Sentiment (Frostiron)

8. Bratrský rozhovor

Dlouho jsem zvažovala, jestli to strčit do téhle kapitoly, ale vzhledem k prodlevě... no, rozhodla jsem se, jak jsem se rozhodla. :D

Loki přelétl zkoumavým pohledem po celé místnosti, až se opět zastavil u Furyho. „Tohle je impozantní cela." Rozhodil rukama, aby obsáhl celou skleněnou konstrukci. „Asi jste ji nepostavili pro mě."

„Ne," odvětil Fury nevzrušeně. „Byla určena pro někoho silnějšího, než jste vy."

Bůh se pro sebe usmál. Nemáte ponětí, čeho jsem schopný. Jakou silou disponuji, pomyslel si. A kdo by taky měl? Ti smrtelníci si doslova zahrávali s ohněm, vždyť on byl bůh ohně*. Jak zapomětliví Midgarďané byli, ještě před několika staletími by je ani nenapadlo zpochybnit jeho moc i schopnosti. Tehdy byli lidé moudřejší, alespoň v některých oblastech.

„Ano, vím." Na rtech mu stále pohrával úsměv, když se otočil doleva a pohlédl do kamery. Jednoduše věděl, že všichni Avengers, tedy včetně jeho nevlastního bratra, poslouchají. Bylo to více než zřejmé. „Pro to monstrum, co si hraje na člověka. To už jste vážně tak zoufalí, že svoláváte na pomoc tyhle ztracené existence?" Jak moc nenáviděl pohrdání, jež vložil do svého hlasu, jak nerad z úst vypouštěl taková slova.

Znal je pouze z povídání Bartona, neměl právo je soudit. Nebyl to Banner, kdo byl monstrum. Ale přesto si musel zachovat tvář. Thanos poslouchal, vnímal jeho přítomnost celým svým bytím, nesměl pochybit špatně zvolenými slovy.

„Jestli jsem zoufalý?" optal se Fury nebezpečně klidným hlasem, jenž s následujícími větami získával na ostrosti. „Hrozíte mému světu válkou. Ukradl jste moc, kterou neumíte ovládat. Mluvíte o míru, ale libujete si v zabíjení. Dohnal jste mě k velmi zoufalým krokům a to se vám jistě vymstí."

Lži a pravdy, pravdy a lži. Nepochyboval, že ředitel myslel svá slova vážně. Věděl, že nakonec nevyjde bez trestu, nebylo jiné východisko. Co jiného by mohl čekat od Mstitelů než pomstu?

Mýlil se však, když tvrdil, že s mocí Tesseractu neuměl zacházet. On uměl, moc dobře to uměl, nebyl nejlepším mágem v Devíti světech jen tak pro nic za nic. Thanos by navíc nesvěřil žezlo s Kamenem mysli do rukou ledaskomu a on již v rukou třímal dva Kameny nekonečna, přestože se nacházely uzavřené v jejich schránkách.

Mág se krátce zasmál, ovšem než stačil odpovědět, Fury udělal krok dopředu: „Nepodceňujte nás. Nevíte, čeho jsou lidé schopni." Otočil se k němu zády, jako by mu nestál ani za poslední pohled, a vyšel z místnosti.

„Naopak," neodpustil si pro sebe natolik potichu, že i citlivé senzory a kamery jeho slova nemohly zachytit, „já vím, co všechno Midgarďané dovedou."

Nakonec jen zatřepal hlavou a rozhlédl se po cele. Shledav, že nikde není místo k sezení, rezignoval a jednoduše se posadil na zem, věnuje kameře nad sebou, přesněji řečeno tedy přihlížejícímu týmu, nicneříkající pohled. Následně se opřel o sklo a přivřel oči, snaže se zklidnit rozbouřenou mysl, aby se mohl soustředit na proudy magie kolem. Naslouchal zvukům, vnímal, co ostatním unikalo.

Tony věděl, co dělá, tohle ho kdysi dávno viděl dělat. Tehdy mu bůh vysvětloval, že díky své magii dokáže vnímat určité jevy jinak než lidé i Ásgarďané. Přirovnal by tenhle proces k meditaci, i když podle Lokiho to bylo složitější.

Zatřepal hlavou, aby se zbavil myšlenek, zatímco Natasha vypnula záznam. V místnosti zavládlo ticho, všichni se snažili zpracovat, co bylo řečeno.

„Z Lokiho toho asi moc nedostaneme," usoudil nakonec Steve. „Nic víc, než co už víme."

„A mně se nesvěřoval. Nebo si na to jenom nepamatuju," zamumlal Clint. „I tak je to vyšinutý blázen. Nepodařilo se mi najít v tom, co dělá, systém."