Smile || tomlinson

Chapter 4

„A on ti na to nic neřekl?!“

„Ne,“

„To je idiot!“

„Caro, ale ono to bylo tak hezké!“ Zaúpěla jsem to mobilu. „Hele, ale neřekla jsi mi, jak jste se dostali domů.“

„No, takže. Šli jsme stejnou cestou. A jestli jsem ti neřekla, Louis mi na to neodpověděl. Prostě jsme seděli v tichu. Bylo to opravdu hezké.“ Pousmála jsem se. „Jo říkala! Tasho? Ty jsi šla na ten žebřík prvně prvá?“  

„Jo, proč se ptáš?“

„Proboha! On se ti koukal na zadek!“ Zasmála se. To mě ani nenapadlo a tehdy jsem se zhrozila. „Caro, to jsi mi neměla říkat! Ten se cítím trapně. Opět.“ Cítila jsem, jak se mi do tváře hrnula červeň. „Hey, když ho zítra uvidíš, jak to bude vypadat?“ Zvědavě se optala. „Jak jako to bude vypadat?“ Nechápala jsem. „No, když ho uvidíš, tak to bude vypadat normálně?“

„Ano. Vždyť se nic nestalo. Nebylo, jako kdybychom dělali něco… Takže. Ano bude to vypadat zcela normálně.

„Dobré ráno!“ Pozdravila mě vesele Grace s Willow. „Ahoj, máš nějakou dobrou náladu,“ Usoudila jsem kráčejíc chodbou. Šli hned vedle mě a tak až k mé skřínce. „Stalo se něco, Grace?“

„Ano, Natashko. Mám z tebe radost!“ Bouchla mě po rameni a já nechápala, o co tady jde. „Grace, ty máš ze mě radost? Jak moc ses uhodila, a kde to bylo?“ Zchytila jsem ji pohotově. „Naráží na to s Louisem.“ Přezradila mi Willow. „Jak o tom sakra víte?“ Pustila jsem Grace a otočila se ke skřínce a vytáhla z ní učebnici slyšíc jejich chichot. „Viděli jsme, jak jsi včera odcházela s Tomlinsonem. Těch padesát dolarů budeš mít rychle, co?“ Sebejistě zaštěbotala Grace. „Ne, Louis je těžký oříšek.“ Mykla jsem obočím a vydala se ke třídě.

„Ahoj, Louisi,“ Pozdravila jsem ho a přisedla jsem si, několik očí se na nás kouklo, včetně Nialla, který se ušklíbl. „Ahoj.“ Zamrmlal. Stejný výraz jako poprvé, co jsem si přisedla. Ten pohled prázdnoty a ničeho. „Jak to, že jsi ve škole?“ Pousmála jsem se. On se na mě koutkem oka podíval a ruku, kterou měl na stole, sevřel v pěst. Dívala jsem se, jak ji svírá a pak uvolňuje. „Přišli mi na to,“ Zašeptal. „Kdo, a na co?“

„Že jsem včera nebyl ve škole.“ Vysoukal ze sebe. „Ou rodiče? Měls doma peklo?“ Optala jsem se zvědavě. „Já nemám domov.“ Štěkl po mně a prudce se zvedl, ale v tu ránu vstoupil do třídy učitel. „Sedněte si, Tomlinsone.“ Zvýšil na něho tón a Louis se neochotně posadil. „řekla jsem něco špatně?“ Řekla jsem si sama pro sebe, ale nahlas. „Ano, všechno.“ Zadrkotal.

Později

Stála jsem u skříňky a textovala si s Carou. Stěžovala si, jak je to těžké v práci, a že jsou všichni magoři. Čekala jsem do zvonění, ale čas běžel hodně pomalu.

Natasha: Caro, já mám špatný pocit, jako bych mu řekla něco opravdu zlého.

Cara: A cos mu to vlastně řekla?

Natasha: Ptala jsem se, jestli měl doma peklo, a že jestli mu na to rodiče přišli.

Cara: A on vybouchl?

Natasha: Ano, nechápu to. Ale jeho to doslova pohltilo.

