jisung's pov
,,Idiote!'' ,,Blbče!'' ,,Počůránku!'' ,,Děcko!''
Takhle přesně vypadá denní zásoba slov, která jsou určena na mě. Většina lidí by z toho asi nebyla úplně naštvaná ale mně to ani nevadí...hlavně proto, že je to pravda. Jsem sakra malej, bojím se i bouřek, ve škole jsem na hovno a nezajímá se o mě ani moje vlastní máma.
,,Měl bys mít na svět jiný pohled, však to není tak strašné. Uvědom si, kolik úžasných věcí můžeš zažít.'' říkala mi vždycky babička, než umřela. Doteď nevím, jaké ,,úžasné'' věci myslela. Možná jeden den, kdy mě nikdo nešikanoval? Ani si nepamatuju, že by se to stalo.
Jak tak nad tím přemýšlím, moje babička byla vlastně jediná, kdo mě skutečně poslouchal a snažil se mi pomoct, i když jsem byl úplně na dně. Pamatuju si, že ten den, co odešla, se mi život převrátil naruby. Máma začala chodit do baru a každý týden mám dodnes jinýho tátu. Sestra odešla z domu a už nikdy jsem ji neviděl. Zůstal jsem úplně sám. Sám, jen s chlapcem, který mi jenom vysvětluje tu podělanou matiku.
Když už jsme u něj, chtěl bych být jako on. Bezstarostný, chytrý, klidný a navíc tak neskutečně krásný. Hrozně rád bych si přečetl jeho myšlenky - na co asi přemýšlí, když tu jen tak kouká z okénka a prohrabuje si vlasy?
Minho se otočil směrem ke mně a já zavřel oči a nadále předstíral, že spím. Znovu se otočil k oknu a svůj pohled věnoval protějšímu paneláku. Na balkóně tam stála mladá dívka asi našeho věku a usmívala se. A on se na ni usmíval taky. Jak jinak. Jen já se na ni nemohl podívat. Nevím proč. Minho mi nepatří - ale něco na něm, jak se dívá na nějakou holku mě neskutečně rozčilovalo. Co to se mnou sakra je?
Kluk se znovu otočil, ale tentokrát vyšel z místnosti a u toho si zpíval písničku. Moje srdce se jakoby zastavilo - má tak strašně krásný hlas. Zvedl jsem se ze židle, na které jsem dosud napůl seděl a napůl ležel, a oprášil jsem si kalhoty. Už tu nemůžu zůstat ani minutu, jinak se rozbrečím nad tím, jaký jsem to debil.
,,Ty už jdeš?'' zeptal se Minho překvapeně. ,,Snad jsem tě neprobudil. Nemám tě doprovodit domů?'' podíval se na mě těma svýma nádhernýma očima a já se nezmohl na slovo. Jen jsem zavrtěl hlavou a ze zmatenosti jsem zamumlal malé ,,Goodbye.''
ČTEŠ
jenom jeden týden /MINSUNG/
Fanfiction,,Minho, no tak, ten kluk potřebuje pomoct. Aspoň ten týden to zkus.'' řekl s zoufalstvím v hlase a prosebně se na mě podíval. ,,Fajn, ale jenom jeden týden.''
