You Broke Me ! (LOKI CZ FF)

4. Seznámení ✔️

Dneska mi teta oznámila že má mužskou společnost tak jsem se na večer chystala zmizet. Protože venku už se blížila zima oblékla jsem se přiměřeně teple a vzala si na sebe černý kabát.

Chodila jsem tak nějak po městě, když v tom jsem ho spatřila s nějakou dívkou. Šly vedle sebe po ulici na druhé straně. Ta holka si s ním furt povídala a on jako by byl duchem jinde. Neviděla jsem ji do tváře ale měla delší světle hnědé vlasy možná trochu narezlé v té tmě nejde nic vidět kromě jeho očí ty bych poznala všude. Zastavili před malým obchodem s potravinami ta holka vešla dovnitř a on zůstal venku. Rozhodla jsem se že už bylo dost toho zírání a šla jsem pomalu dál, i když jsem z něj furt nezpustila oči. Asi vycítil že se na něj někdo dívá, protože se rozhlédl a střetl pohled s tím mým. Rychle jsem uhla očima a šla dál. Šla jsem asi deset minut než jsem potkala nějakou partu divných kluků chtěla jsem je obejít jenomže mi zkřížili cestu a nechtěli mě nechat projít. „Ahoj kočičko, nechceš jít s náma ?“ zeptal se mě jeden z nich. Z toho jak se mu motaly nohy a jazyk bylo poznat že je opilý. „Ne děkuju“ odpověděla jsem a divila se že můj hlas zněl klidně a netřepal se, přitom uvnitř jsem se třepala strachy. „Ale no taak bude... sranda“ odpověděl další. Jeden z nich na mě začal šahat a já ho uhodila. „Tak kočička má drápky to se mi líbí“ usmál se oplzle ten první a už se po mě natahoval. „Prosím nechte mě být “ musela jsem znít jak zraněné štěně. „My ti neublížíme “ teď už jsem vážně měla strach. „Hej neslyšeli jste nechte jí být !“ uslyšela jsem za sebou další hlas. Byla jsem ze všeho zmatená a vystrašená takže jsem ani nevnímala že se někdo pere. Když jsem se konečně vzpamatovala a podívala na svého zachránce byl to....ON.

Pohled Lokiho:
Podíval jsem se do jejich vystrašených čokoládových očí. Hned jak mě viděla se v její tváři něco změnilo že by nadšení, úleva určitě to bude něco pozitivního. „Děkuju“ špitla. Usmál jsem se na ni. „Není za co, nemaj si co dovolovat na tak krásnou dívku“ usmála se a mé srdce jako by poskočilo. Tohle je blbost jen si to namlouvám. „Jsem L..Tom a ty ?“ málem jsem se přeřekl, musel jsem si svou identitu nechat pro sebe kromě Avengers to nemá nikdo vědět „Ja jsem Clara “ usmála se nejistě. Vzal jsem její drobnou ručku a políbil ji na hřbet. I přes tu tmu jsem viděl jak se začervenala, bylo to roztomilé. „Nechcete doprovodit domů ? Nikdy nevíte na jaké úchyly tu narazíte“ „To by bylo moc milé děkuju, ale obejde se bez vás vaše přítelkyně ?“ jak ví že.. vlastně nás viděla. „To není moje přítelkyně“ ušklýbl jsem se „Tak kamarádka ?“ v jejích očích se zračila zvědavost. Kdybych mohl řekl bych že bych ji nazval ukecanou mrchou co mě má hlídat abych neudělal něco špatného a nezničil zase nějaké město. Bože ti toho nadělají mají ještě další ne snad ? Navíc jak tak vidím už New York opravují. Vypadá to tu už o dost líp „Ano něco takového “ Viděl jsem jak se zarazila, ale co na to říct. „A co že se tak pozdě potulujete sama v tak velkém městě ? “ „Šla jsem se projít “ podíval jsem se na ni z otázkou proč ? „To je na dlouho “ dodala. „Můžu se zeptat kolik vám je ?“ moje zvědavost evidentně nezná hranice. Přikývla „Bude mi 20. Vám ?“ 1056 let, ale normálně 17. Hahaha jsem velmi vtipný. Vlastně v tomhle těle mi je tak 40, ale přeci jen proč nezalhat když jsem bůh lží. „Je mi 25“ ať to vypadá nějak přiměřeně. „A jestli chcete můžeme si tykat“ „Dobře.“  Po celou cestu k ní domů jsme si povídali. Bylo to fajn mluvit s někým normálním kdo neřeší superhrdinské věci. Šly jsme asi ještě 20 minut do klidnější čtvrti, pokud se dobře orientuji v hodinách bylo něco kolem druhé ráno. Povídali jsme si víc jak hodinu a já věděl že ji chci vidět znovu. Po chvíli jsme zastavili u jejího domu. Byl celkem malý, ale taky v něm určitě nežije tak 15 lidí jako u nás. „Ještě jednou děkuju za to že jsi mě zachránil“

Pohled Clary
Usmála jsem se na něj. „Nemusíš děkovat to byla maličkost za to jakou příjemnou společnost jsi mi dnes udělala.“ Byl tak laskavý, určitě ho chci ještě vidět. „Pokud chceš můžu ti dát své číslo a můžeme se domluvit že si třeba někam...zajdeme“ nechápu proč jsem z něj tak nervózní. „Jo to by bylo fajn“ usmál se. Podala jsem mu teda papír s mým číslem. „Tak dobrou noc“ řekla jsem a chystala se odejít. Zase uchopil mou ruku a políbil její hřbet. Bylo to tak něžné gesto. „Dobrou noc Claro.“ tajemně se usmál. Když jsem za sebou zavřela dveře na tváři mi hrál přiblblý úsměv. Konečně jsem se po dlouhé době cítila zase šťastná.

Je tady další kapitola jupí. Konečně už se ti dva potkali. No nejsou oba sladcí ?
Další kapitola vyjde až v PONDĚLÍ
Jinak se omlouvá za chyby
857 slov