I Recall

KAPITOLA XIII

„Takže jsem upír?" Zeptala jsem se a zvedla nechápavě obočí.

„Nečistokrevnej," poznamenal Bob. „Ale zato sakra silnej," mrkl na mě a usmál se zpoza hrnku.

„Moment!" Vyhrkla jsem. „Můžete mi to znovu vysvětlit? Asi jsem se ztratila," rozhodila jsem rukama a zmateně na ně hleděla.

„Tvůj otec byl upír z rumunské královské linie, což znamená, že patřil mezi rodiny, které dříve vládly světu upírů. Z mojí strany jsi z linie čarodějnic, které uprchly ze Salemu dřív, než byly upáleny," vysvětlovala mi máma, ale neboť jsem stále nic nechápala, jsem se na ni jen zašklebila.

„Já myslela, že aby ses stala upírem, tak tě musí ten upír pokousat. Nebo musíš vypít jeho krev a pak umřít. Jak to, že já jsem se, podle tebe, narodila jako upír?" Zvedla jsem obočí a čekala na její moudrou odpověď, které jsem byla připravena neuvěřit.

„Pokud je upíří krev dost silná, potomek jej zdědí. To je taky důvod, proč jsou upíři součástí soudu, který se nazývá Podsvětí. Probíhají tam různá slyšení kriminálníků, kteří bezdůvodně zaútočili na lidi, nebo taky konference ohledně teritorií a uzavírání mírových dohod," pokračovala ve vysvětlování, a protože bylo všechno téměř totožné s tím, co mi zmínil Liam, jsem neměla jinou možnost než jí věřit.

„Jak to vůbec víš?" Nakrčila jsem nechápavě obočí. „Liam říkal, že se tam nedostane nikdo, kdo není z významý rodiny. A podle těch tvých tajemství hádám, že ty nejsi jedna z důležitých rodin," zamračila jsem se, ale když se máma zatvářila zničeně, litovala jsem a chytila jsem jí s omluvným pohledem v očích za ruku.

„Tvůj otec byl z významné rodiny. Nevím z jak významné, ale párkrát jsem se s ním té konference zúčastnila. Když jsem si ho brala, museli jsme podepsat všechny dokumenty v hlavním sídle Podsvětí v Bukurešti," skoro se slzami v očích vyprávěla. „Jamile tvůj otec zemřel, zablokovala jsem tvoji paměť a tvé vzpomínky, protože jsem se bála, že bez jeho pomoci bys ten nával síly nezvládla. Chtěla jsem počkat, dokud bys nebyla dostatečně zralá na to, aby ses vše naučila sama. Nevěděla jsem, že na to přijdeš tak brzy bez mé pomoci."

„Takže jsi mi neřekla pravdu, protože ses bála, že někomu ublížím," s trochou pochopení jsem se jí zeptala, ale stále mi to připadal jako špatný důvod, proč někomu neříct pravdu.

„To taky, ale hlavně jsem nechtěla, aby sis ublížila ty. Nejen, že by ses musela naučit ovládat svou žízeň, ale také nával magie, která se ti určitě už začala rozlévat po těle," s úsměvem mi odpověděla a když mi sevřela ruku, věděla jsem, že to vše dělala pro mé dobro. Cítila jsem, jak mi padá kámen ze srdce, který tam držela má zlost, jež se rázem vypařila. „Bála jsem se, že kdyby se v tobě probudila žízeň a magie najednou, nezvládla bys to ani fyzicky a ani psychicky. Oboje dohromady musí být takový nápor na každý kousek tvého těla, až jsem se bála, že tě ztratím."

„To máš pravdu," přitakala jsem s úsměvem a stiskla ji ruku nazpátek. „Cítím v sobě jakoby hlas, který mi říká, co bych měla dělat a fakt mi z toho chvílema začíná hrabat," řekla jsem a sledovala, jak pustila mou ruku a vydala se pro koště. „Jaký typ magie používáš?" Zeptala jsem se nakonec.

„Já používám obyčejnou bílou magii, ale každá čarodějka musí projít rituálem zrození, kdy si vybereš magii, která tě bude ovládat," vylíčila zametajíce podlahu od střepů.

„Neříkala jsi, že se ve mně teď bude probouzet nějaká magie?" Nakrčila jsem nechápavě obočí.

„To ano. Probudí se v tobě magie, kterou nazýváme bezbarvou. Je to kombinace všech druhů magií, takže zhruba rok můžeš používat magii bílou, černou, přírodní, jakou jen chceš. Ale stý den tvého osmnáctého roku musíš projít rituálem, kde si z těchto magií vybereš jen jednu. Ten zbytek bude tebou samotnou zničen, protože musíš vyvolat kouzlo, které se během těch sto dní naučíš."