The Witch

2

Když jsme přistáli na letišti v LA, tak to bylo skoro to samé jako v Londýně. Vlastně tu těch lidí bylo snad ještě víc. Zase jsme nasedli do černé limuzíny.

„Kam jedeme?" Zeptala jsem se, protože mi to nikdo neřekl. „Do S... Avengers tower." No jo, že mě to nenapadlo.

Když jsme dorazili k Toweru, limuzína zastavila hned před vchodem. Otevřeli se velké skleněné dveře a my jsme mohli vstoupit do vestibulu. Bylo tam prázdno. Ani se nedivím, když byly tři ráno. Vlastně tam někdo byl. Neviděla jsem ho, ale cítila. „Čauko Tony." Osoba vyšla ze tmy, byl mi povědomý. Pátrala jsem v paměti, ale nepřišla jsem na to, co za člena Avengers by to mohlo být. „Thore", Tony kývl hlavou na pozdrav. Aha, tak už to vím. „Jak bylo? A kdo je tohle? Zase nějaká tvoje známost na jednu noc?" Mluvil na Tonyho. Tak známost na jednu noc? To si přece nenechám líbit.

Zčervenaly mu oči a Thor začal pobíhat po vestibulu a křičet ať to dostanou z jeho havy. „Dost!" Byla to Wanda. Stark, jak se zdálo, se tím celkem bavil a Parker, ten jen zmateně koukal. „Co jsi mu to udělala?" „„Nemusela jsi nic říkat", odpověděl za mě Thor. „K...K...Komár." Na tohle už ani Wanda nijak nereagovala a odešla do svého pokoje. Teda myslím. „A kde budu spát já?" Zeptala jsem se. „Dnes ti přidělím pokoj pro hosty a zítra tvůj stálý pokoj", řekl a hodil po mně klíčky.

...

Druhý den ráno mě vzbudil někdo, kdo klepal na dveře. „Dále", řekla jsem rozespalým hlasem. Otevřely se dveře a vešel Tony. „Ty Alex, měla bys jít do společenské místnosti, čeká se na tebe", řekl. „A jak mám vědět, kde je společenská místnost?" Až teď mi došlo, že mám na sobě jenom pyžamo s tenkými ramínky a vytáhla si peřinu až ke krku.
„Jo promiň, tak jdeš?" Neznělo to jako by se omlouval, spíš mu to bylo jedno. „Musím se převléct." „Jasně", odvětil. Chvíli ještě stál a prohlížel si mě. Nedělal to zrovna nenápadně. Ale myslím že i chtěl, ať si toho všimnu, přece není blbý. Když chce na někoho čumět, tak by to měl aspoň dělat nenápadně, tohle je divné.

Nakonec se otočil a vyšel z pokoje. No tak doufám, že počká. Šla jsem se převléct.

Vzala jsem si černý crop top co odhaloval větší část hrudníku a ramen. Rukávy začínaly až pod ramenama. K tomu jsem si vzala modré riflové kraťasy a bílé tenisky. Nic lepšího nemám a tenhle outfit podtrhne moji štíhlou postavu a vizuálně mě udělá vyšší. No jo, moc vysoká nejsem. Měřím jenom 160 cm. Možná ani to ne.

Když jsem vyšla z pokoje, tak kousek od dveří stál Tony. Naštěstí. Znovu si mě prohlédl. Teď už ne tak divně jako předtím. A zdvihl obočí, jako by se něčemu divil. Nevím proč to udělal. „Páni, tak tohle jsem nečekal." Řekl a v hlase se mu odráželo překvapení a obdiv. Já si říkala, že mi to sluší. Ale až tak, že by to měl chválit Tony Stark, tak to jsem si nemyslela. „Tak jdem." A už to byl zase ten jeho tón hlasu, je mi to jedno, nezajímá mě to, ale bude po mém.

...

Už jsme byli skoro ve společenské místnosti a on se praštil do loktu o dveře. „Do prdele", zaklel. Já to nijak nekomentovala. Na jeho místě bych si asi taky zanadávala, do loktu to přece jenom bolí. Ale ze společenské místnosti se ozvalo: „Mluv slušně Tony." Tony reagoval zase nadávkou. „Strč si to svoje mluv slušně do prdele Steve." Vešli jsme dovnitř. Sedělo tam pár lidí kolem kulatého stolu. „Chci vám někoho predstavit", řekl a ukázal na mě. Nechtěla jsem ať mluví za mě a tak jsem se ujala slova.

