Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 19

Čauko děvčááátka :3 Dneska mám skvělou náladu a tak sjem se rozhodla přidat Vám další díl, aby jste mě opět mohly potěšit svými úžasnými komentáři a hvězdičkami. Nesmírně si jich vážím a vždy mě nakopnou k tomu, aby jsem napsala další díl. Vím, nejspíš se pořád opakuju, ale musím Vám nějak dokázat, že to myslím naprosto smrtelně vážně. :3 Takže ještě děkuji všem slčnám, které se nebojí přihodit svůj komentář. :)) A teď Vám přeji příjemné počteníčko :P *Deni

Kulhavě sejdu po schodech a rychle zalezu do kuchyně. Naštěstí tady nikdo není a já si můžu v klidu vychutnat vaření. Pomalu všechno chystám a dávám si pěkně na čas. Dokonce zapomenu na to, co se stalo nahoře a prozpěvuju si. Ovšem samota mi nevydrží dlouho. Ti kluci jsou všude kam se mihnu nebo podivám....

„Páni. Máš krásný hlas." Zaslechnu za sebou a prudce se otočím. Vyjeknu bolestí, jelikož se při tom činu říznu nožem do prstu. Rychle se pohledem od blonďáka ve dveřích, otočím zpět a strčím prst pod tekoucí vodu.

„promiň. Nechtěl jsem tě vyděsit." Zašeptá a vezme mi ruku. Podívá se na malou ranku a pohladí mě po hřbetu ruky.

„Počkej přinesu náplast." Řekne a na chvíli zmizí. Když se vrátí, vytáhnu prst, který jsem cucala v puse a utřu si ho do utěrky. Něžně mi zalepí bolístku a sedne si za jídelní stůl.

„Kde jsi se naučila tak pěkně zpívat?" zeptá se a já na něj civím. Dělá si srandu nebo zapomněl,co včera viděl v televizi?

„Ehmm....Měla jsem přece skupinu." Zasměju se, když se na jeho tváří objeví výraz alá, jsem to ale blbec.

„Jo vlastně promiň. Nějak jsem si to nespojil." Zahuhlá a celý rudý, upře svůj pohled na ruce, které má spojené ve klíně.

„V pohodě, nemusíš se kvůli tomu červenat." Zasměju se a rozbiju patnáct vajíček na pánvičku.

„Já se ale nečervenám." Usměje se jako sluníčko, ale jde vidět, že se snaží jen bránit. Je to tak nevinně rozkošné.

„Jasně a proto jsi červený skoro až na zadku." Odfrknu si a významně na něj hodí pohledem.

„Jo to bude nejspíš proto, že je tady nějaké horko." Zahuhlá a sleduje mě při přípravě míchaných vajec.

„Takže horko jo? Otevřu okno, aby se tady vyvětralo." Řeknu ironicky a míchám vejce jak smyslu zbavená.

„Co to děláš?" zeptá se mě a jde vidět, že má něco za lubem.

„Co by? Míchám vajíčka." Odpovím a začnu je míchat ještě zuřivěji.

„Ale takhle nám v na té pánvičce uděláš díru." Zasměje se a tentokrát zrudnu já.

„Polož tu vařečku a jdi nachystat talíře. Já to pohlídám." Zahučí mi těsně u ucha a už mi bere vařečku z ruky. Rychle od něj uskočím a běžím nachystat talíře.

„Hotovo." Oznámím a čekám, jestli nebude mít ještě nějaké pokyny.

„Dala jsi tam sůl a pepř?" zeptá se a já se po dlouhé době cítím uvolněně. Je to taková nenáročná a naprosto spontánní konverzace.

„Jo dala. Už by se mohly vytáhnout, tak jestli tě můžu poprosit." Usměju se na něj sladce a on mi přenechá vařečku. Obří pánev vezmu do ruky a rychle se přesunu ke stolu, kde míchanici nandám na šest talířů.

„Mám zavolat kluky?" zeptá se mě a bez čekání na odpověď odejde z kuchyně.

„Nialle?!" zařvu na něj a jsem udivená jak přirozeně znělo jeho jméno z mých úst.