Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 9

Ahojda. Omlouvam se za pozdní přidání, ale nestiham psát. :D Jelikož jsem rozepsala ještě jednu povídku. A ohledně ni jsem se chtěla zeptat jestli by jste ji četli. Budu ráda za každý komentář a vote. Ted Vám chci poděkovat za 450 přečtení. Je to pro mne nesmírně důležité. Děkuji :**
*Deni

Od toho dne kdy jsem se probudila uběhlo několik dní. Nevím přesně kolik, protože co jsem tady uvězněná ztrácím pojem o čase. Všechno probíhalo naprosto normálně a já byla ráda, že jsem se s kápem neměla tu čest, znovu potkat. Zdálo se mi jakoby se mi vyhýbal, ale nejspíš to bylo proto, že já se vyhýbala jemu i ostatním.

Každý den jsem měla stereotypně zařízený. Vstát, dát si sprchu, poté uklidit nepořádek a uvařit. Při těchto činnostech jsem nikdy nenarazila na ani jednoho z kluků, což bylo v podstatě fajn, ale začínala mi scházet konverzace s jinou živou duší.

Měla jsem dojem, že se vrátili zpět k svojí práci, kterou dělali než mne uvěznili. Ráno když jsem vstala už tady nebyli a když jsem odcházela spát, což bylo kolem šesti, tak jsem slyšela hlasy. Určitě byly kluků, kteří se právě vrátili.

Dnes  jsem nevydržela být zavřená v pokoji a tak jsem se vydala za nimi. Před dveřmi do kuchyně jsem se nadechla a vešla dovnitř. Kápo stál u  sporáku a zdálo se, že něco vaří. Ostatní seděli a v pěstech svírali příbory. Občas s nimi zabouchali o stůl, aby se připomněly, protože to Kápovi trvalo.

„No ne?! Slečna nás přišla navštívit.“ Zasmál se jeden z nich a když jsem se k němu otočila abych odpověděla, nedokázala jsem ze sebe vydat jedinou hlásku. Měla jsou touhu s někým mluvit, ale když jsem zírala do smaragdově zelených očí Harryho, ta touha mne opustila a já si přála zmizet hluboko pod zemským povrchem.

„Já se jenom přišla zeptat…ehm…na jednu věc.“ Vykoktala jsem ze sebe s námahou a pohledem střílela z jednoho na druhého. Všichni byli zticha a čekali, co ze mne vypadne. V zádech jsem cítila ostrý pohled. Mírně jsem natočila hlavu a jednou rukou se chytila za pokrčenou paži. Stále jsem se neměla k tomu abych vysoukala ze svých úst důvod své přítomnosti.

„Tak mluv sakra. Máme hlad a nebudeme čekat až se uráčíš něco říct.“ Řekl znovu Harry a jeho obočí se svraštilo k sobě, do jedné husté přímky. Ostatní přikyvovali v souhlas.
„J-j-já…ehm..Mohla..mohla bych…teda …zítra…chcí říct.“ Nadechla jsem se abych zklidnila svůj dech.
„Chci říct. Jestli bych si zítra nemohla skočit pro nějaké věci do obchodu tady na rohu.“ Zahuhlala jsem a sklopila pohled, protože jsem se bála jejich odezvy.
„Já myslím, že…“ Harry chtěl něco říct, ale přerušil ho hlas za mými zády.
„To teda nemohla. Kurva jsi zajatec a zkurvení zajatci nechodí po městě.“ Po této větě jsem se otřepala a podívala se na Louise, který mi dal jasně najevo, že nesmím.
„A-ale..“ chtěla jsem se obhájit, ale on mne přerušil. Zase.
„Doprdele žádné kurevské Ale mne nezajímá. Máš tady všechno, co potřebuješ. Tak mne neser a zmiz mi z očí.“ Zahučel a obrátil se zpět ke sporáku. Poté přešel ke klukům a dal jim na talíře, každému svou porci. Otočila jsem se na patě, protože jsem se rozhodla uposlechnout drsný kápův rozkaz, když v tom jsem ucítila vlhko mezi mýma nohama.
„Ale já si tam nutně potřebuju odskočit.“ Řekla jsem hlasitěji, než jsem původně zamýšlela a všichni stočili své pohledy zase na mne. Cítila jsem se nanejvýš trapně a doufala, že tahle chvilka za chvíli zmizí.
„Kurva! Snad jsem to řekl dost jasně.!!“ Kápo na mne zvýšil hlas a zamířil ke mne. Při pohledu do jeho naštvaných očí jsem se přikrčila, ale nehodlala jsem ustoupit ani o píď. Přestože kluci svými pohledy přeskakovaly ze mne na Louise, já hleděla jen na něj.
„Řekni mi jeden jediný, zasraný důvod, proč bych tě teď neměl potrestat.“ Řekl a zastavil se kousek ode mne. Mráz mi přešel po sotva zahojených zádech a na čele mi vyrazili kapičky potu.
„J-já…já…“ zakoktala jsem a on se na mne přísně zadíval.
„Kurva ty co?“ zařval a chytil mne za ruku, kterou jsem pevně svírala okolo svého těla. Podívala jsem se na tváře, které místo aby si hleděly svého jídla zírali na nás a čekali, co se bude dít. Zhluboka jsem se nadechla a se sklopeným pohledem jsem si pod vousy zamumlala odpoveď.
„Potřebuju tampóny.“