Patron (Dokončeno)

Delfín

Digitální hodiny na nočním stolku oznamovaly čtrnáctého prosince pět hodin ráno. Po včerejším dni jsem nebyla schopna naspat žádný dlouhý časový úsek. Ležela jsem a pouze zírala do dřevem obloženého stropu. Na koberci vedle mé postele se rozvalovala velká huňatá fena, jejíž největší starostí bylo ve snu zřejmě běžet za míčkem a občas do toho prohrábla na prázdno vzduch přední packou. Musela jsem přiznat, že její pohodlný život bez velkých starostí bych brala všemi deseti.

V myšlenkách se stále opakovaly souvislosti ze včerejšího odpoledne plné adrenalinu. Příjezd policie Billa vyděsil natolik, že úplně zapomněl na Laru a snažil se utéct nejbližší únikovou trasou. Prolezl oknem a další bod v jeho plánu nejspíš zabíralo přelézání plotu k sousedům. Jedna kulka střelena do vzduchu útěk hodně rychle utlumila. Zastavil se a jelikož neměl u sebe zbraň ani jakéhokoliv rukojmého, nechal se nedobrovolně zatknout.

Vyběhla jsem ze svého úkrytu a okamžitě  šla zkontrolovat Laru, kterou vedla starší žena k jednomu z aut.

,, To vy jste nám zavolala? " otázala se policejní pracovnice.

Kývla jsem hlavou na souhlas a poté svoji sestru pevně objala.

„Budete muset obě jet s námi. Potřebujeme vaše výpovědi a podle toho uvidíme, o kolik let navíc může ještě tenhle mladík dostat." Pronesla a vedla nás na místo určení.

Na stanici dorazili později i rodiče a my jim začali vyprávět, co se stalo. Lara vysvětlovala, jak Bill po ní vyžadoval klíče od jejího bytu, kde se plánoval ukrýt a po jejím nesouhlasu zkoušel vymámit peníze, jenž mu měli usnadnit únik z města.

Všichni jsme doufali, že to nejhorší už zůstalo za námi a těšili se na lepší zítřky.

Byla jsem ve veškerých obavách a zmatku lapena jako delfín v hlubinách moře. Savec toužil z nebezpečných vod vyplout a připojit se na hladině k ostatním a cítit se zase v bezpečí. Čím víc se snažil plavat za světlem, tím víc jsem pociťovala šťastnější pocit z budoucnosti a zahazovala špatné vzpomínky, které unášely pryč neslyšné proudy vod.