Dragon slayer part 2 (mha)✔

19. Rozhovor

Co se týče druhé zkoušky, podle hlasů co jsme slyšeli proběhlo všechno rychle a v pohodě. Deku ale působil celkem naštvaně, což u něj není zrovna běžné. Problém ale nastal při třetí zkoušce, té Denkiho. Z ničeho nic se začal totiž ozývat příšerný rámus, a to jsme byli v izolované místnosti. Kirishima se mohl zbláznit. Neustále se rozhlížel a máchal ocasem. Navíc strašně panikařil a cítil jsem z něj strach a takový bolestivý pocit, jako kdyby chtěl brečet. Jakmile to přestalo, mohl jsem k němu zase jít. Ono jako snažit se uklidnit desetitunového draka z blízka není zrovna dobrý nápad... ,,Už v pohodě Kiri ?" Zeptal jsem se a i když mírně kývl, stále jsem viděl v jeho očích strach. Zajímalo by mě jak to probíhalo tam venku a fakt doufám že se těm dvou nic nestalo. Jakmile se vzduchem ozval hlas oznamující půl hodiny volného času, tak se Kiri změnil do své lidské podoby.

Nevím co se to dělo venku, ale už toho nechci slyšet znovu. Tohle volání o pomoc bylo z čisté bolesti. Člověk který mu to dělal by si zasloužil prožít stejnou bolest... ,,Kiri... Co to bylo ? Poznal si to ?" Zeptal se tiše blonďáček, kterému jsem spadl do náruče. ,,Ten drak...Strašně moc trpěl..." Řekl jsem jednoduše a zabořil jsem mu nos do krku, což bylo jedno z malá neobrněných částí. ,,Tohle že byl drak ?! Nebyl to Shinso...že ne." ,,Ne... Znělo to jako Koloniální draci. Něco málo jsem ti o tom říkal. Skupiny těhle draků nemají své místo, proto ve skupinách cestují. Vyhýbají se střetům a ukazují se opravdu jen výjimečně.",,Jo, to si pamatuju. Ale jak poznáš co přesně to je za draka ?" ,,Heh, to je prostě instinkt." Řekl jsem s drobným úsměvem a víc jsem se na něj přitiskl.

Jen jsem si ho držel u sebe a hladil ho ve vlasech. ,,Jak myslíš že proběhne ten zbytek ? Tohle mi přišlo zatím moc jednoduché." Řekl jsem a Kiri jen souhlasil. ,,Podle mě teď využívají ten volný čas na vymyšlení té věci. Možná teď proběhnou ty souboje, nebo naopak ten let. Tak či tak jsme připravení na všechno." Jen jsem kývl. Než jsem stačil cokoliv říct, ozvalo se ťukání na vrata. ,,Deku ?" Zvolal jsem a Kiri ze mě hned slezl. ,,Tady tvoje matka..." Ozvalo se, ale to už se vrata začaly otevírat. Asi jsem měl srdeční zástavu.

Okamžitě jsem se změnil. Měl jsem co dělat abych ho chudáka nezašlápl, ale nakonec se mi podařilo přeměnit dřív, než vešla jeho matka. Přeměnila si mě nejistým pohledem. Jen jsem si lehl a dělal že mě její přítomnost vůbec nezajímá.

Jsem rád že alespoň Kiri funguje v nouzi normálně. ,,Co potřebuješ ?" Zeptal jsem se jako by nic a snažil jsem se vypadat normálně jako vždy. ,,Katsuki... Chtěla jsem si o tomhle všem promluvit... Jak vás vůbec něco tak nebezpečného a hloupého mohlo napadnout ? Ochočit si draky ? Zbláznil jsi se ?!" ,,Matko sama si viděla že se umí chovat. Podívej se na něj, je krotký jako myška." Zabručel jsem a podrbal jsem Kiriho na břiše, načež spokojeně zavrněl. ,,Ano, překvapilo mě to, ale i tak. Osmnáct let jsi se hnal za drakobijectvím. Je to naše tradice." ,,Možná je čas ty tradice trochu pozměnit." Řekl jsem vážně a podíval jsem se do jejích nespokojených očí.