Twilight

31 sjezdovka

Probudilo mě příšerné bzučení pod polštářem. Vytáhla jsem mobil a bez toho abych se podívala kdo volá jsem hovor přijmul. ,,Haló?" Zamumlala jsem a promnula jsem si oči. ,,El?" Zašeptal vystrašený hlas. ,,Matte co se děje?" Řekla jsem tiše. Automaticky jsem šáhla na druhou půlku postele ale nikdo tam nebyl. ,,Já-" začal a ztěžka dýchal. ,,Myslím že mám panický záchvat." Panické záchvaty u něj byly běžné vždycky mu byli schopni pomoct rodiče nebo já. ,,Mamka s Tátou už odjeli do práce" řekl trhavě. ,,Um tak dobře. Dýchej zhluboka jako vždycky." Řekla jsem a u toho gestikulovala rukou. ,,Je to lepší?" ,,J-jo psal jsem mamce a je před barákem. Děkuju za pomoc." Než jsem stačila cokoli udělat típnul to.

Další půlhodinu jsem ležela na posteli a předsvědšovala samu sebe že vstanu. Když jsem vypla mobil Lucas vyšel z koupelny. (Máme svojí koupelnu) Jen v ručníku. Podívala jsem se na něj a zkousla si ret. ,,Ty zíráš" posmíval se mi. ,,Kdyby jsem tady chodila polonahá taky by ses koukal" odvětila jsem. ,,Vidíš snad něco co by se ti nelíbilo?" Měl kamenný výraz. Zvedla jsem se a přešla jsem k němu. ,,To ani ne" usmála jsem se a dala ruce na jeho hruď. Žádný tlukot srdce a ani teplo. Podívala jsem do těch černých očí. Je čas mu to vrátit. Naklonila jsem se k jeho rtům. Moje ruce pořád na jeho hrudi. Když se natáhnul pro polibek zaklonila jsem hlavu a zakřenila se. ,,Musím se osprchovat." Svěsila jsem ruce podél těla a nechala ho tam stát přesně jako on mě.

Když jsem vylezla ze sprchy napsala jsem Mattovi jestli už je v pohodě. Odpověď nepřicházela tak jsem se oblékla. Vzala jsem si tmavě zelené tričko s dlouhým rukávem a kalhoty. S mokrými vlasy jsem seběhla dolu na snídani.

Čekali na mě vafle. ,,Dík" usmála jsem se na Esme a vzala jsem si od ní talíř. Otočila jsem se ke stolu a vyletěl mi talíř z rukou. Lucas ho rychle chytil a podal mi ho. ,,Kdy toho necháš?" Zamračila jsem se. ,, Až se omluvíš" založil si ruce na prsou. ,,Za co jako?" Věnovala jsem mu nevinný úsměv a obešla ho ke stolu. ,,Ty víš" sedl si vedle mě. ,,Za to že se karty obrací?" Řekla jsem s plnou pusou. ,,Uvidíme" pokrčil rameny. Začal mi vyzvánět mobil. Lucas ho zvednula a podíval se kdo volá. ,,Volá ti Mike" řekl znechuceně a odmítl hovor. ,,Je to Matt." Odložila jsem talíř a zavolala jsem zpátky. ,,El po-potřebuju pomoc." Prosím ať ne další záchvat. ,,Co se děje" řekla jsem klidně. ,,Myslím že se to děje znovu." Slyšela jsem jeho vzlyky a bylo mi jasné že ostatní je slyší taky. ,,Nechápu. Přestal si brát prášky že zase začali?" ,,Začali hned jak jsme se rozešli. Prostě-" ozvala se rána.

,,Matte? Jsi v pořádku?"

Začala jsem vyšilovat a podívala jsem se na Lucase. Nevypadal že ho to zajímá. ,,Jo jen jsem spadl ze židle." Popadal dech. ,,Zadrž dech to pomáhá."

Mluvila jsem na něj dalších pět minut ale nic se neozývalo. Pak se hovor přerušil a přišla mi zpráva.
El tady Mattova matka. Přijela jsem domu a ležel na zemi. Jedeme do nemocnice. Ozveme se ti.

,, Neboj Mike bude v pohodě" pohladil mě po zádech. Popotáhla jsem. ,,Přestaň" usmála jsem se.

