Dragon slayer part 2 (mha)✔

72. Hledání

Chvíli jsme řešili co a jak a následně jsme si řekli, kdo co prozkoumá. Budeme chodit ve dvojicích. Já s Bakugem, Tetsu s Denkim a Sero s Minou. Chtěli jsme to udělat tak, aby jsme byli vždycky člověk s drakem. Jde o to, že lidi se tady ve vesnici znají navzájem a nebudou mít problém s mluvením. Draci mají zase lepší čich a křídla navíc. Sraz jsme měli večer tady u kašny, pokud by jsme ho nenašli. To už by byl celkem problém, takže jsme neztráceli ani minutu a šli každý za svým. ,,Myslíš že ho najdeme ?" Zeptal jsem se zamyšleného blonďáka, který si to kráčel vedle mě. ,,Doufám v to. Ten pitomec se o sebe sice dokáže postarat, ale i tak jsem myslel že nebude trucovat tak dlouho." Řekl mrzutě a kopnul do nějakého kamínku. ,,Hm...Ale tak vem si, že by se to stalo nám. Já nevím jak ty, ale já bych depresil celkem dost."

,,No ani to nezkoušej. Ty si zůstaneš hezky tady u mě." Zabručel jsem a všiml jsem si jeho úsměvu. ,,Jestli tě někdy někdo vykopne, tak to budu já." Dodal jsem, aby mu náhodou to jeho ego ještě víc nenarostlo. ,,Aaw... Já tak rád slyším že ti na mě záleží." Zaculil se a skočil mi kolem ramen tak, že jsem malém přepadl. ,,Si myslíš nějak moc, ne ? Kdyby jsi teď skočil ze svého ega do reality, asi by si se zabil." Zabručel jsem, ale on se jen ušklíbl. ,,To si nemyslím, hned by mě zachytilo to tvé." ,,Bože... Může mi někdo vysvětlit, jak jsem mohl skončit s někým jako jsi ty ?" Prohodil jsem ledabyle a on se hned napnul.

,,Myslíš tak mužným, chytrým, krásným a dokonalým přítelem ? Jo, to by mě taky zajímalo." Uchechtl jsem se a on mě sjel pohledem. ,,Chytrým ? To jako vážně ?" ...Au... ,,Samozřejmě že jo. Máš snad něco na vyvrácení ?" Ušklíbl jsem se, ale podle jeho pohledu jsem věděl, že má na tuhle otázku hodně odpovědí. ,,Ehm, jo ? Jaké hovado běhalo už jako malé děcko po stromech a pak brečelo, že má třísky v nohou ? Nebo spadlo z postele, protože byl na stropě pavouk a on tam nemohl doletět ? Nebo se nacpal šantou-" ,,Dobrý. To stačí." Zabručel jsem a rukou na puse jsem ho utlumil. Cítil jsem se teď strašně blbě, prostě dělám blbosti...Ale to přece dělá každý...

Nelíbil se mi ten jeho smutný výraz, nechtěl jsem mu ublížit, nebo ho jinak urazit. ,,Pokud sis nevšiml...Ten zbytek jsem nepopřel." Zabručel jsem a on se na mě smutně podíval. ,,Jsi sice pitomec, ale můj. A já tě miluju právě kvůli těmhle drobným blbostem, které vyvádíš. Co já bych dělal s někým normálním, hm ? Mám toho nejlepšího přítele na planetě a ty to moc dobře víš. Tak nasaď úsměv a jdeme fakt začít něco dělat, protože Deku se sám nenajde." Řekl jsem vážně a pak jsem si ho stáhl do polibku. Kiri se pousmál a pak mě ještě obejmul. ,,Děkuju, taky tě miluju ty moje čivavo." Řekl klidně a já se jen uchechtl. Pak už jsme ale oba přestali dělat blbosti a fakt se začali lidí kolem nás ptát, jestli ho náhodou někdo neviděl.