jenom jeden týden /MINSUNG/

18 || rozhodnutí

jisung's pov

Sám to nezvládnu, nasedl jsem na autobus a dojel jsem ke známému domu, kde jsem trávil každé odpoledne celý týden. Musím uznat že moje matika se neskutečně zlepšila, stejně tak moje sebevědomí a schopnost komunikovat. Ach jo, Minho mi bude neskutečně chybět.

Zaklepal jsem na dveře, uslyšel jsem známý hlas člověka, který mi popletl hlavu.

,,A-Ahoj Jisungu.'' řekl tiše, se sklopenou hlavou. Bolí mě srdce se na něj takhle koukat. ,,Ahoj.'' odpověděl jsem ještě tišeji. Minho si skousl ret a naznačil, ať jdu dál. 

,,Víš, já si s tím stěhováním nejsem jistej. Máma určitě vypadá šťastněji, v Malajsii je spousta nových příležitostí a možná tam bude líp. Ale... domov je domov...a domov je pro mě tady. Domov jsou pomalovaný skříňky, kamarádi i Hyunwoo a jeho parta. To všechno sem patří a já to nechci ztratit...'' nedořekl jsem větu a už jsem ležel v Minhově objetí.

Už jsem to nevydržel a nechal jsem emoce vyjít ven. Začal jsem mu promáčet tričko, ale to mu vůbec nevadilo. Přitáhl si mě k sobě blíž a uslyšel jsem vzlykat i jeho.

,,Pšššt. Nebreč. To bude v pohodě.'' zašeptal a odtáhl se ode mě. 

Podíval jsem se z okna, z toho okna, u kterého Minho poprvé slyšel můj hlas, u kterého jsme se sblížili. Skousl jsem si ret a při pomyšlení na to, že tohle všechno ztratím, jsem se rozhodl.

,,Zůstávám tady.'' řekl jsem rozhodně a usmál jsem se na celou ulici.

minho's pov

On...tady zůstává?

,,Hane Jisungu! Takový nervy jsi mi dal!'' zakřičel jsem z legrace, ale už podruhý jsem ho objal. Takových objetí by si zasloužil ještě milion...

Konečně jsem se odhodlal mu nabídnout míso ve skupině, ale když už jsem chtěl začít mluvit, Jisung se ozval se svým děsně roztomiloučkým hláskem. ,,Minho? J-Já vím, že tohle asi zní děsně trapně, ale přihlásil jsem se do soutěže skupin...bez skupiny.'' řekl tiše a já jsem se rozesmál, protože mi štěstěna začala přát. ,,Víš ty co? Já a mých pár kámošů právě skupinu zakládáme, můžeme se za nimi stavit jestli by nevzali ještě někoho, zvlášť takhle talentovanýho.'' usmál jsem se a on se začervenal. Moc dobře jsem ale věděl, že ho Chan vezme.