Smile || tomlinson

Chapter 28

Místo toho odcházím zklamná z něj a také zklamná sama ze sebe.

Natasha:

„Takže mám krásné modré šaty díky Willow, takže jsi oblékneš to modré sako a motýlka ti obstarám já." Obeznámila Grace Nialla, který jí pečlivě poslouchal a přikyvoval. Byla ráda, že neprotestuje, že mlčí, neboť se jí ho určitě nechtělo přesvědčovat a také proto, že ples je už za dveřmi. Takže kdyby Niall nesouhlasil, asi mu něco udělala.

„Nemůžu se dočkat." Šeptl Niall a dál žvýkal své jídlo, Rose si s Cass prohlíželi bulvár a Chris s Willow tady ještě nebyly.

„Jak rychle to přešlo, viď? Za chvíli budou Vánoce a pak nový rok." Rozhodila jsem rukama, čas běžel rychle a někdy plynul ještě rychleji. „Jo, ale hlavní je, že ples je o pět dní!" Nadšeně zatleskala Grace s líbezným úsměvem na tváři.

„Gracie? Kdy dáš pokoj s tím plesem?" Zasmála sa jí za zády Chris s Willow, které zrovna přišli. Ona přetočila panenkami a otočila se k Niallovi, kde mu říkala, kdy a kde má přijít.

Já jsem se otočila k Chris a koukala, jak si začala psát s tím jejím nápadníkem, kterého jméno si nedokážu zapamatovat. Když náhle sklopila mobil a koukla se mi do očí, začervenala jsem se. „Tash? Ty jsi to opravdu nerozmyslíš?" Otázala mě s prosebním úsměvem.

Nesouhlasně jsem kývala hlavou se zvláštní grimasou. Ona pouze odula spodní ret a opřela si hlavu o mé rameno. „Jestli jde o to, že nemáš partnera, nějakého ti hned seženu!" Řekla Cassaudra náhle a Christine se na mě podívala s jistou nadějí.

„Ne, děkuju." Zasmála jsem se, záporně mávajíc rukama. „O partnera vůbec nejde, ale jak jsem řekla, nejsem ten typ. Co bych tam dělala?" Mykla jsem rameny, ptajíc se taky sama sebe.

„Tančila přece!"

„S kým?" Nadzvedla jsem obočí. „Takže přiznáváš, že jde taky o partnera!" Ukázala na mě Grace prstem s přísným výrazem. Naštvaně jsem na ni přimhouřila oči, neboť mě chytila za slovíčko, ale měla jistou pravdu. „Možná to je jeden z důvodů, ale není to, to nejpodstatnější..."

„A co je to nejpodstatnější?" Nebezpečně nadzvedla jedno obočí, drzí tón jejího hlasu nešlo přeslechnout. Opravdu jsem nevěděla, co jí mám říct, ale než jsem se zmohla ze sebe něco vytáhnout, začal mluvit někdo jiný.

„Hele, Louis." Šeptl náhle Niall.

Byly to slova jako na zavolanou. Všichni jsme se podívali na stranu, což nebyl dobrý nápad. Kdyby se nečekaně ohlédl a my na něj zírali, byla by to dost nepříjemná situace, rovněž tak trapná. Jenže on se neohlédl, neprojevil nejmenší zájem, aby to udělal.

Kráčel dál i přes to, že se na něj koukali další lidi. Choval se jako předtím, než jsem s ním začala mluvit. Všechno mu bylo jedno.

„Vážně se na to nechceš dívat?" Optala se překvapeně máma, když jsem odmítla společné sledování Victoria's Secret show. Ne, že bych nechtěla, ale teď se na to necítím, chci si jen lehnout a poslouchat hudbu, nejspíš.

Dnes je pátek, takže se těším, že nebudu muset zítra brzo vstávat, vidím to na dlouhé poslouchání písniček s hledáním souvislosti s mým životem.

„Ano, mami. Jsem unavená." Protáhla jsem se a úmyslně si zívla. Zkoumavě se na mě podívala. „Nechceš se protáhnout oknem a utéct na večírek, že ne? Protože bys měla mé svolení..." Pobaveně řekla se širokým úsměvem. Neodpověděla jsem ji, dobře věděla, že bych to neudělala.