Patron (Dokončeno)

Světluška

Vánoce se s dvacátým prvním prosincem přiblížily zase o kus více. Stres z nevyřešených dárků mě už opustil a vystřídala ho nedočkavost z otevírání záhadných krabic. 

"Máš dneska něco důležitého na práci?" zeptala se mě Katrin.

"Vlastně ani ne. S výzdobou budu pomáhat až v pátek, takže do té doby jsem jen tvoje."

"Výborně. Nemohla bys u nás přespat? Potřebuju pomoct s velkolepým plánem!" zalesklo se jí v očích a mě už začaly běhat v hlavě myšlenky typu, s jakým šíleným nápadem přijde.

"Jestli zase chystáš nějaké překvapení jako minule s Nikolasem, tak ti přísahám, že povolám nejmocnější bytosti z knih a nechám tě jim na pospas." Snažila jsem se co nejdéle držet seriózní výraz, avšak ke konci jsem to nevydržela a vyprskla smíchy.

"Tentokrát ne. Slibuju."

Obloha se barvila do červánkových odstínů a já klepala na kamarádčin dům. Otevřel mi její starší bratr Liam a poslal do horního patra.

"Konečně jsi tady. Představím ti svůj velkolepý projekt."

"Počkej, počkej. Jsi na mě moc rychlá. Co jsi zase vymyslela?" zastavila jsem ji dřív, než stihla cokoliv důležitého říct. Když se Katrin totiž zapálila do projevu, bylo nemožné ji zastavit.

"Vymýšlím způsob, jak a kde by mohl Nicky říct Theovi, co k němu cítí." Usmívala se a chtěla začít svůj nápad předčítat.

"Nechci ti do toho mluvit, ale není tohle spíš Nikolasova věc? Nepřijde mi dobrý nápad za něj něco plánovat nebo tlačit na pilu," zamračila jsem se a dívčino nadšení rychlostí světla opadlo.

"Promiň, máš pravdu. Sakra, nechala jsem se jeho přiznáním naprosto unést. Jen jsem mu chtěla pomoct a trochu ho popostrčit." Omlouvala se Katrin a zavřela notes, do kterého zřejmě zapisovala více takových potrhlých úmyslů.

"Hele, jestli ho chceš podpořit, tak uspořádáme společnou akci nebo kluky někam vezmeme sebou. Můžeš pak lehce naznačit, že kdyby se Nikolas cítil na prozrazení svého tajemství, nenápadně se vytratíme bokem," navrhla jsem a snažila se kamarádce opět trochu zvednout elán.

"To by šlo. Promyslíme to a přísahám, že už se nenechám tak unést," vrátil se Katrin úsměv a otevřela znovu notes. 

Celý večer jsme nad tímto bodem dumaly. Patron nabral tvarový rozměr světlušky. Katrinino nadšení se na mě v průběhu přeneslo. Cítila jsem , jak zářím štěstím, stejně jako tento brouk v nočních hodinách, když jsme se shodly na konečném výsledku. Nazelenalé světlo z drobného tělíčka svítilo každou minutou intenzivnější, jelikož ho poháněla získaná energie z radostné atmosféry.