Zvedla jsem svůj zrak z obrazovky mobilu a rozhlédla jsem se. Nikde se nic nedělo, jen blížící se katastrofa – Grace. „Tak co?“

„Nic.“ Odsekla jsem a koukla se stranou. „Nemluví s tebou?“

„On nemluví s nikým, Grace.“ Koukla jsem na ní nechápavě a ona na mě udělala jen grimasu. Pak moje oči, ale zbadali dvě modré hledící do těch mých. Patřily Louisovi. Stál a opíral se o svou skřínku v tom svém šedém pleteném svetru a černých úzkých džínech. Typické mračení bylo na jeho tváři a propaloval mě svým chladným pohledem skrz na skrz. „Grace? Můžeme jít jinde?“ Optala jsem se jí a zatahala ji za rukáv jejího trička. „Tomlinson je na blízku?“

Užasnuto se optala, otáčejíc se za ním. V tom momentu, ale Louis sklopil zrak a koukal na své boty. Proč to? „Dnes vypadá vážně sexy.“ Zkonstatovala. „Dobře, teď když ses už pokochala, můžeme jít?“ Začala jsem ji škubat víc a víc, aby se pohnula. „Jo, vždyť jdu. Neutrhni mi rukáv.“ Zachichotala se a konečně se rozhodla jít pryč. Ale my šli spíš směrem k Louisovi a ne pryč od něj. „Grace, co to děláš?“ Šeptem jsem se zeptala. „Jdeme přece do třídy.“ Uchechtla se a pak věnovala pohled jen Louisovi.

Oh můj Bože, ona ho chce vážně sbalit. Možná se Louisovi opravdu líbí, když se na ní ptal. Vcházeli jsme do třídy a posadili se do zadních lavic a čekali do zvonění. „Grace? Opravdu se ti líbí, Louis?“ Optala jsem se a koukla se jí hluboko do očí. „Ano, je sexy.“  Zasmála se a já čekala, jestli ještě něco dodá. „Nebezpečně divně sexy.“ Dodala nakonec. Já to čekala. „Proč?“

„Víš, protože Louis se na tebe včera ptal,“ Zamrkala jsem na ní. „A co se ptal?“

„Co jsi o něm myslíš.“ Odpověděla jsem s úsměvem. Ona pootevřela ústa a hleděla na mě jako na blázna. „To vážně?“ Pozvedla obočí a nahodila ten její pohled jestli-žertuješ-zabiju-tě. „Ano, vážně a řekla jsem mu, že si myslíš, že je sexy.“ Zasmála jsem se. „To si děláš prdel?“

„Počkej, počkej. A pak jsem mu řekla, že si ještě myslíš, že je mimo, sexy mimo.“ Nahlas jsem se začala smát a Grace naopak jen rudla. „To jsi mu neřekla! Natasho! To mohla být moje příležitost.“

„Slíznout mu smetanu?“ Málem jsem se udusila, když jsem to říkala. Normálně mě začalo píchat v boku. Po vteřině přišla i Willow a já jí to všechno řekla a obě jsme se začali smát na celou třídu, zatím co Grace ležela na lavici a smála se také. „Ticho už tam vzadu!“ Zakřičel někdo, ale mi to totálně ignorovali. „Bavíte se dobře?“ Zeptal se známy hlas. „Ano Louisi, chceš se přidat?“ Zeptala se troufale Willow. Grace rychle zvedla hlavu a podívala se na něj. „Být tebou opět si lehnu. Jsi rudá jak rajče.“ Pošeptala jsem jí. „Samozřejmě.“ Řekl jasně a potáhl si židli k nám. „Ale teď už to tak vtipný nebude.“ Řekla jsem pro změnu já. „A proč ne?“ Pozvedl Louis obočí. „Bavili jste se snad o mě?“ My tři vybouchli do dalšího hysterického smíchu a Louis jen nechápavě zíral. „Ano, ale víš, Grace se hodně líbíš a straš-“

Začala Willow, ale pak přestala, neboť jí Grace kopla do nohy. „Vážně?“ Pohlédl na ní překvapeně. Ona se len začala usmívat jako idiot. „Ano.“ Pošeptala jsem pisklavým hláskem. Když se chtěla Grace vymáčknout tak zazvonilo. „Nebyla to taká zábava, jak jsem čekal, mějte se dámy.“ Pokynul hlavou a zvedl se ze židle a uklidil ji na její místo. Pak odkráčel a posadil se do nedaleké lavice, také vzadu. Hodina dějepisu, co může být horší? Náš výklad se jmenuje První světová vojna. Jako by nestačilo, že jsme se to učily na základce.

Už je za námi asi půlka hodiny a já zjistila, že mě Louis hypnotizuje pohledem a to mě štve. Měl by se věnovat výkladu. Vytrhla jsem si stranu ze sešitu a načmárala na něj, ať toho nechá a čekala na moment, kdy se konečně učitelka otočí. Když byla zády třídě, hodila jsem po Louisovi papír.

„Simonová a Tomlinson budou dnes po škole.“

 -A je to tady! Část věnuju Sáře! Mrzí mě tamto s Louisem, ale muselo to být :D Snad se líbila! Budu ráda za každý koemntář a vote! ♥

-Wallerie