Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

3. Mrtvá místa

Severus přelil poslední naběračku lektvaru do lahvičky a podal ji Harrymu, aby ji zazátkoval. Ten, jakmile ji odložil na stolek k ostatním, objal Severuse kolem pasu a opřel se o jeho hruď.

,,Jsem na tebe pyšný," zamumlal láskyplně a usmál se, když ucítil, jak známé prsty vklouzly do jeho rozcuchaných vlasů a něžně se jimi začaly prohrabovat.

,,Ještě nebuď, nevíme, jestli to vůbec bude fungovat a jestli ano, jak velký účinek to bude mít," odvětil s povzdechem Severus a unaveně zabořil tvář do Harryho vlasů. ,,A pořád je tu možnost, že se jejich stav zhorší, místo toho, aby se zlepšil."

,,Stejně, jsem na tebe pyšný, ať si říká, kdo chce, co chce. Strávil jsi nad tím spoustu hodin, které jsi mohl věnovat třeba mně," zasmál se a pomalu zvedl hlavu, aby se mu mohl zadívat do očí. Pak si stoupl na špičky a zlehka ho políbil. ,,Jsi úžasný."

,,Já vím," řekl prostě Severus a ušklíbl se, když ho Harry bouchl do hrudi a pokroutil nad tím hlavou. ,,Měli bychom jít, ať to všechno stihneme." Jeho manžel cosi zabručel, než si povzdechl a jen neochotně ho pustil. Severus vzal dvě lahvičky, jež ukryl do kapes svého hábitu, a pak společně s Harrym vyšel na chodbu, která byla tichá a prázdná. Vydali se ven. ,,Nemluvil jsi s Eileen?"

,,Mimo hodiny ne. Třeba už se to lepší, se Scorpiusem a s dvojčaty vypadá vždycky spokojeně," nadhodil nadějně Harry. Severus svraštil obočí.

,,V to opravdu doufám. Nerad bych, aby se před námi uzavírala do sebe a tvářila se, že se nic neděje. A také bych byl nerad ukolébán k falešnému pocitu bezpečí. Předával jsi ty její poslední vidiny Jonesovi?"

,,Ne, dám mu je dneska po návštěvě Kingsleyho," odpověděl mu Harry, a to už vyšli z hradu ven na školní pozemky zalité podzimním sluncem. Nedaleko Hagridovy hájenky už na Harryho čekal Jupiter a i z té dálky bylo vidět, jak nedočkavě mrská ocasem.

,,Buď opatrný," řekl mu Severus, když došli k Jupiterovi a pozdravili se s ním. ,,Kdyby se cokoliv dělo... kdybyste byli v nebezpečí... vraťte se. Hned. Nevíme, co od toho můžeme čekat."

Harry se usmál a na rozloučenou ho políbil. ,,Roztomilé, jak se o nás strachuješ. Neboj se, všechno bude v pohodě a my budeme zpátky dřív, než řekneš Draco Lucius Malfoy z Edinburghu. Navíc, já a nebezpečí? Já a problémy? To přece nejde dohromady," odfrkl si Harry a v zelených očích mu hrály pobavené jiskřičky.

Severus si povzdechl, ale neubránil se úsměvu. ,,O tomhle nevtipkuj."

,,Bude to v pohodě, vážně. A ty už raději běž, ať tam nepřijdeš pozdě, to nedělá dobrý dojem," zamrkal na něj Harry a poplácal Jupitera po hřbetě. ,,Připravený?" zeptal se ho a Jupiter důrazně pokýval hlavou, jako by byl rozdováděné hříbě, které skotačí na louce. Harry se zasmál a nasedl na jeho hřbet, pevně se jej drže za krk. ,,Jeden by řekl, že už toho budeš mít plné zuby a budeš si chtít odpočinout, a ty bys nejraději skákal po mracích."

,,Jsem Šťastný drak, ti milují společnost a rádi přikládají tlapu k dílu," odpověděl mu Jupiter. ,,Můžeme? Tak tedy vzhůru! Drž se, příteli!" zvolal vesele drak a elegantně se vznesl vzhůru k oblakům. Harry mhouřil oči proti větru a slunci a ohlédl se dolů. Každým okamžikem se bradavický hrad a jeho pozemky zmenšovaly, a Severuse už vůbec neviděl. Nejspíš se už přemístil.

,,Dokážeš ta místa znovu najít? Nebo alespoň jedno z nich?" křikl Harry Jupiterovi do ucha, aby jej slyšel. Drak trochu zvolnil tempo a jeho jezdec se narovnal, dívaje se dolů.

,,Myslím, že ano, Harry, není tak těžké je najít. Vycítíš, že jsou to ona už na nějakou vzdálenost dopředu. Není to moc příjemný pocit," odpověděl mu Jupiter a začal pomalu klouzat mezi nadýchanými mráčky níž, aby lépe viděli dolů.