24-Očistec

542 41 4
                                    

Pomalu jsme procházeli očistcem a nikdo nepromluvil ani slovo, výjimkou byl Stark, jenž si celou cestu pěl píseň. S protočením očí jsem si zacpala uši, nemohla jsem dál to jeho kvílení poslouchat. To, co ze sebe vydával za skřeky se nedalo se zpěvem vůbec srovnávat, myslím, že fungoval, jako dosti užitečný odstrašovač veškerých monster, co se zde nacházeli.

„Starku, sklapni už!" Zakřičel na něj Thor, jenž už byl rozhořčen do stejné míry, jako většina zde přítomných. Jediný, kdo zůstával stále stejně v klidu byl Steve. Tony se na Thora s úšklebkem podíval a začal zpívat ještě něco horšího. Tady už nebyl problém pouze Starkův hlas, ale i refrén samotné písně, jenž se skládal pouze z 'And I will always love you'.

„Ahama sah hanti." Protočila jsem oči a se zacpanýma ušima, jsem zakroutila hlavou. Tony najednou přestal vydávat kvílející zvuky, jež připomínaly polévání pekelného psa svěcenou vodou a nevraživě se na mě podíval. Jsem si zcela jistá, že chtěl pronést jednu ze svých mnoha sarkastických poznámek, ale byli jsme vyrušeni několika přibíhajícími leviatany.

„Fajn, teď se můžete po hvězdička rat." Nervózně jsem pohlédla na všechny přítomné. Celou cestu jsem doufala, ať se leviatanům vyhneme, netuším, zda je přilákalo Tonyho skřípáni, nebo to, že ty jeho skřeky přestaly.

„Ty jsi právě vycenzurovala sprosté slovo?" Překvapeně se na mě podíval a neopomenul pozvednout prst, aby dal větší důraz svému překvapení. S pokrčením ramen jsem přikývla, ale to už se proti nám hrnuli tři leviatani. Rychle jsem vytáhla svůj meč a podívala se na jednoho, jenž kráčel mým směrem. Rozběhla jsem se proti němu, s tím, že jej proklaji mečem, ale byl rychlejší. Pouhým mávnutím mě odhodil na strom, jenž byl za mnou. Meč, jenž jsem ještě před chvílí měla v rukou, se ocitnul o pár metrů dále. Mezitím se Thor s Buckym vypořádávali s jedním leviatanem. Thor do leviatana udeřil bleskem, ten se však vůbec nepohnul, pouze se otočil a pohlédl na Thora. Chvíli jsem pouze napjatě čekala, co se bude dít, poté leviatan otevřel pusu, čímž odhalil několik ostrých špičáků a dlouhý jazyk.

„To je odporný." Se znechuceným obličejem jsem se natáhla pro meč a vyskočila na nohy. Stihla jsem to akorát, leviatan byl těsně u mě. Ten taktéž otevřel pusu a odhalil tím veškeré nechutnosti, jež v ní skrýval.

„Ahoj, vývoji příběhu." Překvapeně jsem se na leviatana podívala a mečem mu odseknula hlavu. Když jeho tělo dopadlo na zem a hlava o kousek dál, podívala jsem se na ostatní členy, jak leviatany zvládají.

„Tohle bude ještě sranda." S protočením očí jsem šla za ostatními, kteří zápasili s tlupou leviatanů. Thor jednoho z nich přikolíkoval k zemi mjollnirem, Tony zkoušel své repulsory, či jak tomu říká, ale nic na ně nezabíralo. S povzdychnutím jsem zvedla ze země hlavu, jež ještě před chvílí byla na těle obludy a zvedla ji do vzduchu.

„Musíte jim useknout hlavy!" Zakřičela jsem na ostatní a poté se podívala na hlavu, niž jsem držela v rukou. Neodpustila jsem si kyselý obličej a hlavu odhodila zpět na zem. Sice jsem démon, ale to neznamená, že mi přijde okouzlující svírat v rukou něčí hlavu. Podívala jsem se na zbývající leviatany a rozběhla se proti jednomu, který během chvíle otevřel pusu, takže pomalu vůbec nešla vidět hlava, pouze špičáky a nechutný jazyk.

„Tak tohle je ještě odpornější." Zakroutila jsem hlavou a ohnala se mečem jeho směrem. Leviatan rukou zachytil čepel meče a s pobaveným úšklebkem se na mě podíval. Prosím, ať neskončím, jako svačinka.

„Tohle je ta část, kdy mě srazíš k zemi, co?" Se zvednutým obočím jsem se podívala na čepel, kterou držel v rukou a poté na něj. Leviatan zatáhnul a vyškubnul mi meč z rukou.

