Sentiment (Frostiron)

35. Kameny Nekonečna

Říkala jsem už, že další kapitola bude poslední a pak už jen epilog? 

Zablesklo se, když Mjölnir udeřil do zelenozlaté magické bariéry. Jeho druhý úder byl zastaven, když se mu kolem paže uzamkly dlouhé ruce a s překvapivou silou jím trhly dozadu. „Zešílel jsi?" vyjekl Loki. „Nemůžeš jen tak zaútočit!"

„Můžu, když ti ublížil!"

„Je to minulost, Thore," zasykl, smaragdové oči upřené do safírových modrých, v nichž se zračila bouře. „Teď máme mnohem naléhavější věci na práci než osobní vendetu. Jestli si chceš na někom vybít vztek, tak ať je to Thanos."

„Ale –"

„Žádné ale," zarazil ho Loki neochvějně. „Tohle není tvoje bitva, Thore. Tohle ne."

Oba bohové na sebe v hrobovém tichu několik dlouhých vteřin hleděli, než Thor poraženě svěsil hlavu a věnoval Ódinovi natolik nenávistný pohled, až Loki na okamžik zalitoval, že ho společně s Friggou zarazili. Ale Loki už dávno nebyl to malé dítě, které potřebovalo obranu svého staršího bratra. Stál si za tím, co řekl. Přestože ho svým způsobem těšilo, že byl Thor ochotný dostat se do problémů pro jeho ochranu, tohle nebyl jeho boj, ale Lokiho.

A když dovedl on odsunout svou nenávist vůči Ódinovi, aby se mohl pomstít Thanosovi, potom to jeho bratr musel dokázat taktéž.

„Thanos," připomněl. Teprve teď pustil Thora a svěsil ruce podél těla. „Thanos je společný nepřítel, mnohem větší, než si dovedete představit. Proto jsme tady, tak se soustřeďme na něj. Blíží se válka, a jestli Thanose nezastavíme teď, dokud máme nějakou šanci, pak už nikdy. Musíme probrat plány. Navrhuji, abychom se přesunuli do paláce, kde –"

„Ne," přerušila ho Frigga jemně, přesto nesmlouvavě. „Avengers a Ódin vyrazí napřed. My dva si musíme promluvit. Pak se připojíme k ostatním."

Mág najednou zneklidněl. Zatěkal pohledem k Anthonymu a Thorovi. Představa, že by měl ty dva nechat s Ódinem samotné, se mu vůbec nelíbila. Na druhou stranu... Přesunul pohled k Romanoff, která se na neznatelný okamžik zatvářila překvapeně, ale pak přikývla, samolibý úsměv na rtech.

Loki potichu vzdychl a rukou si promnul čelo. „Dobrá." Co jiného měl říct? Tohle byla pořád jeho matka a k ní měl, na rozdíl od Ódina, určitou úctu.

Miliardář si zkřížil ruce na hrudi. „A my k tomu jako nic říct nemůžeme?"

„V tomhle se nehádej, Anthony," Loki zavrtěl hlavou. Pouhou myšlenkou se přenesl k němu, protože proč se zdržovat s chozením, a přede všemi ho dlouze políbil. Athony, nepřekvapivě, s velkým nadšením spolupracoval. „Jestli se komukoli z nich něco stane," dodal Loki nahlas, jednu paži omotanou okolo svého smrtelníka a oči upřené na nehybného Ódina, „pak mírumilovná stránka naší výpravy padá."

Ódin povytáhl obočí. „Vyhrožuješ mi snad, Loki?"

„To bych si nikdy nedovolil." Zářivě se na něj usmál. „Jenom připomínám, že sice nikdy nemáš podceňovat nepřítele, ale pro spojence platí totéž."

Oba agenti se na Všeotce usmáli stejně nebezpečně jako mág, Anthony se uchechtl, Bruce protočil očima a Rogers jenom potichu, rezignovaně vzdychl.

Frigga si odkašlala. „To by stačilo," napomenula je všechny. „Thanos je nepřítel, ne my sami sobě," připomněla. Pak mávla rukou a všichni, Avengers, Ódin i Ásgarďané, zmizeli. Na tomtéž místě zůstali jenom ona a Loki. „Jsou v paláci, neboj se."

„Věřím ti." Už si to i stačil ověřit. Stopovací kouzlo, kterým je dříve všechny opatřil, mu přesně určilo jejich současnou pozici.

Nastalo mezi nimi ticho a Loki neklidně přešlápl. Pod matčiným pohledem se cítil skoro nahý, jako kdyby mohla vidět až do středu jeho mysli, jako kdyby mohla vědět, co a jak se cítí. Vždycky ten pocit nenáviděl, protože Frigga byla jediná, kdo dokázal poznat, jestli lže, nebo říká pravdu. Teda dokud nepotkal Anthonyho, samozřejmě. Ten se v něm naučil číst ještě mnohem lépe.

