I Recall

LIAM BONUS

Nikdy jsem neměl v plánu vrátit se mezi lidi. Chtěl jsem žít co nejdál, ideálně někde na samotě. Z domu jsem utekl, když mi bylo sedmnáct a od té doby uběhly už tři roky. Se svou rodinou jsem se od té doby neviděl, a i kdybych měl tu možnost, tak bych ji stejně nevyužil. Zhruba po měsíci, co jsem se vypařil z domu, jsem se chtěl vrátit, neboť jsem litoval všeho, co jsem řekl a udělal svojí mámě, která se vždy bála zakročit. Ale než jsem stihl sednout na autobus, který mě měl vzít rovnou před barák, mě zmlátila banda opilých chlapů, kteří mě tam v podstatě nechali umřít. Než jsem ale naposledy vydechl, mi pomohl jeden muž, který mě vzal do starého skladiště nedaleko od hranic. Řekl mi, že mi může pomoct zbavit se veškeré bolesti, kterou mi všichni způsobili, ale jen pod podmínkou, že mu pomůžu s jednou maličkostí. V té době jsem nevěděl, co tím myslel a upřímně mi to bylo úplně jedno, protože jsem chtěl žít dál. Souhlasil jsem a byl jsem šťastný, že se objevil někdo, kdo mi dal tak skvělou nabídku. Tedy až do chvíle, než jsem zjistil, co je ten chlap zač a co po mně žádá. Ležel jsem na železném stole uprostřed polorozpadlé budovy, kde bylo vlhko a smrdělo to tam jako skládka mrtvol. Kdybych neměl zlomené všechny kosti v těle, tak bych z toho zvracel, ale ta bolest, která mě bodala ve všech částech těla, to zastavila. Slyšel jsem kroky, které se ke mně pomalu blížily, ale nemohl jsem otočit hlavou, abych se podíval, kdo to je. Když byly kroky slyšet pár metrů vedle mě, periferně jsem viděl onoho muže, který mi nabídl velkorysou pomoc, jak má přes rameno hozeného nějaké tělo. Zubil se na mě svými špičatými zuby, když odhodil mrtvolu na zem a jen jí překročil, aby se dostal ke mně. Chtěl jsem utéct a bránit se, ale nešel mi zvednout jediný prst, natož celá ruka či rovnou celé tělo. Cítil jsem, že se mi po tvářích valí slzy, které jsem se ani nesnažil udržet. Věděl jsem, že tohle je můj konec, protože se na mě ten muž koukal s maniakálním zkřiveným úsměvem. Nabídl mi, že mě zbaví bolesti, kterou mi všichni způsobili a měl pravdu. Mě akorát nedošlo, že to udělá stejně, jako ti muži v té uličce, akorát rychleji. Vytáhl nůž, kterým chvíli šermoval nad mým tělem a něco při tom mumlal neznámým jazykem. Zavřel jsem oči, protože jsem nechtěl koukat na to, jak mi nůž vrazí do srdce, abych zemřel co nejrychleji. Místo nože v hrudi jsem ale ucítil divnou tekutinu, která mi dopadala na rty. Byl jsem až moc vyděšený na to, abych otevřel oči a zjistil, co mi ten muž kapal na obličej. Lehce mi pootevřel ústa a pokynul, abych polknul. Cítil jsem divně chutnající ledovou tekutinu, jak mi teče do žaludku. Nakonec jsem otevřel oči, protože jsem byl zvědavý, proč bych měl polykat nějakou kapalinu, kterou mi ten muž nabídl. Jakmile jsem otevřel oči, viděl jsem mužovu ruku těsně nad mým obličejem, jak se z ní valí krev, kterou jsem pravděpodobně před chvílí na povel spolknul. Vytřeštil jsem oči a jen na něj zíral. Když nakonec odtáhl ruku a se zvrhlým úsměvem uchopil oběma rukama nůž, stále jsem byl vylekaný z jeho krvácející ruky a mé oči byly pořád fixované na krvavou ránu. Nakonec jsem ucítil sžírající bolest v hrudi, když mi nůž opravdu zabodl do srdce. Opět něco zamumlal neznámým jazykem a pak se ke mně naklonil. „Uvidíme se, až se vzbudíš," zazubil se, a jako se to dělá mrtvolám, mi prsty zavřel oči. Věděl jsem, že je to můj konec, neboť jsem cítil, jak se bodavý chlad prožírá mými končetinami. Nakonec jsem cítil své srdce zpomalovat, až úplně zastavilo. Byl jsem mrtvý.

Probudil jsem se v měkké posteli a vděčně vydechnul, protože jsem si myslel, že celá ta hrozná událost byla jen ošklivý sen. Bohužel jakmile jsem otevřel oči, hleděl jsem na onoho neznámého muže sedícího na židli vedle mé postele v rudém županu s mužem v obleku za zády.

„Až budeš úplně vzhůru, chtěl bych tě poprosit, aby ses převlékl do oblečení, které jsem ti připravil a aby ses poté odebral do jídelny," mile se na mě usmál a já nevěděl, co na to říct.