Smile || tomlinson

Chapter 13/1

Jestliže přijde, tak přijde, a kdyby náhodou ne, snad mi alespoň zůstane Niall.

Natasha:

Vzpřímeně jsem seděla na posteli a sledovala Caru. Pravidelně oddechovala a vůbec netušila o mém plánu. To vlastně nikdo. Pomalu jsem slezla z postele a po špičkách se dostala ke Caře. Začala jsem se culit nad jejím spícím tělem.

Tahle situace je opravdu zvláštní, takže kdyby mě někdo viděl, hodně by si pomyslel. Své ruce jsem zvedla vysoko a pak je rychle zpustila na Caru. Ta se lekla a zapištěla. Krátce, ale přece jenom.

„Víš, jak jsem se lekla?!" Řekla a chytla se na hrudi. „Srdce mi vyskočí z hrudě," Dodala přes vzdech. „To je hezká věta, Caro." Pochválila jsem jí, přikyvujíc. „Dnes je ta oslava!" Radostně jsem řekla a tleskla.

„Oslava Grace?" Zmateně se zeptala. „Ano, samozřejmě, jaká asi." Protočila jsem očima.

„Já nevěřím! Simonsová protočila oči! Co se stalo? Myslela jsem, že to nikdy neděláš." Zasmála se. „Já to dělám, ale poslední dobu to dělám častěji." Usoudila jsem. Opravdu to poslední dobou dělám víc a víc.  „Čím to asi bude?" Lišácky se pousmála. „Zřejmě okolím."

„Louisem."

Nevěřícně jsem se na ní koukla. „Víš, ten divný kluk, který se mračí a neusmívá se. Měl by být na party ne?"

„Bude, to ano."

„Nelíbí se mi jeho jméno. Lewis. Ew." Reagovala. Opět jsem protočila panenkami a zvedla se ze země. „Jsi mimo. Má krásné jméno." Pousmála jsem se při pochodování do koupelny. Opouštěla jsem pokoj, když Cara zakřičela: „Nemá! A ten, kdo je mimo, jsi ty!"

//

„Dám si černé jeansy jako ty." Řekla jsem na Caru, která si hledala tričko ve svém vaku. „Dobře a navrch si hodláš dát co?"

„Neboj se, žádny motiv rock 'n rollu." Utrousila jsem a přešla k zásuvce, kde mám trička. Ani jedna z nás, není typ, který nosí šaty. Já spíš dávám přednost sukním. Jak jsem si vzpoměla na sukni, napadlo mi, jestli, bych si jednu neoblékla. „Nebo si dám sukni?"

Optala jsem se klepajíc si prstem po bradě. „Sukni? Pf, dej si, co chceš." Plná nezájmu odpověděla, čím mě malinko naštvala. „Caro, prosím. Potřebuju tvou radu." Překřížila jsem si ruce na hrudi a se zamračeným výrazem na ní hleděla. „A jakou?" Melodicky řekla, pořád jí to nezajímalo. „Počkej, hned ji najdu!" Radostně jsem vyhrkla.

Klekla jsem si a otevřela poslední šuplík. Ležela hned navrchu. Pousmála jsem se a vzala ji do rukou. Vysoko jsem vyzvedla ruce, aby byla celá vidět. Cara se na ni koukla periferním pohledem.

„Ta ujde. Líbí se mi ta barva." Přikývla, čímž mi dala najevo, abych si ji oblékla.

Byla tmavě rudá, stejně jako růže. Byla nad kolena a malinko nařasená. Postavila jsem se na nohy a rozhlídla se po silonkách.

Když jsem je našla, rychle jsem se oblékla a zamyslela se, co si dám na vršek. Podívala jsem se do šuplíku a vytáhla z něj černé tričko, které bylo poseté květinami. Co si mi však nelíbilo, bylo to, že to bylo jen polo tričko. Jak se sem dostalo? Takové věci nenosím.

Ale zkusila jsem si ho. Naštěstí mi zakrylo všechno, co mělo. „Nebude ti zima?" Optala se nechápavě Cara. „A tobě?" Přeměřila jsem si jí od hlavy, až k patě. Ona měla kalhoty, ale pak měla jen tílko. „Já si dám na to koženku. Víš, co by se k tomu perfektně hodilo? Pletený svetr."