchozích několika měsících. Což je poněkud znepokojivé. Ale na druhou stranu, přijde mi to jako dobrý důkaz pro tátovu nevinnu; v tu dobu, kdy se Mrtvá místa tvořila a šířila, seděl ve vězení. Kdyby za tím stál opravdu on, jak by to dokázal?" Harryho hlasem probleskla naděje. Jejich situaci už několikrát probíral s Kingsleym, který jemu a Severusovi bezmezně věřil. S jeho argumenty souhlasil a při zasedání Starostolce a obhajování Snapea se snažil všechny důkazy doložit a jejich rozhodnutí o Severusově zatčení zvrátit. Jenže členům Starostolce to nepřipadalo příliš přesvědčivé a Pastorek také neměl spoustu času na rozdávání. Harry a Severus museli být trpěliví.

Všechno dobře dopadne, Severusi. Slibuju.

,,Hmm, to máš asi pravdu. Vážně nechápu, jak někdo může pochybovat o jeho loajalitě! Když si vybavíš jeho minulost, tak většinu svého života strávil tím, že bojoval po tvém boku proti Voldemortovi. Tak jak jen si může někdo myslet, že by usiloval o zničení našeho světa? Proti zlu a temnotě vždycky bojoval," rozčilovala se Eileen. Harry ji chlácholivě pohladil po paži.

,,Já vím, Lee. Mně to vysvětlovat nemusíš."

,,Jsme na místě. Ta vesnice je přímo před námi a abych byl upřímný, vůbec to nevypadá dobře," přerušil je Jupiter, v jehož hlase zazníval šok a nevěřícnost. Harry se podíval dolů a Eileen při pohledu na zničenou vesnici zalapala po dechu.

,,To je příšerné," vydechla a hlas se jí chvěl. Některé domy byly úplně zničené, jiné dům ještě alespoň trochu připomínaly. Všude, kam jste se podívali, bylo pusto, mrtvo, prázdno. Jako kdyby tu vyhasl všechen život. A možná to byla pravda.

,,Sleť dolů, Jupitere. Podívám se tam. Je možné, že tu jsou ještě nějací přeživší. Musíme jednat rychle," prohlásil rozhodným hlasem Harry a Jupiter ho poslechl. Za okamžik už dutě přistáli na zemi a písek se rozlétl. ,,Eileen, co si jako myslíš, že děláš?" vyhrkl rozhořčeně, když jeho dcera ihned seskočila na zem a rozeběhla se k vesnici. ,,Okamžitě se vrať!"