KROKY [ff Marvel]

~ 35 ~

Sam již několik hodin seděl a pozoroval nevinně spící dívku. V jeho hlavě se neustále přehrávala událost, která se stala a kterou nebyl schopný pořádně zpracovat. Je možné, že Al má větší moc, než si doteď všichni mysleli? Třeba se díky tomu byla schopná dostat na hladinu a utéct tak utonutí.

Snažil si vytvořit příběh, který by mohl být co nejrealističtější (nemluvě o tom, že v dnešní době se už může stát cokoli). Kdo si třeba pamatuje na invazi z vesmíru? A co třeba cestování mezi paralelními vesmíry? To taky nebude jen tak. Všichni na to jednou doplatí, a dokonce možná víc než kdy předtím.

Co vlastně on a Bucky? Oni samotní se dostali do jiného světa, aby získali právě ji. Zní to až absurdně, když nad tím takhle přemýšlí... Je také možná dobře, že se nikdo, kromě něj a Buckyho, nedozvěděl, že Al je již tady. Měli za úkol ji sem přivést, ale až teď si uvědomoval, co všechno by se mohlo stát, když by ji předali. Obával se, co by následovalo. Začaly by rozpory mezi státy na Zemi, nebo dokonce rozpory s jinými planetami ve vesmíru? Stalo by se lidstvo natolik chamtivými? Nikdo neví, jaká moc koluje v Alině krvi a co všechno s ní může dokázat.

Sam měl před očima pořád obraz nadnášející se Al na hladině jezera. Věděl o ní, že umí plavat, proto stále nechápal, co se tedy vlastně stalo. Co by se dělo, kdyby nebyla na hladině? Jeho samotného by ho nikdy nenapadlo ji hledat na dně jezera a nad pouhou myšlenkou se mu ježily chlupy na rukou. Čeho se teda vlastně tolik polekala? Navštívil ji Loki už za jiným účelem a ona se chtěla jenom bránit? Ať už se snažil vytvořit jakýkoli příběh tak se vždy objevilo nějaké to ALE, které do jeho příběhu nedávalo smysl.

Ze zadní kapsy vytáhnul svůj telefon. Nejen že ho celkem mačkal na zadní části těla, ale také rozmýšlel nad tím, zda to má dát vědět Buckymu. Několik minut si pouze přehazoval mobil z jedné ruky do druhé, ale nakonec pouze vydechl a položil ho na konferenční stolek. Byl by to špatný nápad. Mohl by všechny ohrozit a dostat do pořádného maléru, což nechtěl v žádném případě riskovat.

Vůči Jamesovi mu vlastně přišlo celkem nefér, že tady tráví čas s ní on. V Buckym viděl, že má ta holka na něj vliv, a to i přesto, že ho měla většinu času za úplně někoho jiného. Oba si sedli a Samovi přišlo, že Bucky začal konečně po tom všem opravdu žít.

Sam se protáhl v křesle, protože tohle nebylo zrovna dvakrát dobré místo na spaní a vstal. Vydal se do kuchyně, kde vyndal hrníček ze skříňky a rozhodl se pro pořádně silnou kávu. Nehodlal z ní spustit zrak. Obával se, že by najednou mohla zmizet jako pára nad hrncem. I jeho podvědomí mu říkalo ať si dá pořádný pozor, a to už nehodlal jen tak ignorovat, a proto se také rozhodl, že zruší všechny plány, které měl v nejbližších dnech.

Již s hrnkem v ruce se otočil a jeho oči se zabodly do postavy, která stála jenom pár metrů od něj. Co si budeme, byl celkem vyděšený, protože neslyšel jediný zvuk, že by někdo přicházel. Celá tahle situace mu naháněla hrůzu, ale snažil se aspoň vnitřně uklidnit.

Před ním stála Al, která měla úsměv na tváři a její oči vypadaly, že prozkoumávají místnost. Myslel si, že až se vzbudí, tak bude vyšilovat, ptát se co se stalo, ale místo toho tady stojí s úsměvem na tváři.

"Al?" zeptal se nejistě. Její tělo se zachvělo a její oči se zabodnou do těch jeho. Jako kdyby snad za celou tu dobu nezaregistrovala, že je tady s ní nějaký další člověk.

"Same?" odpoví otázkou a on se pouze zamračí. Že by si to nepamatovala?

"Všechno v pořádku?" pokusí se ujistit sám sebe Sam a napije se z hrnku.

"V naprostém," usměje se a rozhlédne se znovu po místnosti. Nevypadá, že by ji něco trápilo, vlastně vypadá úplně v pořádku bez jakýchkoli známek vyděšení či stresu. Myslel si, že to, co viděl u jezera nemohlo být divnější, ale mýlil se. Tohle bylo stokrát divnější. "Půjdu se projít," vypadne z ní najednou a Sam položí hrníček s kávou na kuchyňskou linkou.

"Tak to v žádném případě," zarazí jí a ona se nechápavě podívá. "Ty vůbec nevíš, co se stalo?! Však jsi mohla umřít!" vykřikne Sam rozhněvaně. Její nevědomost ho vytáčela víc než kdy předtím.

"Já a umřít? Já neumírám," uchechtne se nad jeho starostí, což ho naštve ještě víc. Jak si může tohle všechno vůbec dovolit? Samovi začaly docházet nervy a jeho mysl se čím dál tím víc začala plnit obavami.

"Neumíráš?" odfrkne si Sam, "ještě před několika hodinami to vypadalo úplně jinak," zakroutí hlavou nad její naivitou. Nechápavě se zamračí a hodí po Samovi pohrdavý výraz.

"Nesmysl," zakroutí hlavou, "teď když mě omluvíš, tak se půjdu projít," oznámí Al a než stihne Sam něco říct, tak odejde z místnosti.

Nenech jí odejít! ozve se v jeho hlavě a on sebou polekaně cukne. Moc neřešil divný hlas, co se ozval, protože mu větší starosti dělala právě Al. Rozeběhl se za ní, ale jediné, co viděl, tak byly otevřené vchodové dveře. Vyběhl na terasu, aby se rozhlédl, jestli ji někde nespatří, ale díky měsíci, tak viděl pouhé šero.