„Ach, Loki," špitla najednou Frigga, v očích slzy. Opatrně k němu přistoupila, a když se ani nepohnul, zlehka ho objala. Instinktivně kolem ní omotal paže a hlavu zabořil do ohybu jejího krku. „Nevěděla jsem to, Loki. Nic z toho."

„Já vím," zamumlal. „Proto tě taky z ničeho neviním." Alespoň ne v tomhle. Mohl jí vyčítat, že mu tajila jeho původ, ale na vlastní kůži moc dobře věděl, jak skvěle uměl Ódin skrývat tajemství, nesešlo na tom, před kým.

„Těší mě vidět, že je tady někdo, komu věříš." Frigga se od něj odtáhla, ale držela ho na délku svých paží a rty měla roztažené do širokého úsměvu. „Někdo, koho miluješ. Nikdy jsi ho nepřestal milovat, že?"

Sklopil pohled k zemi a zavrtěl hlavou. „Nemohl bych. Anthony... Anthony je ta nejúžasnější bytost, jakou jsem kdy potkal."

„Jsem ráda, že vás Norny zase svedly k sobě. Zasloužíš si být šťastný."

O tom silně pochyboval, ale netroufal si nic namítnout. „Ještě není konec, ani zdaleka. Dokud Thanos dýchá, všichni jsou v nebezpečí." Anthony byl v nebezpečí. Dokud Thanos dýchal, nemohl být šťastný, ne doopravdy, protože Titán mohl jeho štěstí každičkým okamžikem vymazat. „Je vlastně jen dobře, že jsi poslala ostatní napřed, protože jsem s tebou potřeboval mluvit o samotě. O něčem důležitějším."

Jeho matka vážně přikývla. „Kameny Nekonečna. Máš je u sebe, že? Vnímám jejich sílu."

Nebyl překvapený, že to ví, ale znepokojilo ho to. Jestliže jejich moc cítila ona, kdo další mohl? „Ano. Mysl a Prostor." Zavřel oči, aby se snáz soustředil, a nechal oba předměty, Tesseract i žezlo, zhmotnit ve svých rukou. „Vím, kde se skrývají Kameny Síly, Reality a Času. Stejně jako tyhle dva, i ostatní se pořád nacházejí ve svých schránkách, ale je nebezpečné je držet u sebe." Proto taky musel Tesseract z Midgardu odnést. Nemohli mít dva Kameny na jedné planetě. „Thanos se nesmí zmocnit ani jednoho."

Frigga obezřetně sledovala oba předměty v rukou svého syna. „Kameny Nekonečna jsou příliš nebezpečné," poznamenala. „Nebylo by moudré je použít proti Thanosovi. Mohl by se jich snáz zmocnit."

„Ano. A bez Kamenů nebude tak těžké ho porazit. Sice má armádu Chitauri, ale my máme ásgardské bojovníky. Kameny Nekonečna se do boje nesmí vůbec dostat."

Oba dva na sebe souhlasně kývli, cíl jasný. „Co máš ty na mysli, synu?"

„Žádám tě, abys odnesla Kámen Mysli na Vanaheim. Vanové budou vědět, jak ho ochránit." Koneckonců, jejich magie byla mezi Devíti světy proslulá.

„A Kámen Prostoru?"

Loki stiskl rty a uhnul pohledem. „Odnesu ho na Jötunheim," přiznal. „Teda to, co z něj zbylo. Tam by ho Thanos nikdy nehledal."

Frigga se zprudka nadechla. „Loki..."

„Ne," přerušil ji mávnutím ruky. „Prosím, matko. Nechci tohle řešit, ne teď." Nemohl dovolit, aby mezi ně vstoupil jeho pravý původ, ne když se konečně začínalo blýskat na lepší časy. „Jenom udělej, oč tě žádám. Prosím."

Chvíli bylo ticho, ale královna ho nakonec s dalším tichým povzdechem objala. „Udělám to, Loki. Jen mi slib, že budeš opatrný. A pamatuj, že jsi pořád můj syn."

Neřekl nic, jen jí v tichosti podal žezlo. V jejích drobných rukou působilo až nepatřičně. „Jen doufám, že se za tu dobu, co budeme pryč, vzájemně nezabijí," zamumlal si pro sebe.

Matčin zvonivý smích byl to poslední, co slyšel, než se s Tesseractem pevně v ruce znova vrhl mezi větve Yggdrasilu a zamířil na ledovou planetu.