Dávná minulost - Trisy

Obavy II. část

Trisy opustila Krystalové výšiny, čtvrť Iaconu tvořenou několika mrakodrapy s luxusními byty a malebným prostředím. Než se mohla transformovat a vyrazit směrem k autobotské základně, musela proběhnout pěší zónou. Proběhla přímo rovně skrz parčík s energonými fontánami, který se rozprostíral okolo rezidencí. Na své cestě se nikomu neuhýbala, spěch byl teď jejím primárním úkonem. Ze své cesty odstrkovala kolemjdoucí mechy a fembotky, ti nad jejím divadlem jen kroutili hlavou.

Během dvou kliků byla u silnice, konečně se mohla transformovat. Ani se nezastavila, její dolní serva stále pokračovala v běhu. Její plechy povolily, T-cog začal pracovat, každý obvod, každý pant, každý píst, každý kloub se dal do pohybu, jak měnil formu z fembotčina těla do jednoduchého čtyřkolového vozidla připomínající lidské osobní auto. Ačkoliv každý rozený alt mód byl pro Cybertroňana unikátní, typů zase naopak tolik nebylo, ten Trisin patřil mezi nejrozšířenější.

Trisina transformace byla dokončena, čtyři kola dosedla na povrch vozovky, ačkoliv to byl zcela normální jev, stále budil báječný pocit. Fembotčin alt mód ještě zahrnoval čtyři kola pokryté gumou, mladší generace, nebo naopak ti co prošli upgradem, již byli vybaveni magnetickými vznášedly, takže se jejich alt módy ani nedotkly země. Pro Trisy to však nebyla žádná výhra, pocitu zahrabání kol a zvednutí prachu se nic nevyrovná.

Bílá fembotka za sebou zanechala mlhovinu prachu a už si to hnala vedlejšími uličkami k blízké základně. Stačilo projet jeden podjezd a byla tam. Netrvalo dlouho a před Trisy se zase otevřel nekonečný komplex autobotské pevnosti. Základna byla vzdálena ani ne čtyři trimary, takže Trisy tu ani ne za 5 kliků byla.

Opět uvolnila plechy a transformovala se zpět do své robotické formy, ani nezastavila a z kol rázem střídalo jedno dolní servo to druhé. Ani se nemusela zastavit, do základny ještě stále docházeli noví rekruti a Hvězda nebyla ještě ani ve druhé třetině nad obzorem, severní brána tak byla stále veřejnosti přístupná. V jejím procesoru se jiskřila myšlenka, že by mohla k velitelství zkusit dojet, ale nezastavitelný alt mód by způsobil jistě více rozruchu než běžící fembotka přes prostranství.

Na své cestě míjela přicházející rekruty, vojáky ve službě i mimo ní nebo vojenské formace. Každý jenom kroutil hlavou nad tím divadlem a snažil se jí vyhnout, naštvaní vojáci za ní stěží křičeli a snažili se jí zastavit. V jenom momentu se málem střetla s pochodujícími vojáky. Někteří museli uskočit do strany a pár z nich spadlo i na zem, jak museli přerušit pochod. Trisy jen mávla servem s omluvnými slovy: „Pardon!".

Během pár nanosekund stála před další ohromnou hradbou podobné té vnější. Před ní se tyčily obrněné vchodové dveře, které nesahaly ani do třetiny výšky hradeb. Nepochybně musela stát konečně před velitelstvím. Vchod sem nebyl nijak příliš velký oproti vnějším branám, jelikož sem nepřijížděla žádná těžká bojová technika. Ačkoliv zabezpečení bylo viditelné, velikost dveří se podobala těm obyčejným. Do základny se totiž nevjíždělo alt módy a za hradbami bylo možné se pohybovat pouze po svých. Velikost vchodu tak odpovídala výšce botů.

Trisy se transformovala a chodník, který se před ní mírně zvedal, ji nasměroval přímo k jedné z bran velitelství. Po obou stranách stála v pozoru dvoučlenná stráž. Jednalo se o statné mechy se širokými rameny, kteří už na první pohled vzbuzovali svým postavením a fyzickou podobou určitou důležitost. Přes optiku měli oba tmavý vizor a každý z nich držel v servu dlouhou sečnou zbraň zakončenou širokou čepelí lemovanou krystalky energonu.

Po chvilce došla k bráně. Po levé straně dveří byl šestiúhelníkový skener, na který povolaní Autoboti přikládali své levé servo a aktivovali tak další stupeň kontroly, který obsahoval načtení znaku, optiky a další. Touto kontrolou směli projít Autoboti pohybující se na velitelství nebo ti, kteří na něj byli povolání.