„Takže ahoj, já jsem Alex." Pozdravila jsem je a usmála se. „Hele Alex, nechceš nám něco říct o sobě?" To byla Wanda. Asi ji pořád štve, že se mi nemůže dostat do hlavy. „Dobře, je mi 25, byla jsem kouzelnice. Doufám, že spolu budem vycházet. Mám komplikovaný vztah s rodinou. Pocházím z Londýna. A práci co jsem měla předtím, jsem neměla ani pojištěnu smlouvou." „Tak to je mi líto, jo a smlouva. Přijď večer za mnou a proberem to." První větu samozřejmě neřekl upřímně. Trochu jsem se mu to rozhodla oplatit a podobným hlasem jsem řekla. „A večer je pro tebe v kolik?" Peter pochopil o co mi jde, trochu ho poškádlit. A přidal se. „Tady pro Tonyho tak půlnoc." „Ach, bože", plácl se rukou do čela. „Prostě přijď v devět." Mírně jsem přikývla. A nic víc už jsem neříkala.

Když se mi všichni představili, otočila jsem se zpátky na Tonyho. „A co s tím pokojem?" Zeptala jsem se. „Jo jasně, mladej dovedeš ji tam?" Hodil po něm klíčky. Peter je chytil. „Tony, mohl bys mi laskavě přestat říkat mladej, jsem dospělý." „Ale jistě mladej." Tony tu větu snad víc ironicky říct nemohl.

...

S Petrem jsme nastoupili do výtahu a dojeli do nejvyššího patra budovy. Rozhlédla jsem se a všimla si, že tu jsou jenom dvoje dveře. Peter se vydal k těm nalevo. Vypadal zamysleně, tak jsem se mu rozhodla podívat do hlavy. „Ach bože, Tony. Já toho Starka zabiju." Proč přemýšlí zrovna nad tím, že zabije Starka? „„Proč bys zabíjel Starka, to je ilegální ne?" Řekla jsem zmateně. A sakra, to jsem asi neměla, měla jsem držet hubu. Proč mezi moje schopnosti nepatří i posouvání časem?

„Ty mně čteš myšlenky?" Zeptal se. Asi nejsem jediná, komu někdy trvá, než mu to dojde. „Ne ty génie." Chvíli jsem čekala co mi řekne. „Nepřijde ti to divné?" Co mi má sakra přijít divné? „A co„? Nechápala jsem. „No to, že ti Stark dal ten největší volný pokoj a shodou okolností hned naproti toho svého." Ukázal prstem na dveře naproti. „Třeba nebyl jiný volný", odpovídala jsem absolutně bez zájmu v téhle konverzaci pokračovat. „Víš kolik je v téhle budově volných pokojů?" „Nevím, kolik?" Šlo vidět, že chvíli přemýšlí a nakonec řekl: „Nevím, hodně." Trochu jsem se pousmála. On taky. „Parkre, ale já pořád nechápu, kde je problém." Zasmál se nejspíš nad oslovením Parkre. „Hele, nežárlíš ty náhodou trochu?" Musela jsem si rýpnout. „Trochu možná", odpověděl se smíchem.

Najednou zase zvážněl. „Co je?" Podíval se na mě. „Hlavně se s ním nevyspi", řekl. Proč si myslí, že bych s ním spala? Nejsem žádná děvka. To jsem mu taky řekla. „To jsem neřekl. Ale on Tony vždycky dostane to co chce a hlavně kterou chce." Jak sakra ví, že mě chce Tony Stark? „A jak víš, že mě chce?" Musela jsem se zeptat. „Dal ti ten největší pokoj a než řekneš, že chtěl být třeba jen milý, tak on Tony Stark nikdy není milý jen tak pro srandu králíků."

Králíků? Proč zrovna králíků? „Ale já pořád nevidím ten problém?" „To se k vám do Londýna nedoneslo, že Tony Stark má rád pěkný holky, alkohol a sex?" Jasně že doneslo. „Parkre, já se s ním nevyspím", smála jsem se. On jenom protočí očima.

Odemkl dveře, otevřel pokoj a...

1168 slov myslím stačí 🥰😂