Patron (Dokončeno)

Jelen

Kalendář ukazoval dvacátého sedmého prosince. Se sluchátky v uších jsem se procházela zasněženými ulicemi a hledala sportovní halu, kde jsme měly s Katrin sraz. Ač jsem to nečekala, Theo naše pozvání na bowling přijal, takže ze mě sálala lehčí nervozita z průběhu dnešního dne.

Působilo zvláštně prožívat vlny stresu ze situace, která mě emocionálně neměla vůbec nezasahovat. Jak se asi bude cítit Nikolas, pokud se mu to dnes pokusí říct?

I když jsem věděla o Nickyho orientaci jen chvíli, dělala jsem si o něj neustálou starost. Člověk by si řekl, že bych měla být naštvaná. Nevyužila jsem příležitosti, když jsem se mu líbila a teď už jsem měla pouze smůlu. Z nějakého důvodu jsem ale cítila jistou úlevu. 

Se vztahy má osoba neměla zrovna dobré zkušenosti, proto jsem od svého prvního a zároveň posledního rozchodu nikoho nehledala. Mezi moje největší strachy kromě stísněných prostorů nebo jehel patřila i ztráta blízkých osob. Proto se asi nemůžeme divit mojí vztahové zpátečce.

Ten kluk, se kterým jsem chodila byl můj nejlepší kamarád Patrick. Chvíli se to zdálo jako dobrý nápad, ale tahle pohádka nakonec skončila drsnou hádkou. Padlo pár nehezkých slov a od té doby jsme spolu přestali komunikovat. Bohužel ne vždycky všechno vychází tak hladce jako v romantických příbězích. 

V případě mých dvou kamarádů jsem však doufala v ten krásný románový konec, kde všechno nakonec dopadne dobře, ať se stane cokoliv. 

,,Kde se couráš? Už jsi tady měla být," zakřičela na mě Katrin a vytrhla mě z myšlenek i rytmu písničky.

,,Promiň. Trochu jsem neodhadla čas." Omluvila jsem se a nervózně si promnula kůži za krkem.

,,Pojď. Kluci už čekají uvnitř." Popadla mě kamarádka za zápěstí a odtáhla do budovy.

V bowlingové hale jsme strávili společně dvě hodiny. Katrin a Theo spolu soupeřili na krev, neboť oba měli šťastnou ruku a neustále se předháněli ve skóre. Nikolas jim šlapal na paty a já pouze usilovala o trefu alespoň jedné kuželky. S Katrin jsme se snažily nechat oba jednou za čas o samotě, ale cestou domů, když se od nás Theo už oddělil, se nám Nikolas svěřil, že ho odvaha všechno říct hodně rychle opustila.

,,Nic si z toho nedělej. Určitě se najde ještě spoustu příležitostí mu to říct."

Stalo se to znovu. Můj patron se opět začínal rozplývat a Nickyho nabýval na intenzitě. Světelné paprsky vytvořily statného mladého jelena. Pamatuji si, že v jedné z knih symbol tohoto zvířete znamenal lásku a ostražitost. Náš kamarád musel být zřejmě do Thea víc zamilovaný, než si sám chtěl přiznat a bude zřejmě ještě trvat, než to tak opravdu přijme.