Příběhy z Barbarského souostroví

(3) Je ti dobře?

Pár: Škyťák a Astrid
Na přání:Dragondu15

Měl jsem poměrně dobrou náladu když jsem se před žránocema šel navštívit Astrid. Letos zůstáváme na hřebeni abychom mohli sledovat chování draků, nebo to jsme alespoň tvrdili mému otci. Ve skutečnosti jsem si ale zvykly na naše odloučení natolik,že se nám nechtělo vracet do toho chaosu.
Svým způsobem to tu bylo také pěkné, ne-li hezčí když se dvojčata vyřadí s výzdobou našich obydlí.
Často to pak ráno nepoznávám ani já.
Zlehka jsem zaklepal a pak vstoupil, Astrid mi už dávno řekla, že k ní můžu kdykoliv.
Rozhlédl jsem se, protože mi bylo divné, že mě ještě nepřišla uvítat. Procházel jsem jejím obydlím a hledal jí. Nakonec jsem zaslechl zvláštní zvuk a vydal se po něm. To co jsem uviděl mě ale skutečně vyděsilo.
Astrid křečovitě držela vědro, které ještě násobilo hlasitost těch davivých zvuků.

,,Co se stalo?"zeptal jsem se hned poté co jsem zavrhl první otázku co mi přišla na jazyk. Původně jsem se totiž chtěl zeptat jestli jí je dobře ale to očividně není.

Vrhla na mě pohled, který se ostrostí mohl vyrovnat její sekeře. Asi tohle taky nebyla nejvhodnější otázka.

Povzdechl jsem si a šel jí udělat bylinkový čaj. Až se její žaludek trochu uklidní tak by ji mohl pomoc. Jinak mě nic nenapadá a pro Ghoti na Blp je daleko. To by se jí taky mohlo udělat klidně lépe než se vrátím.

Sedl jsem si na židli nedaleko od ní a čekal. Během toho jsem přemýšlel co se mohlo stát. Astrid přece jedla jen to co mi všichni ostatní. Nebo jsem si to alespoň myslel než jsem našel dost podivně vypadající hmota. Dokonce to i podezřele smrdělo.  Nechal jsem to raději být. Venku se zatím začalo něco dít. Slyšel jsem hlasy a mohl jsem s určitostí říct,že jsem zaslechl Dagura a možná i Heather ale tím jsem si nebyl stoprocentně jistý.

Když Astrid přestala alespoň na chvíli zvracet vnutil jsem jí čaj a zezadu objal. Hladil jsem jí po zádech a do ucha jí šeptal uklidňující slovíčka.  Možná jsem ani tak nechtěl uklidnit jí jako sebe tím, že to není tak vážné.

Pak se ozvalo zaklepání podobné jako když jsem před časem klepal já , a jako já i tahle návštěva po chvíli vešla. Heather se prvně tvářila jako vždy ale když zahlédla Astrid její tvář se stáhla starostlivostí.  Nikdy jsem úplně nepochopil jaký je vztah mezi těmi dívkami ale dnes se to asi taky nedozvím. Místo toho jsem zkusil Astrid pustit, protože nemá ráda když nás někdo vidí ale tentokrát postila džber a sevřela mou ruku aby mě udržela u sebe. Asi mě v tuhle chvíli potřebovala víc než dávala do teď najevo a já rozhodně nejsem tak bezcitný abych jí to nedopřál.
Sevřel jsem jí pevněji a nechal Heather ať si myslí co chce.

Sledovala nás se zvláštním pohledem ale nakonec se jen otočila na patě a odešla. Z toho usutuju,že jí o nás Astrid asi něco řekla. Jinak by to tak v klidu určitě nebrala.