Noc barev - Černáslunečnice7
Ulice byly plné hudby, smíchu, štěstí a ve víru barev sukní tanečnic, jsem se cítila být úplná.
Hudba mi rezonovala tělem. Barevné malby na zdích domů se staly součástí mého každodenního života, jenž jsem trávila ve čtvrti Nox colorum, jinak také nazývánou Noc barev.
Azurově modrá barva domu nalevo mi připomínala moře, zatímco malba na cihlové zdi znázorňující oheň večery z dětství u táborového ohně. Rudá olizovala svými jazyky oranžové květy ohně sestavující plameny se žlutými jiskrami.
Zelené záhony plné květin na náměstí ve vysokých květináčích přetékaly vůněmi z jiných světů. Sladká vůně jasmínu se mísila s květy sakur kvetoucích v parku. Přehlídka nejrůznějších barev se nedala slovy popsat.
Pokud jste hledali místo, kde se pobavit, osvobodit svou duši od všech břemen, pak vám tato část města slibovala daleko více.
Hudba mě doprovázela na každém kroku, když jsem se sem poprvé vydala od svého přistěhování. Hudebníci hráli téměř na každém rohu. Kytaristi, pianisti či houslisti jako já zde hrály pro radost, a tak utíkali ze svých zaměstnání si odpočinout sem. Ale byli tu i tací, kteří se tím živili. Mnoho umělců, kteří tady hráli nejen pro své potěšení, v životě vedlo úspěšnou kariéru manažera, ředitele firmy či podnikatele, ale zde se cítili šťastní, svobodní, nespoutaní.
I mě ulice prodchnuté životem umělců a malířů dodávaly notnou dávku radosti, jenž mi černobílý život v bance nemohl nabídnout.
Téměř každé odpoledne jsem navštěvovala kavárnu na rohu ulice s antikvariátem v patře. Barevné obrazy nejen bez jasných linií ale i malby polí, západů slunce či jiných přírodních výjevů zdobily stěny útulného podniku s domácími zákusky a výbornou kávou.
Dnes už jsem neznala po dvou letech nic jiného, než stereotyp skládající se z práce, odpolední návštěvy kavárny a večerního tance s houslemi na rameni.
Jestli jsem něco doopravdy milovala, byla to hudba spojená s tancem. Barevné oblečení s obtížnými pohyby tanečníků doprovázely nejen mou hru na hudební nástroj.
Za tu dobu, co jsem strávila v ulicích bok po boku s uměním, jsem si nevědomky plnila svůj sen. Noc barev se stala mým domovem, útočištěm i zadními vrátky do jiného světa plného jasných barev s rozmazanými detaily v pozadí.
Smyčec mi i dnes v noci brouzdil po strunách, když jsem hrála svou oblíbenou píseň. První tóny se rozezněly z mých černých houslí, k nimž se připojil hluboký hlas basy Tomáše, který mě doprovázel už mnohokrát.
Pouliční tanečnice tančila se svým partnerem po parketu z modrých dlaždic tvořící mozaiku vln tříštících se o útesy uprostřed náměstí. Hudba se odrážela od štítů starších domů a vracela se k nám zpět.
Každý měl své prostředky od úniků z reality. Pro mě toto představovala hra na housle s celou atmosférou ve čtvrti Nox colorum.
Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.
Konec - Hvězdář1
Světla zhasla. Hledištěm se po chvilce ticha začalo roznášet tiché šeptání a plnilo stan vzrušeným šumem. Co bude další? Jaký velkolepý vrchol si pro ně ředitel cirkusu připravil? Viděli už hodně. Tanečnice na stuhách, vílu chodící na bambusovém stonku po vodě, hadí ženy, muže polykající plameny v ostnaté kutálející se kleci čaroděje, který dokázal nemožné, a také nesmírně vtipného mima, který tiše uváděl každé další představení.
