I Love You

1.6K 98 60
                                    

xx

Mám na sobě jen tu mizernou košili s urvanými rukávy, džínsy a tenisky. A ano, je prosinec a právě se na zem snáší další drobné sněhové vločky a já jsem tu v košili, ale když jsme včera konečně získali všechny potřebné souřadnice a informace, byl jsem z toho tak vedle, že jsem dvakrát nemyslel na to, co si vezmu na sebe. Avšak mimo pořezaných rukou střepy byla zima, která se teď zmocňovala vrchní části mého těla to poslední, co mě mohlo trápit.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a nakoukl za roh, kde byl hlavní vchod. Vybavil jsem si, že když jsme sem přijeli, to jediné velké bílé okno na ventilačku bylo po levé straně, čili místnost, kde jsme s Louim byli vězněni se nachází v pravé části budovy.

Jak jen nejtišeji to šlo jsem přešel ke vchodu, i když mi bylo jasné, že i kdyby byly dveře náhodou otevřené, tudy to riskovat nemůžu. Rozešel jsem se nakouknout i za druhý roh, abych zjistil, jaké mám možnosti. V tom jsem šlápnul na něco tvrdého. Vyhrabal jsem to ze sněhu a upřímně mi trochu spadla brada. Donův revolver Umarex. Jsou jen dvě možnosti jak se zde mohl ocitnout. Buďto ho sem někdo nějakým nedopatřením odkopnul a nevšiml si toho, ale to je ta méně pravděpodobnější verze. Tipoval bych spíš, že mi ho sem Don nějak dokázal podstrčit, protože věděl, že já se odsud dostanu. Šikovnej kluk, v tu chvíli jsem s úsměvem v duchu děkoval jemu i něčemu, co mi zatím drželo štěstí na mé straně. S tímhle jsou mé šance na to toho zmrda dostat ještě o něco větší. Zastrčil jsem revolver za opasek, takže docela dobře splynul s mými černými džíny a vyrazil dál, na průzkum kolem budovy.

Obešel jsem ji téměř celou dokola, než jsem dorazil dozadu. Přímo přede mnou byl velký strom, takže jsem se za něj schoval, abych se mohl rozhlédnout kam dál. Pro případ jsem si raději už teď připravil a nabil pistoli, což byl dobrý tah. Po mé levé straně bylo něco jako...hodně staré parkoviště s hodně starými auty. Mohlo to být vrakoviště. A napravo jsem zahlédl to, v co jsem doufal. Zadní dveře do budovy. Jestli to půjde takhle jednoduše dál, tak mám vyhráno, pomyslel jsem si a pomalu jsem se začal ke dveřím přibližovat. Asi jsem byl ale myšlenkami moc napřed, než abych přemýšlel o tom, co se dělo teď a to se mi vymstilo.

Už už jsem bral za kliku, když jsem strnul v pohybu kvůli hlasu, který se ozval po mé levé straně. Trhnul jsem hlavou, ruce s nabitou zbraní mi automaticky vyletěly nahoru a moje hrdlo se stáhlo.

,,Věděl jsem, že to zkusíš tudy."

Mezi auty tam stál Bill, ale kdyby jen to...Držel v ruce nůž ostrý jako dýka a ten se nacházel přímo pod Louisovým krkem. Louis plakal a vzlykal, snažil se hlavu co nejvíce oddálit od smrtícího nástroje, ale nebylo mu to nic platné, v jeho očích vyděšení a strach.

Můj ukazováček se taktéž automaticky přesunul na spoušť, ale věděl jsem, že tohle je jako hra s ohněm a nesmím dělat žádné prudké pohyby.

,,Jenom se hneš a jeho hlava bude ležet na zemi!" zavrčel a já bych přísahal, že jsem stál na místě jako zkoprnělý, ale moje ruce se zbraní zůstávaly ve stejné pozici.

Kurva, kurva, kurva, co budu dělat? Vždyť nemůžu udělat nic!

Ne, nesmím panikařit, snažil jsem se v duchu uklidnit. Pořád máš v ruce zbraň a tou ho můžeš během setiny vteřiny zabít. Problém je ten, že to samé může udělat i on s Louisem a proto je tahle situace tak moc v prdeli. Musím ho přesvědčit a ukázat mu, že já se z něho rozhodně neposeru, což by ho mohlo vyvést z míry, protože má moc nad tím nejdůležitějším v mém životě a ve vteřině mi to může vzít. A on udělá všechno pro to, aby se mi pomstil, takže i zemře.

Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|Kde žijí příběhy. Začni objevovat