Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 32

Čauko. Dneska mám dobrou náladu a rozhodla jsem se přidat jeden velice vzrušující díl. Musím říct, že jsem s ním maximálně spokojená, i když mám chuť se jít zahrabat dva metry pod zem. Snad se vám bude líbit a ....dále dočtěte dole ;) Teď si ho maximálně užijte a pusťte si písničku ;) Ale ne hned na začátku, nýbrž od toho úryvku, kdy je tam napsaný link ;) Přeji krásné počteníčko ;) *Deni

Pomalu jsem se probouzela. Kolem mě bylo spoustu měkkých a voňavých přikrývek. Na jedné takové jsem měla položenou hlavu a nevědomky do ní zabořovala obličej, protože vůně, která se z ní linula, mne nutila, nadechnout se jí znovu a znovu. Na co si lámat hlavu s tím, že netuším kde jsem ani jak jsem se tam ocitla nebo dokonce s kým tady jsem. Protože jedním jsem si jistá. Ať jsem kdekoliv, Louis je tady se mnou. Poslední co si pamatuju je Louisův pohled, broukání a jeho ruka na mém stehně, takže musí být jasné, že on je ten, kdo mě tady uložil. Vsadím, že pokud vyhlédnu z okna ven, tak spatřím nekonečně hustý les nebo naopak pustou pustinu s jediným domem a to tím, ve kterém se právě nacházím. Nemyslím si, že by mě po tom všem nechal ve městě, kde se to určitě hemží jen samými mafiány. Pomalu vstanu a na chvíli se zděsím, když zjistím, že všechno moje oblečení je pryč a mám na sobě jen spodní prádlo.Někdo, nejspíš Louis mi ho musel sundat, když jsem spala, ale hned na to se mi na tváři rozlije obrovský úsměv. Vždyť on mě vysvlékl, ale nic mi neudělal a to i přes to, že mi sliboval trest. Začnu se smát jako šílená, když se mi vymysli objeví obrázek vyděšeného Louise, když jsem na něj zamířila zbraň. Další věc, která mě nutí plakat smíchy je jeho chování. Neznat ho, myslela by jsem si, že se ke mně chová mile. Jsem si jistá, že to nejhorší přijde za chvíli a on mě potrestá. Stejně cítím pocit uspokojení. Vidět jeho výraz mi za to stálo. Když se konečně dosměju a hřbetem ruky si otřu slzy z očí, pomalu se otočím ke dveřím. Ty jsou otevřené dokořán a v nich se o zárubeň opírá Louis s úšklebkem na tváři a tázavě zvednutým obočím.

„Je tady něco k smíchu?" zeptá se a dále mě sleduje z bezpečné vzdálenosti.

„Já jenom...No ,prostě jsem si na něco vzpomněla." Řeknu a olíznu si ret. Vypadá zmateně a nejspíš se mu hlavou honí různé útržky, kterým by jsem se mohla smát. Nejspíš mu to dojde, protože jeho tvář najednou dostane červený odstín a on zatne čelisti.

„Připadám ti k smíchu?" zeptá se mě děsivě a zase je z něj ten starý Louis, kterého jsem znala před únosem.

„To n-ne." Odpovím a najednou mi to dojde. Stojím před ním jen ve spodním prádle a nejsem ničím krytá. Rychle se natáhnu pro jednu přikrývku a hodím si ji okolo ramen.

„Nemusíš se přede mnou schovávat. Stejně jsem tě viděl." Řekne líným hlasem a na chvíli se mi zazdá, že se mě snad pokouší svým flirtovacím tónem svést, ale hned tím mávnu rukou, protože toho by on nebyl nikdy schopný.

„Fajn." Řeknu a přikrývku si zase stáhnu dolů. Tentokrát pomalu, takže to vypadá, že svádím já jeho. Hlasitě přehltne a jeho oči se mi koukají všude možně, jenom očím se vyhýbá.

„J-jsme v lesích a-a chvíli t-tady ještě z-zůstaneme." Zakoktá a já se vítězně usměju. Pokud na něj působím tak moc, že je schopný se kvůli mne zakoktat, tak mu to trochu zpříjemním a mohla bych to zpříjemnit i sobě. Pomalým krokem, kdy pečlivě pokládám jednu bosou nohu za druhou, se přesunu k jeho tělu, opírajícímu se o dveře. Když stanu přímo naproti něj, opřu se o jeho hruď dlaní a ukazováčkem mu sjedu po bílém tričku dolů až k lemu šedých tepláků. Opět uslyším jak hlasitě přehltne nadbývající sliny.

„C-co to d-děláš?" zeptá se roztřeseně a pokouší se odstrčit mojí ruku, která mu hrudi a břichu vykresluje obrazce.

„Víš... Napadlo mě něco a chtěla bych to zkusit. Prosííím můžu?" zeptám se a se skousnutým rtem se na něj podívám zpod řas. Jeho pohled je upřený do mých očí a můžu říct, že dychtivost, která se v něm odráží, mi vyráží dech.