Lost Prince |L.S.|

𝒯𝒽𝒾𝓇𝓉𝑒𝑒𝓃

Harry

Čekal jsme na plese, než Lou přijde, ale když se tak nestalo ani půl hodinu po našem domluveném srazu, rozhodl jsem se ho jet vyzvednout k němu domů. Nasedl jsem do auta a v klidu jel za ním.

Vystoupil jsem a zaklepal na jeho dveře, ale když se nic nezvalo, rozhodl jsem se vstoupit. Překvapilo mě, že je všude zhasnuto, tak jsem sáhl po vypínači vedle dveří na stěně a rozsvítil jsem světlo v chodbě.

Hned přede mnou ležela kniha se vzkazem, který jsem zvedl a rozhodl se ho přečíst.


Harry,
Nedokážeš si představit, jak moc pro mě znamenáš, ale teď se staly věci, které ti nemohu vysvětlit. Tímhle vzkazem se s tebou loučím. Je to pro mě strašně těžké a moc mě mrzí, že to dělám takto, ale kdybych se ti při tomhle měl dívat do očí, nebyl bych schopen odejít a já teď bohu žel nemá na výběr. Moc se omlouvám.


Podlomili se mi kolena a já prudce klesl k zemi. Po mých tvářích ztékali slzy, které jsem, ale přes tu bolest v mém hrudníku ani trošku nevnímal.

***

Moc to bolí a když se klukům konečně podařilo mě uklidnit, usnul jsem. Ale ráno nebylo o moc moudřejší večera. Jediný, na co jsem teď myslel bylo jen na to vrátit se domů. Vidět svou maminku a vybrečet se ji na rameni jako jsem to vždy dělával jako malý kluk.

Kluci můj návrh návratu domu naštěstí odsouhlasili, takže jsme se hned vydali na cestu.

I když mě teď čekají vdavky, je mi to jedno. Stejně už nenajdu nikoho jako byl on.


Louis

Hned jak jsem se dostal do hradu běžel jsem hledat svého otce. Musel jsem běžet, protože jsem se moc bál, že už bych se nemusel stihnou rozloučit, ale když jsem vběhl do hlavního sálu a uviděl ho sedět na trůně trochu jsem se uklidnil.

Klekl jsem si před něj a s pláčem se mu začal omlouvat, že jsem utekl a slíbil mu že s ním teď bud až do konce.

Neodpověděl, a tak jsem se na nej překvapeným pohledem podíval.

,,Nic mi není jen jsem tě potřeboval dostat domů. Tvůj ženich čeká." Řekl a rukou mávnul na stráže, kteří mě popadli a začali někam táhnout. ,,Počkáš ve věži, abys zase neutekl." Dokončil.

Křičel jsem a kopal jsem a neskutečně si vyčítal, že jsem Harryho opustil.

Když už jsem sám ležel v komnatě přišla za mnou Ester, která se vedle mě posadila se soucitným pohledem a začala mě hladit po vlasech.

,,Mrzí mě to Lou." Řekla a já se na ni podíval.

,,Ester já udělal tu největší chybu. Zamiloval jsem se, ale opustil jsem ho, kvůli tomu že jsem myslel, že otec umírá a teď si budu muset vzít někoho úplně cizího." Brečel jsem a rychle ji objal.

,,Zlato, tak to zkus otci říct, třeba ustoupí." Řekla ona.

,,To se nestane, však ho znáš." Pořád jsem brečel a proudy slz tekoucí mých očí se pořád jen zvětšovali.

,,Máš pravdu, tak zkus vymyslet nějaký plán, jak se té svatbě budeš moct vyhnout, chytrý jsi na to dost." Mrkla na mě a začala odcházet.,, a kdybys potřeboval pomoct, jsem tady." Dodala a zmizela ve dveřích.