𝐓𝐢𝐥𝐥 𝐓𝐡𝐞 𝐄𝐧𝐝 |𝐇𝐨𝐛𝐛𝐢𝐭 𝐅𝐅|𝐂𝐙| ✓

5. Minulost náhrdelníku

─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───

─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───

[Před mnoha, mnoha lety]

Malá elfka, si hrála u řeky Celebrant, tak jako skoro každý den. Brzkého rána pokaždé vyrazila z města Caras Galadhon a vracela se do svého domova až večer na večeři. Žila v říši jménem Lothlorien, nebo, pokud-li chcete zkrácenou verzi, Lorien, spolu s jejím otcem, matkou a sestrou.

Lothlorien je říše elfů, jejímž obyvatelům se říká Galadhrim, je to les jako žádný jiný, jeho listy na podzim neopadá, ale mění se ve zlato, až na jaře a v nové zelení se nerozpadnou. Dále tam jsou větve s žlutými keři. Kůra stromů je hladká jako mouka a šedá jako hustá mlha v brzkých ranách. Zlatý les je plný slunečního svitu během dne, ale hlavní město, Caras Galadhon, je zasyceno měsíčním svitem a modrých lamp během noci.

Naše malá elfka má v dnešní den sedmdesát pět let, ostatním, normálním lidem, se to může zdát opravdu hodně, ale elfové stárnou pozoruhodně jinak, než další. V lidských letech by měla pouhých patnáct let. Elfčí jméno zní Laeanna, krásná nebo světlá žena. Obě dvě jména na ní pasovala. Pleť měla světlejší než všichni ostatní elfové, to bylo kvůli tomu, že se narodila jako albínka a svojí krásu sdělila po své matce, Galadriel, paní světla.

„Man aur, aranel." (Krásný den, princezno) řekl jeden z Galadhrimů, kolem kterého právě procházela mladá Laeanna „Man aur," popřála mu nazpět. Byly dvě hodiny odpoledne a mladá princezna mířila zpět do svého domu od řeky, u které od rána byla, ale zanedlouho ji začínalo další učení, jak ovládat své schopnosti.

─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───

Laeanna byla ve svém pokoji a pročítala si knihu o Středozemi a o stvořeních na ni, když ji někdo zaklepal na dveře. „Klep! Klep!" ozvalo se „Tul- in!" odpověděla elfka a svůj zrak odtrhla od krásných stránek knihy psané v elfštině. Do její komnaty vešla její matka, lady Galadriel, a její starší sestra, Celebrían. Nejmladší elfka se usmála a starší ji úsměv oplatily.
Lady Galadriel v rukou držela malou, dřevěnou krabičku, kterou se chystala předat své nejmladší dceři.
Laeanna odložila svojí knihu na stranu a posadila se z příma na svoji postel. Matka s dcerou si sedly, každá z jedné strany Laeanny, na postel také. „Když Celebrían dosáhla sedmdesáti pěti let, dostala jako dárek náhrdelník ve tvaru měsíce, jak jistě víš, aby, když by ji připadalo, že je na světě sama, by si vzpomněla, že má rodinu, co ji nadevše miluje a také, aby ji poskytoval menší ochranu. Dnes jsi dosáhla sedmdesáti pěti let ty, mime titta nénar." pověděla klidným hlasem Galadriel svému nejmladšímu dítěti. Otevřela malou krabičku, v ní se ukrýval krásný náhrdelník, ve tvaru hvězdy. Laeanna se s úsměvem podívala na obsah krabičky a poté zpět na svojí matku, ona se na mladou elfku vřele usmála. Poté pomalu vzala náhrdelník z krabičky a připevnila ho kolem krku Laeanny. Laeanna se podívala na svojí sestru, která se na ni doširoka usmívala a následně se podívala na svojí naneth a řekla: „Ha na- bain, ni 'lassui En." (Je to nádherné, děkuji.) Hned co to dořekla, matku objala tak rychle, že se lady Galadriel malinko lekla, ale hned se zasmála a objala svojí dceru nazpět. „Ať na nás nikdy nezapomeneš a vždy se vrátíš zpět ke mně." zašeptala ji Galadriel do ucha, protože dobře věděla, že její dceru chystá budoucnost plná pokušení, nebezpečí, ale také se tam objevila smrt a láska.

[Po boji v Morii]

Thorin a Balin procházeli bojiště a hledali krále Throina a princeznu z Lorien. Ale však ani jednoho nenašli. „Thorine, není to ten  náhrdelník, co nosívala Lady Laeanna?" zeptal se prince Balin, který mezi těly trpaslíků uviděl jakýsi šperk, sklonil se a zvedl ho. Thorin si ho vzal do ruky a odpověděl: „Je to tak, můj příteli. Je to on..." Když krále ani princeznu nenašli odešli a šli se nechat ošetřit.

Po dvou týdnech, po boji o Morii, se Thorin rozhodl, i když z toho nebyl vůbec nadšený, že pošle posla do elfského království Lorien, aby elfům sdělil tu smutnou novinu a předal jim náhrdelník, který Laeanna nikdy nesundávala.
Trpaslíci do lesa nevstoupili už mnoho let, kvůli nepokojům, co mezi sebou elfové a trpaslíci měli, ale muselo tak být učiněno.

Trpasličího posla s velkým váháním nechala zdejší hlídka u hranic vejít a odvedli ho k lordu Celebornu a lady Galadriel. „Co vás sem přivádí, mistře trpaslíku?" zeptal se posla lord. Trpaslík se uklonil a poté přistoupil blíže „Jsem posel Thorina Pavézi, mám za úkol vám sdělit nešťastnou zprávu, co se týká vaší dceři lady Laeanny." Oba dva elfové trochu svraštili obočí a naklonili hlavu na bok „Jakou zprávu nám nesete, mistře trpaslíků?" zeptala se ho ustaranějším hlasem paní světla. Trpaslík něco vylovil ze svých kapsách a přišel přímo k lordu a lady, ruku držel v pěsti před sebou, jako by v ní něco držel a podával jim obsah pěsti. Galadriel natáhla ruku, posel ji do dlaně dal náhrdelník lady Laeanny a ucouvl. „Je mi to velice líto, ale lady Laeanna zahynula při boji. Padla jako moudrá a velká válečnice." soucítil trpaslík. Po pár momentech odešel z místnosti, tak jako všichni ostatní elfové, zůstali tam jenom lord a lady z Lothlorien.

„Mín -iel..." (Naše dcera) pošeptala Galadriel se slzami v očích, stále upínala pohled na šperk v její dlani. Podívala se na svého muže, jedna slza ji už ukápla a pomalu tekla po její světlé kůži. Lord Celeborn položil jeho ruky na její tváře a svým palcem utřel tekoucí slzu, on sám měl slzy na krajíčku „Nechť najde u Valara svůj klid..." pomodlil se Celeborn „He did ú- cheb- hen ber..." (Nedodržela svůj slib) Galadriel těžce vydechla a po tváři se jí zase kutálela kapička slzy. Lord a lady položili k sobě svá čela a truchlili.

Od té doby lady Galadriel nosila náhrdelník Laeanny nepřetržitě u sebe a nikdy ho nezpouštěla z očí, protože doufala, že je její dcera ještě naživu a že jí ho bude moct jednoho dne vrátit.

Povědět tuto nešťastnou zprávu lordu Elrondovi a jeho třem dětem bylo taktéž obtížné. Elladan, Elrohir a Arwen přišli kdysi o matku a teď přišli také o tetu.

─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───