,, Tak můžeme jít?" Ozval se Carlisle. ,,A kde vezmeme věci?" ,, V půjčovně"

Šli jsme pěšky na sjezdovku kde byla i půjčovna. Bylo mi hrozný horko jak jsem byla nabalená. Čepice mě hrozně škrábala tak jsem to vzdala a stáhla si ji dolu. ,,Bude ti zima" varoval mě Lucas. ,,Nezapomínej na to že jsem i vlkodlak" hodila jsem po něm čepici. Když jsme byli v půjčovně musela jsem se změřit a zvážit. Stoupla jsem si ke zdi a dala paty ke stěně. ,,157" zamumlala paní co mě měřila. Stoupla jsem na váhu a doufala že nejsem až takovej vepř. ,,54. To je docela málo na sedmnáctiletou dívku." Pokrčila jsem rameny

Když jsme měli všechno vyšli jsme ven a začali se obouvat do těch bot. Myslím že jsou to přeskáče? Je to tvrdý jak v tom může někdo chodit? ,,Jak se to zapíná?" Sehnula jsem se dolu a snažila se pochopit jak to funguje. ,,Pomůžu ti" ozval se Lucas a dřepnul si přede mě. Dal si ruce na moje boky a sjížděl přes stehna až dolu. Trhaně jsem se nadechla na což on reagoval uchechtnutím.

Stáli jsme na kopci a dostávali se do lyží. Zastrčila jsem do nich špičku těch bot a dupla. To se mi povedlo ale ta druhá ne a ne. Už jsem ztrácela nervy a dupala jako o život. Emmet s Rose už jeli dolu. Lucas si stoupnul za mě a dal mi ruce na pas. ,,Musíš v klidu dupnout" pošeptal mi do ucha. Zachvěla jsem se a cítila jsem známé brnění které se už stačilo rozšířit do celého mého těla. Věděl to? Věděl jak moc to na mě působí? ,,Tímhle mi moc nepomáháš" vydechla jsem. Zkusila jsem to znova a ejhle. ,,Ty nejedeš?" Houkla jsem na Esme když jsem viděla že si sedla na lavičku. ,,Tohle není nic pro mě" zavrtěla hlavou. ,,Tak už pojď" houkl na mě Carlisle. Jak když mam na nohou ty dřevěný blbosti. Je to vůbec ze dřeva? Edward se nad mojí poznámkou začal smát.

Došoupala jsem se ke kraji. ,,Nechceš do školičky?" smál se Lucas. ,,Sklapni" umlčela jsem ho a vrhla jsem se do předu. Jak se to ovládá? Trochu jsem se předklonila aby jsem nespadla. Nebylo to tak těžký. Kolem mě prosvištěla malá holčička. Vždyť i ona je lepší než já. Měla jsem zůstat na hoře s Esme. Už jsem byla dole ale nevěděla jsem jak brzdit. Někdo kolem mě jel a strčil do mě. ,,Jaspere!" Zaječela Alice. Sesunula jsem se k zemi. Obličej jsem měla zabořený ve sněhu. Zavrčela jsem a zvedla jsem se na lokty. Přes moje vlasy jsem nic neviděla. Lyže se mi vyzuly. Já na to seru. Z těch bot jsem necítila nohy. Někdo mě vyzvednul nahoru. Podle vůně Lucas. Odhrnul mi vlasy z očí a dal mi pusu do vlasů. Sehnul se pro ty dvě příšerný věci na zemi a srovnal je vedle mě. Vyzvednul mě a dal zpátky. ,,Díky" zamumlala jsem a odfoukla vlas z obličeje.

Sedla jsem s Lucasem na lanovku a opřela si hlavu o jeho rameno. ,,Šlo ti to" pochválil mě. ,,Už nemůžu" zakňučela jsem. Jeho ruka kterou jsem měla na stehně se sesunula o něco výš. Podívala jsem se na něj. On se věnoval výhledu na stromy kolem nás. Ztěžka jsem vydechla a klesla hlavou zpátky na jeho rameno. Než stačil dát ruku ještě výš byl čas vystoupit.

Dali jsme si ještě tři jízdy a já se díky bohu vyvarovala pádu. Představa že půjdeme pěšky domu s těma věcma mě děsila.

Nějak jsme to dali a já si dala oběd. Celý den mě příšerně bolí břicho. Kýchla jsem si a cítila jsem jak mi stekla krev do kalhotek. ,,Ne teď ne" řekla jsem a běžela jsem do koupelny. Ostatní na mě házeli nechápavé pohledy. Vzala jsem si všechno potřebné a vrátila jsem se do kuchyně. Napustila jsem si vodu do sklenice a vzala jsem si prášek kterej to zdrží na další týden. Nehodlám trpět lyžování a menstruaci zároveň. ,,Co je?" Zeptal se Lucas a opřel se o linku vedle mě. ,,Moje dny se uráčily přijít zrovna dneska." ,,Jaký dny?" Usmál se a podíval se na kalendář. ,,Tvoje vtipy nejsou vtipný." Plácla jsem ho po rameni. ,,Proto je recykluju každej měsíc." Zavrtěla jsem hlavou a spolkla jsem prášek zatímco on se popadal za břicho.