KROKY [ff Marvel]

~ 2 ~

Ještě, než jsem odletěla z České republiky, tak jsem se domluvila s majitelem, zda by byl ochotný mi zde ponechat pár základních věcí, které bych samozřejmě zaplatila. On začal odporovat s tím, že žádné další peníze nechce a že je rád, že potkal někoho slušného, nebo v to tedy aspoň doufá. Podstatou pro mě bylo místo na spaní a nějaká část bytu, kde si budu moci aspoň ráno udělat kávu a případně si i něco uvařit. Nečekala jsem, že mi zde ale nechá až takový luxus. Pro některé to možná luxus moc není, ale já jsem byla velmi mile překvapena.

Kuchyň byla do bílé barvy až na linku, která měla černou barvu. Za linkou byly bílé kachličky a díky tomu se tak dal všechen binec lehce setřít. Otevřela jsem horní skříňky, kde se mi naskytl pohled na dva hrníčky, které byly čistě bílé, a hned vedle hrníčků bylo pár skleniček. Dolní skříňky schovávaly také překvapení, a to hrnce s několika hlubokými a mělkými talíři. V šuplíku tady potom byly dva sety příborů. Také se zde vyskytoval plynový sporák a lednička. Všechno bylo funkční a už jenom tohle zjištění, že je zde vlastně všechno potřebný a nebudu muset první dny běhat tolik po obchodech, mě velmi těší.

Dveře od koupelny byly odděleny sloupkem. Samotné dveře byly bílé barvy, vlastně jako všechny tady, a já nechala svůj užaslý pohled na koupelně, která se za dveřmi schovávala. Proč mě všechno pořád tak udivuje? Možná, že jsem měla štěstí a nestojím teď, bůh ví, kde a nebojím se o to, kde budu spát? Jo, to bude možná ono. Koupelna měla vanu, ale kdybych potřebovala, tak tu byl i držák na hlavici a závěs, abych se mohla osprchovat. Hned naproti bylo umyvadlo, nad tím skleněná polička a zrcadlo k tomu. Hned vedle dveří koupelny byly další dveře, které vedly na záchod.

Ložnice je o něco málo menší než místnost s kuchyní, kde byl ještě volný prostor na rádoby obývací pokoj. Ložnice měla tedy dvě větší okna a výhled jsem měla na zahradu, co se pravděpodobně pojila s tímto barákem. Na zemi byly dvě matrace, které vypadaly snad jako nově zakoupené. Byla tu také menší komoda, do které si budu moci dát něco málo z mých přivezených věcí.

Celkově měl byt vinylovou podlahu z tmavšího dubu a stěny byly všechny bílé až na koupelnu, kde byly na stěnách světlé modré kachličky.

Posadila jsem se na matraci a zavřela jsem oči. Zhluboka jsem se nadechla a na mé tváři se vytvořil opětovný úsměv, který jasně naznačoval to, že už teď to tady miluji.

~

Uběhlo několik dní od mého přistěhování a já se rozhodla, že se už nechci dívat jenom na holé zdi, a tak jsem se vydala do nákupního centra a do dalších obchodů, kde bych mohla najít všelijaké serepetičky.

Stála jsem u regálu s květinami, které bych si mohla dát na polici. Bylo zde mnoho barev, ale má ruka se stále natahovala pro tu žlutou květinu, které se na mě usmívala.

"Dobrá volba," uslyším za zády a já s leknutím upustím kytku na zem. Ale ne, ale ne. Začnu zmatkovat a automaticky se sehnu, abych posbírala roztříštěný květináč. Má nešikovnost se postavila zase čelem a já se řízla o kus květináče. Syknu bolestí a na mé dlani se utvoří červený krvavý pruh, který se začíná více zvětšovat.

"Panebože, ukažte mi to," otočí si mě dotyčný čelem a já jenom zatřepu hlavou. Už jsem se zmiňovala, že pohled na krev mi nedělá zrovna dobře? Především ta moje. Sice to je prd, oproti nějakému masivnímu krvácení, ale mě stačí opravdu jenom ždibec. Muž, jenž mě tak vyděsil, mi na dlaň přitlačí kapesník a mé tělo se otřepe nad návalem bolesti, co mi to způsobí. Začne šramotit v jeho batohu, co měl a vyndá obvaz. Proč bys měl obvaz v batohu? Jsi snad medik nebo co?

"Já-já se strašně omlouvám. Já... začala jsem zmatkovat," řeknu koktavě a po koukání do země zvednu zrak a prohlédnu si ho. Hnědé vlasy a modré oči. První dvě věci, co můj mozek zaregistroval.

"Vylekal jsem vás, je to má chyba," lehce se na mě usměje, porovná mi obvaz na ruce a stáhne ruce zpět k tělu. Až teď jako kdyby mu došlo, co se vlastně stalo.

"Já už budu muset jít, tak... tak se zatím mějte," řeknu nervózně po chvíli ticha a vezmu do ruky rostlinu, která se teď válela v poházené hlíně na zemi, „a mockrát děkuji," tahle kytka je odteď má.