„Nebo mě odz...odz...jak je to slovo dál?!" Zakřičela jsem a naštvaně dupnula nohou, čehož jsem hned litovala. Při malé chvilce nepozornosti opět otevřel pusu, ačkoliv je to slabý výraz, a kousnul mě do ruky. S hlasitým křikem jsem dopadla na zem a vyděšeně koukala na leviatana, jenž se skláněl nade mnou. Chytila jsem si krvácející ránu a kroutila se na zemi v bolestech, nebyla jsem schopná vnímat okolí, tudíž jsem neměla nejmenší ponětí, jak blízko leviatan je, dokud jsem nezaslechla ostří meče a dopad na zem. Na chvíli jsem otevřela oči a všimla si Clinta, jenž stál nade mnou.

„Zeptal bych se, jestli jsi v pořádku, ale když vidím tu ruku." Koutky mu zacukaly do úsměvu, který se hned snažil skrýt. Neměla jsem mu to za zlé, opravdu jsme se od samého začátku zrovna dvakrát nemuseli. O to více mě překvapilo, že zrovna Clint byl ten, jenž mi zachránil zadek.

„Řekla bych ti, že nejsem, ale nejspíše to jde vidět." Slabě jsem se uchechtla a podívala se na svou ruku. Clint ke mně natáhnul ruku a pomohl mi vstát. Jeho pohled však směřoval k mé krvácející ráně, jež vypadala nechutně i na můj vkus.

„Vzhledem k tomu, že ti chybí část ruky..." Pokrčil rameny, jako by se vůbec nic nedělo, nejspíše bral v potaz, že jsem démon, ale sama jsem si nebyla jistá, zda se takové zranění zahojí. Jsem narozený démon, nikoliv stvořený, nemám tak silné regenerační schopnosti.

„Bezva, Barnes verze 2.0." S úšklebkem Tony poukázal na mou ruku a protočil oči. Se vztyčeným prostředníčkem směřujícím na Tonyho, jsem se rozhlédla kolem sebe, abych zjistila, zda jsou zde ještě nějací leviatani. Nebyli.

„Měli bychom jít, než se zase rozhodnou poskládat." S pokrčením ramen jsem poukázala před nás. Byl už to pouhý kousek cesty, takže byla malá šance, že narazíme na další monstra. Všichni jsme se rychle rozešli vpřed. Upřímně neměla jsem daleko k tomu, abych utíkala. Očistec je jedno z mála míst, které mě donutí utíkat, šance na přežití je zde opravdu malá.

„Jsi v pořádku?" Ozval se mi těsně za zády Buckyho hlas. Ani jsem si nevšimla, že mě dohnal, protože zbytek členů týmu byl zhruba dva metry za námi. Podívala jsem se na svou ruku, které chyběla dlaň.

„Jak se to vezme..." Pokrčila jsem rameny a otočila hlavu dozadu, abych se ujistila, že nikoho z přítomných nepřepadla žádná havěť. Nejsem si jistá, zda havěť je vhodné slovo, také nejsem člověk, ale nejsem zdivočelé monstrum, které napadá každého, kdo mu přijde pod ruku.

„Takže ukousnutá ruka nepatří ke zraněním, která se zahojí?" S úšklebkem se na mě podíval. Zakroutila jsem hlavou a slabě se uchechtla. Tohle zranění bylo příliš velké.

„Třeba ti Tony balíkem do pekla k Vánocům pošle protézu." Neodpustil si vtip a podíval se na můj výraz. Ten by mi tam spíše poslal bombu než protézu.

„Já vás slyšel!" Zakřičel Tony zezadu a během chvilky nás dohnal. S protočením očí jsem se na něj podívala.

„Čistě ze zvědavosti. Co to protéza je?" Pohledem jsem těkala z Buckyho na Tonyho. Bucky se zadrhnul a chvíli přemýšlel, jak mi to má vysvětlit, kdežto Tony vyprsknul smíchy.

„Ty nevíš, co je to protéza?" Se smíchem se na mě podíval, načež jsem pouze zakroutila hlavou.

„To je tohle." Bucky si poklepal na svou kovovou ruku, již měl místo své ruky. Jo tohle! Prostě mohli říct 'Prēṣṭha'. Tony začal neustále opakovat nějaké vtípky na mou neznalost ohledně protézy, nad kterýma jsem pouze protočila oči. Oddychla jsem si, že jsme již dorazili na místo, což Tonyho umlčelo, z části.

„Jsme tady." Poukázala jsem nad kamennou bránu před námi, ze které vycházelo slabší rudé světlo a zastavila se. Všichni se zastavili a podívali se na onu bránu před námi.

„A varování 'Pozor, peklo!', je kde?" Podíval se na mě s úšklebkem Tony. 

Namaskāra!
Další kapitola měla vyjít, až zítra, ale vzhledem k tomu, že zítra budu mimo internet, tak vám ji sem dávám už dnes. Nebudu tu kecat, doufám, že jste si kapitolu užili a já se loučím :) 

Princess Of Hell [Avengers FF]Where stories live. Discover now